Proč Číňankám tak krutě mrzačili nohy
Tradice
eyla to jedna z nejdrastičtějších metod „zkrášlování“člověka. Podvazování po staletí mrzačilo nohy milionů Číňanek. Ukazuje se, že nešlo jen o vzrušení z miniaturních ženských chodidel, účel byl praktičtější.
Byl to drastický, extrémně bolestivý proces, který trval roky. Měl stvořit ideál – takzvané lotosové nohy, lépe řečeno chodidla. Čím miniaturnější, tím lepší. Maximálně však deset centimetrů!
Co na tom, že k jejich dosažení se lámaly dívčí prsty a zavazovaly zespodu k chodidlu. Pro krásu se přece musí trpět! Tento proces přetrval v Číně mnoho staletí. Dnes už se sice nepraktikuje, stále ještě však v říši středu naleznete ženy, kterým ono mučivé podvazování zásadně poznamenalo život. V Číně se ne nadarmo říkalo, že „každý pár malých nohou je vykoupen celou vanou slz“. Poslední manufakturu, která na zmrzačené nohy vyráběla speciální boty, prý zavřeli v Charbinu až koncem devadesátých let.
Ideálně drobné ženské nožky bývaly ceněny a byly považovány za jakousi vstupenku do dobrého manželství. U dívek z chudších rodin to platilo dvojnásob. Malinkaté krůčky – jinak ani tyto ženy chodit nemohly, neboť prakticky stále došlapovaly jen na špičky – shledávalo okolí „neobyčejně roztomilými“. Dnes bychom asi řekli „sexy“.
„Z běžného pohledu byly malé nožky vnímány jako potěšení pro muže. Přitahovaly je a vzrušovaly,“citoval server BBC Laurel Bossenovou, spoluautorku knihy Bound feet, young hands (Podvázané nohy, mladé ruce), která o této čínské tradici vyšla letos v lednu. Bossenová však zároveň dodává, že zvyk byl ve své podstatě špatně pochopen.
Dívky a ženy s takto drasticky zdeformovanýma nohama nevedly bezstarostný život. Většina z nich podle ní tvrdě dřela. Protože měly kvůli zmenšeným chodidlům omezený pohyb, byly k práci připoutány o to víc.
Tkaly, pletly, vyšívaly, provozovaly všelijaké ruční práce. Bossenová z toho vyvozuje, že podvazování ženských nohou mělo v prvé řadě ekonomické příčiny a milostné motivy byly až druhotné.
„Právě proto svazování přetrvalo tak dlouho,“píše Bossenová. Byl to podle ní způsob jak zajistit, aby dívky pokud možno seděly u rukodělné výroby. Zboží se pak prodávalo na trhu a mnohé rodiny byly na zisku z něho závislé, soudí tato antropoložka z McGillovy univerzity v Montrealu.
Jistě, miniaturní nožky hrály svou roli i v erotice. Pro muže byly zkrátka přitažlivé (podobně tomu bylo i v řadě jiných kultur). V dobách dynastie Čching (1644 až 1911) vycházely sexuální příručky, v nichž byl lotosovým nožkám věnován značný prostor. Důvtipní Číňané pro ně našli desítky způsobů využití při milostné hře.
Jinak ovšem platí, že žena s takto zmrzačenýma nohama byla zcela závislá na svém manželovi. Pokud měla problém dostat se z jedné místnosti do druhé, těžko mohla na svého chotě něco vymýšlet.
„Malá chodidla zaručovala, že žena bude poslušnou manželkou. Nebude si stěžovat ani odmlouvat,“uvedla hongkongská fotografka Jo Farrellová, která ještě v roce 2014 představila soubor mrazivých fotografií, které zdokumentovaly poslední ženy s touto deformací.
Není přesně známo, kdy vlastně tato tradice vznikla. První zmínky o ní pocházejí z 9. století, ale zřejmě má kořeny ještě starší. Vrchol nastal v 19. století, kdy prý měla zmrzačená chodidla téměř polovina všech žen. Ty chudší proto, aby pronikly do vyšších vrstev, ty bohatší pak, aby potvrdily své společenské postavení.
Po revoluci z roku 1949 komunisté postavili krutý zvyk definitivně mimo zákon. Začal tak postupně skomírat. Speciální boty Lotosové nožky