Co dál? Macron vs. Le Penová

Stane se Emmanuel Macron novým francouzským prezidentem? Průzkumy to předpovídají – pokud jeho voliči neusnou na vavřínech. PAŘÍŽ Dva týdny, které zbývají do rozhodujícího druhého kola prezidentských voleb ve Francii, jsou relativně dlouhá doba, během níž se ještě může leccos změnit. A předsedkyně krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová nyní využije veškeré své schopnosti, aby vítězství Macrona zabránila.

V nedělním prvním kole prezidentských voleb skončila Le Penová s výsledkem 21,3 procenta hlasů druhá, i tak je to pro ni a její Národní frontu velké vítězství. Je to o necelá tři procenta méně než Macronovo skóre 24,01 procenta.

Nyní bude záležet především na tom, jak se Le Penové podaří zmobilizovat příznivce neúspěšných kandidátů. Oba zástupci tradičních stran, republikán François Fillon (20,01 procenta) a socialista Benoit Hamon (6,36 procenta) už v neděli večer vyzvali své voliče, aby ve druhém kole 7. května hlasovali pro Macrona.

Naopak komunista Jean-Luc Mélenchon, který se umístil těsně za Fillonem s 19,58 procenta hlasů na čtvrtém místě, se podobného doporučení zdržel. Během své předvolební kampaně ale vystupoval spíše proti Macronovi než proti Le Penové. S ní se neshodne na pojetí Nový prezident?

imigrační politiky, oba ale prosazují vystoupení z eurozóny, NATO a potenciálně také z Evropské unie.

Nyní se očekává, že velká část Mélenchonových voličů k druhému kolu volby vůbec nepřijde, a ty, kteří přece jen dorazí, pak pravděpodobně osloví protievropská rétorika Le Penové. Podpořit ji navíc může i 20 až 30 procent republikánů a Fillonových voličů, bez ohledu Překvapí?

na jeho nedělní výzvu. Voliči Fillona i Mélenchona představují mnohamilionovou sílu a zároveň velkou nejistotu ohledně toho, jak se nakonec rozhodnou. Lze navíc očekávat, že Le Penová před druhým kolem sleví ze svých radikálních postojů, aby si získala širší veřejnost.

Přední francouzští politici stejně jako před patnácti lety nyní vyzývají voliče pravice a levice, aby vytvořili takzvanou republikánskou frontu, hlasovali pro umírněného Macrona a zabránili zvolení Le Penové.

Podobnou situaci Francie zažila v roce 2002, kdy se do druhého kola prezidentských voleb dostal Jean-Marie Le Pen, otec nynější kandidátky. S převahou 82 procent pak vyhrál Jacques Chirac. I tentokrát se očekává, že Le Penová ve druhém kole prohraje. Nedá se však předpokládat, že by odpor proti ní byl tak masivní jako proti jejímu otci, proti němuž vyšlo protestovat do ulic přes milion lidí.

Poslední průzkumy dávají Macronovi šanci na vítězství s nejméně 60 procenty hlasů. Průzkum agentury OpinionWay odhaduje výsledek druhého kola na 61 procent pro Macrona a na 39 procent pro Le Penovou. Společnost Harris Interactive dává bývalému ministrovi hospodářství naději na 64 procent hlasů, agentura Ipsos Sopra pak 62 procent.

Postup Macrona a Le Penové symbolizuje velkou míru nespokojenosti s politickou a ekonomickou stagnací v zemi. Má však Macron opravdu na to, aby Francii restartoval a provedl zásadní reformy? Francouzští diplomati a státní úředníci si nejsou jisti, zda se mu podaří zajistit si dostatečnou politickou podporu, aby po případném vítězství mohl splnit to, co slibuje.

Emmanuel Macron ve svém nedělním projevu řekl, že chce využít nových tváří k vybudování „nové parlamentní většiny“. Jeho nové En Marche! (Vpřed) nemá v parlamentu žádné zastoupení. Bude proto muset budovat spojenectví napříč politickým spektrem a přilákat sympatizanty tradičních velkých stran, tedy republikánů a socialistů, které se po porážce svých kandidátů ocitají v těžké krizi.