Štvaná zvěř v růžové
Tom Dumoulin odevzdal na Giru růžový dres. Ale v neděli si ho může vzít zpět.
Poslední týden si připadal jako štvaná zvěř, kterou míní lovci Nairo Quintana a Vincenzo Nibali vyčerpat, ulovit, zničit. Tom Dumoulin nepanikařil. Téměř nikdy nepanikaří. Přesto tlak na jeho psychiku sílil. Ve čtvrtek večer už to v Ortisei nevydrží a vymluví se z frustrace. „Proč se staráte jen o to, abych já prohrál, a ne o ostatní,“napadne své dva soky. „Nezasloužíte si za to být v Miláně ani na stupních vítězů.“
Nibali hned kontruje: „Tom je trochu namyšlený.“Načež pohrozí karmou, která mu vše vrátí.
Je z toho válka slov v Dolomitech. „Dolo...liti,“zvěstuje v pátek titulek Gazzetty dello Sport. „Liti“je italsky „hádky“. Bývalý profesionál Robbie McEwen na Twitter věští: „Po všem, co bylo řečeno, může Dumoulin očekávat, že na něj ti dva budou útočit i ve spánku.“
Na startu páteční horské etapy v Innichenu však přestřelka končí. Dumoulin a Nibali si podají ruce.
„Co jsem řekl, vzešlo z mých emocí,“tvrdí lídr Gira italskému sokovi. „Nebylo to správné. Omlouvám se. Neukázal jsem dost respektu.“
Nibali ho obejme. „Aspoň měly noviny o čem psát,“zasměje se.
„Raději budeme bojovat nohama a ne pusou,“vyzve Dumoulin. Svým nohám věří, dosud ho v Itálii nezklamaly. Jenže tentokrát – co to? Jako by záhy po startu tuhly.
Vzápětí udělá chybu. Svoji první velkou chybu na tomto Giru. „Přímo nováčkovskou,“uzná.
Po 50 kilometrech etapy se nezodpovědně pohybuje při sjezdu na chvostu balíku. Jezdci Movistaru se to vysílačkou dozvědí. Quintanovci zavelí k útoku, přidávají se Nibali a jeho Bahrain Merida i Pinot a tým FdJ. Peloton rázem připomíná rozsypané korálky. A Dumoulinova druhá skupina postupně zaostává takřka o minutu.
Následující půlhodinu se za pomoci svých parťáků a týmu Orica pouští Převlékat! do zběsilé stíhací jízdy. Dokážou to. Je zpět u největších protivníků.
Cenu za tuto stíhačku však má teprve zaplatit.
Při 15kilometrovém závěrečném stoupání do Piancavalla visí na chvostu skupiny favoritů. Jedenáct kilometrů před cílem je odpárán. Týmový kolega Geschke mu táhne tempo, ale díra se zvětšuje. Dvacet vteřin, třicet. Dostane vodu, vylije si ji na hlavu. Devět kilometrů stále zbývá, když Geschke svěsí hlavu i nohy. Víc už pro svého lídra neudělá. Dumoulin zůstává sám, proplétá se uličkou diváků, hledá psychické síly, které jej postrčí nahoru. Tak dlouhou cestu přece ušel až sem, na dosah naplnění růžového snu.
Snad právě i ta cesta mu nyní probleskne v hlavě.
Býval fotbalistou, ale chtěl vyhrávat sám. Proto začal (až) v šestnácti se závodní cyklistikou.
Býval v dětství na kole nešikovný, tolikrát z něj padal, přesto se nenechal odradit.
Býval i bezstarostný. Jak tehdy do sebe před tréninkem obrátil litr čokoládového mléka a po tréninku se svíjel v křečích. Jeho žaludek protestoval. Protestuje tu a tam stále, jen vzpomeňte na Stelvio.
