„V Severní Koreji mého syna krutě týrali,“říká otec
ho k patnácti letům nucených prací. K nekonečné dřině v pověstném gulagu.
Patnáct dlouhých let. To se u mladíka musely najít alespoň plány severokorejské jaderné bomby nebo snad tajně pronikl přímo do ložnice samotného vůdce Kim Čong-una? říkali si mnozí, když se doslechli o výši trestu. Omyl!
Naivní student jen strhl jakýsi revoluční plakát, který zdobil zeď v hotelu v Pchjongjangu, kde bydlel. Chtěl si ho ponechat na památku. Bdělé oko tajného agenta však do nebe volající čin odhalilo. „Zrada, protistátní činnost!“křičeli rozběsnění vyšetřovatelé a nad nebohým Američanem se zavřela voda.
Co přesně se dělo potom, o tom můžeme jen spekulovat. Že si Otto Warmbier užil v pracovním lágru své, na to můžete vzít jed. On sám podrobnosti nikomu říct nemůže. Je v kómatu, na pokraji smrti.
Severokorejci tvrdí, že Američana propustili po půldruhém roce z vězení z humanitárních důvodů. Spíš to však vypadá, že si s jeho pošramoceným zdravotním stavem Rozsudek nevěděli rady a báli se, že by jim mohl zemřít. V době vyhrocených vztahů Pchjongjangu se Spojenými státy a jeho spojenci by to bylo přinejmenším riskantní.
Severokorejští představitelé sdělili americkým diplomatům, že mladík onemocněl botulismem, jinými slovy, že se otrávil známým „klobásovým“jedem z potravin. Když mu prý byla podána uspávací pilulka, upadl do kómatu.
Američtí lékaři, kteří Warmbiera prohlíželi, to však vidí jinak. Zjistili, že má závažně poškozený mozek. „Utrpěl značnou ztrátu mozkové tkáně ve všech částech mozku,“prohlásil jeden expert. Podle něho to mohlo být způsobeno náhlou zástavou srdce či dechu, což přerušilo přívod krve do mozku. Student je v kómatu už déle než rok.
Jeho otec Fred Warmbier to vidí jednoznačně: „Můj syn byl krutě terorizován a týrán. Jsou brutální, překročili meze!“Jeho názor podpořil list The New York Times, podle něhož Washington nedávno obdržel tajné zprávy, že Warmbier byl ve vězení opakovaně bit.