Oni mi ukradli tenis! Nespala jsem dobře, přiznala Kvitová

Netřeba dělat ze sportovců vyvolené primadony, někdy jsou jejich osudy docela univerzální. Jako případ Petry Kvitové. „Když jsem viděla tenis v televizi, měla jsem v mysli: Někdo mi to ukradl! Nebylo to moje rozhodnutí, přesto jsem najednou nemohla dělat to, co miluju,“vylíčila vůbec poprvé to, co její mysl soužilo i povzbuzovalo v pekelném období od útoku nožem z loňského prosince.

Kvitové se náhle převrátilo naruby mnoho jistot najednou včetně toho, zda se (ne)bude dál moci živit stejně jako do osudového data.

„Bylo to těžké. Ne každý věřil, že budu hrát znovu tenis,“popisovala. Největší boj? Ano, tohle spojení sedí. Kam se hrabou tenisová klání. „Jsem naživu, mám všechny prsty, jsem tady. A chystám se na zápas,“radovala se, že je současnost o tolik lepší než trudné týdny a měsíce.

Nejhorší pro ni byly chvíle bezprostředně poté, co s poškozenou levačkou musela na operaci. Svět vypadal jinak. Hůř. Logicky. „Noční můry nemám, ale dobře jsem nespala,“řekla včera. „Naštěstí jsem nebyla sama, byla se mnou rodina, kouč, přátelé. Všem chci poděkovat: Byli úžasní a pořád jsou!“

Víc se dívám na lidi okolo

Cenné je vyvážit zlo dobrem, ale zapomenout kvůli tomu jen tak nelze. Nůž se metaforicky zaryl nejen do těla tenistky, nýbrž i do duše. „Bylo to divné. Když jsem šla do města, rozhlížela jsem se kolem sebe. Jestli tam není někdo cizí. Postupem času je to lepší, ale dál se aktivněji dívám na lidi okolo,“přiznala.

Možná to byla jedna z nejtěžších chvil, které letos v Paříži zažije – ať už ji v 1. či v dalších kolech soupeřky zasypou jakýmikoliv ranami.

Na podobné otázky se neodpovídá snadno nikomu, ale jde před nimi utéci? Pokud ano, snad jedině žádoucím směrem. „Snažila jsem se udržovat svoji mysl v permanenci. Začala jsem studovat,“popsala tenistka, nově adeptka akademického titulu z mediální a sociální komunikace. A mrkla do davu žurnalistů: „Třeba se stanu jednou z vás.“

Pokračování na str. 22