Fabky zamykaly i auta, dnes se dají přeprogramovat

Na počátku stály zámky a klíče s okrasnými tvary na uzamykání nábytku. Dnes, o sto šest let později, už klíče nejsou nutné. Dveře s nejnovějšími fabkami jdou otevřít otisky prstů či na dálku smartphonem. Když se uzamknou, dají vám vědět. Místo řemeslných příkras jsou pro značku s ikonou dogy důležitější přesnost na setiny milimetru a nové nápady. Sídlo zámkařství FAB však zůstává stejné – Rychnov nad Kněžnou.

„Budoucnost uzamykacích systémů vidíme především v kombinaci elektroniky a mechaniky,“říká jednatel Assa Abloy pro ČR a Slovensko Jan Galda. Trend jde napříč trhem od automobilek po banky a bylo by divné, kdyby se vyhnul strojařině. Jde přece o bezpečnost. Přesto jsou Češi opatrnější. „Český trh je poměrně konzervativní a tato změna je postupná,“podotkl Galda, který věří, že mechanické výrobky hned tak nezmizí.

Přesto firma dává hodně prostředků na inovace, některé vložky jdou například libovolně přeprogramovat. V trendu ho posilují i akvizice. V roce 2011 švédský koncern Assa Abloy, jehož součástí je značka dvacet let, koupil největšího českého výrobce elektrických a elektromechanických samozamykacích zámků BERA. Magazín Forbes zařadil koncern Assa Abloy mezi osmdesát nejinovativnějších firem světa. FAB v Česku tvoří pětinu výroby. Znamená to dva miliony zámků, cylindrických vložek a kování ročně.

Rychnovská továrna vznikla v roce 1911, krátce poté, co se ve městě rozdrnčely první telefony a ulice rozzářila elektřina. Rozvoj vědy přál vzniku továrny, kterou založili obchodníci se železným zbožím Fáborský a Šeda. Dělníci zpočátku vyráběli jen sedm zámků denně. Písmena FAB se na výrobcích objevila až ve třicátých letech. Postupně zlidověly jako fabky, podobně jako botas nebo vafky, a staly se synonymem zámku. Typická doga se na klíče dostala vnuknutím souseda zakladatele, akademického malíře Jana Moravce. Skoro nic se o něm neví, a tak je paradoxně pes jeho nejslavnějším dílem, známým po celém světě.

Tradiční značka ustála dvě světové války, komunismus i několik krizí. První přišla už po první světové válce, během které továrna vyráběla jen cvočky na boty a železné podkůvky pro armádu. Po válce zachraňoval majitel továrnu i snižováním mezd až o pětinu. Po letech, kdy se opět začalo dařit – i díky sázce na výrobu v Československu neznámých cylindrických vložek – přišla další válka a pak totalita. Komunisté udělali ze zakladatelova syna Aloise a jeho rodiny žebráky. Záminkou k zabavování jejich majetku se staly daňové nedoplatky. Výrobu si přehazovaly různé národní podniky.

V budovatelské době začala továrna masově vyrábět i autozámky: pro škodovky, liazky i avie. Automobilová éra už skončila, ale čas jde dál. Po privatizaci v roce 1992 začaly rýsovací prkna nahrazovat počítače. Další vývoj předurčuje internet.