Od kumpánů z klubu dostal v teenagerském věku přezdívku Motýlek. Nesnášel ji. Já nejsem lehká váha! Naposiluju a ukážu vám, jak jsem silný, slíbil.
V osmnácti si posteskl, že se od koučů nedozvěděl, jak dlouho potřebuje po těžkém tréninku odpočívat. Za téma závěrečné práce na střední škole si tedy nahlásil: „Snížení laktátu po intenzivním tréninku.“
Jeho kariéra nabrala přímý směr. Každý rok byl lepší. Předpovídali: Stane se z něj skvělý časovkář, možná i klasikář. Ale vrchař a jezdec na celkové umístění? Kdepak, na to je se svými 71 kily moc těžký.
Hromadný pád ve 3. etapě Tour 2015 paradoxně změnil jeho život i kariéru. Odnesl si z něj zlomeninu v ramenním kloubu. Týden propadal pesimismu. Poté si usmyslel: „Ukážu jim na Vueltě, co umím.“
Dřel na vysokohorském soustředění v Livignu. Do Španělska dorazil naspeedovaný a chtěl vyhrát etapu. Ani jej nenapadlo, že by bojoval o celkové pořadí s vrchaři o deset kil lehčími. Na jeho vítězství vypsali bookmakeři (jen aby se neřeklo) kurz 800:1. Ale i po triptychu horských etap a po následné časovce stále vedl! Teprve na předposlední Giro d’Italia, 19. etapa Hirtovi hrozil průšvih, ale pak opět exceloval
naprosto protaktizoval úvod 19. etapy do Piancavalla. Propadl se až za Dumoulinovu partu do třetí skupiny, s takřka celým týmem CCC.
Po spojení Quintanovy a Dumoulinovy skupiny však naštěstí zběsilé tempo v popředí polevilo a celkově si opět polepšil, na 14 místo. hoře závodu jeho pohádka skončila, uštván týmem Astana se propadl na 6. místo. Tehdy nicméně pochopil: Mohl bych jezdit na Grand Tour o titul.
A teď je tady. V růžovém na Giru. Vyhrál časovku, vyhrál i na Oropě. Tolika útokům se ubránil. Nesmím to vzdát! Jedenatřicet vteřin náskoku na Quintanu si vnesl do etapy. Kolumbijec projíždí těsně před Nibalim cílem. Čeká se na růžový dres a čas letí. Ztrácí maglia rosa. Ten nyní patří Quintanovi. Druhý Dumoulin ztrácí 38 vteřin, Nibali 43 a Pinot 53. Čtyři muži myslí na titul!
Na trenažeru se vyjíždí a mluví: „Síly, které jsme vydali během etapy, mi nakonec chyběly. Dostával jsem křeče. Snažil jsem se však limitovat ztrátu na minimum. Stále nic není ztraceno. Snad budu mít v sobotu v horách zase nohy.“
A potom přijde nedělní časovka, jeho zbraň!
„Kolik ztrácí? Půl minuty? To je pro něj v časovce nic. I minutu by zlikvidoval,“říká Jan Hirt. „Ale uvidíme, co změní sobota. Je na něm vidět, že už slábne.“
Štvanou zvěř mají lovci na dohled. A přesto: ještě pořád uhání. Asi ano. Budu se snažit od startu jet co nejrychleji a postoupit s přehledem. Něco jsem pošetřil. Zároveň jsem si chtěl zkusit, abych se trochu rozjel. Naposledy jsem totiž závodil před měsícem na kontrolních závodech, což ani nebyly příliš závody.
s využitím ČTK Hokejový obránce Michal Jordán po konci v Kazani našel nové angažmá. V KHL se přesouvá do Chabarovsku, kde budou působit též krajané Jan Kolář, Tomáš Zohorna a Marek Kvapil. S Kolářem by dokonce měl utvořit českou obrannou dvojici. Šestadvacetiletý Jordán s novým klubem podepsal dvouletou smlouvu. (ČTK)