Lekce z voleb ve Francii: Zapomeňte na staré časy

PAŘÍŽ Z útrob Evropské unie po včerejším prvním kole prezidentských voleb ve Francii zněl úlevný výdech: Všechno je v pohodě, v druhém kole už vize jednotné Evropy smete ty, kteří jsou proti.

Možná to však měl být spíš zneklidňující povzdech: Staré časy Evropy končí. Následující duel centristy Emmanuela Macrona s nacionalistkou Marine Le Penovou totiž znamená konec politického modelu, který ovládl nejen Francii po konci 2. světové války. A to i v případě, že se splní předpoklady a Le Penová nebude mít ve finále šanci.

Francie, jeden ze tří hlavních dnešních pilířů Evropské unie, jemuž po završení brexitu ubude jedna noha, totiž zažívá novou situaci: prezidentem se nestane nikdo z desítky let fungujícího systému dvou stran – socialistů a republikánů.

Vyhraje-li Macron, usedne v Elysejském paláci muž, který před pouhými osmi měsíci odešel od socialistů a zvítězil stylem, který mimochodem připomíná vítězné tažení Donalda Trumpa v USA. Jeho triumf může být revolučním symbolem – toho, že zavedené strany a dělení na levici a pravici v Evropě končí. „Rozdrtil starý politický svět,“komentoval úspěch Macrona francouzský list Ouest France.

Až druhé místo Le Penové (i přes dostatek „vnějších impulzů“, jako byl teror v Paříži dva dny před volbou) je přitom považováno za známku toho, že před extrémními řešeními dosud voliči raději zvolí jemnější alternativu. „Ale možná to bylo naposledy,“varoval komentátor serveru Politico.

Pokračování ze str. 1 Předpokládané vítězství Macrona ve druhém kole prezidentských voleb 7. května (na jeho stranu se včera přidávali poražení soupeři) se nyní považuje za signál evropské stability. Až tak jednoduché to však ani v tomto případě nebude.

Tvrdé zkoušce bude jako první vystaven celý francouzský model vládnutí od dob Charlese de Gaulla v 50. letech minulého století – pátá, neboli poloprezidentská republika. V ní se hlava státu dělí o moc s vládou a opírá se hlavně o „svou“stranu v parlamentu.

Takovou stranu však Macron v tuto chvíli nemá – dosud si zakládal na nezávislosti a na svou podporu založil „pouze“hnutí En Marche!, které vychází z hesla La France en marche (Francie vpřed). Parlamentní volby budou v zemi už v červnu a do té doby se silná „promarconovská“ strana zrodí jen těžko. Vypadá to tak spíše na tvrdý souboj prezident versus parlament.

Le Penová: úspěch, či porážka?

To, že se Marine Le Penová, šéfka nacionalistické, protiimigrantské a euroskeptické Národní fronty, dostala v závěsu za Macronem do definitivního „rozstřelu“, je pozorovateli považováno spíše za neúspěch. Podmínky pro její vzestup byly de facto ideální – brexit, triumf Trumpa v USA a k tomu hned několik velkých teroristických útoků v zemi. Přesto Le Penová skončila druhá – a na tomto místě nejspíš zůstane i ve druhém kole.

Není to přitom jediné zklamání pro strany, které v EU nabízejí extrémní řešení. Připomenout lze například porážku kandidáta Svobodných v opakovaných prezidentských volbách v Rakousku, neúspěch antiislamisty Geerta Wilderse v nizozemských parlamentních volbách či nynější návrat německé Alternativy pro Německo (AfD) mezi takřka bezvýznamné strany.

Podle amerického zpravodajského serveru Politico to ukazuje na setrvávající snahu evropských voličů najít při své rostoucí nechuti k vládnoucímu establishmentu „neextrémní“alternativu.

Emmanuel Macron je podle serveru ideální příklad. „Ten se oficiálně vymanil z tradičních mantinelů rozdělení politiky. Počítejte s tím, že se objeví další podobní kandidáti v Evropě, kteří budou následovat jeho postideologickou a pragmatickou výzvu,“napsal Politico.

Ani to však nemusí být poslední stadium přehodnocování postojů evropských voličů. Server Politico mimo jiné upozornil, že už nyní ve Francii volilo de facto 49 procent lidí (se započítáním hlasů těm, kteří volebním sítem v prvním kole zcela propadli) kandidáty odmítající establishment.

I proto si teď ani ve Francii řada pozorovatelů netroufne napsat, že druhé kolo prezidentských voleb je už předem rozhodnuté. Marine Le Penovou tam někteří zdaleka ještě neodepsali.

„V případě, že se boj změní na střetnutí lidu s elitou, kdo může předpovědět, jaký bude výsledek? V nových kulisách je všechno možné,“varoval například francouzský levicový list Libération.