Uniformy, děla a jazz jak za války
Poslední chvíle parašutistů připomněla sehraná scéna v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje
PRAHA „Veliteli, k svátku pro tebe máme kalíšek pálenky. Je od Maliny! Taky tvarohové a makové buchty,“povídají si mladí muži v kryptě pravoslavného kostela svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Jeden z nich žádá velitele o půlhodinovou propustku. „Ale jen na třicet minut, ne jako posledně!“kárá jej na oko přísně velitel.
Kryptu osvětluje jen pár svíček. Tentokrát v ní jsou herci. Ve skutečnosti těmi mladými muži byli českoslovenští parašutisté, kteří se v kryptě ukrývali po atentátu na zastupujícího říšského protektora a vrcholného nacistu Reinharda Heydricha – Adolf Opálka, Jan Kubiš, Josef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc a Josef Bublík. Nad kamarádskou atmosférou se jen lehce vznáší tíseň a strach z věcí příštích. O den později mladíci položí život za vlast v boji proti stonásobné přesile.
Pětasedmdesát let po úspěšné operaci Anthropoid byl Národní památník hrdinů heydrichiády i s kryptou zdarma přístupný. A plný lidí. „Víš, co znamená lebka na té čepici?“ptá se u vitríny s nacistickou uniformou matka své asi desetileté dcery. „Smrt?“hádá dívka. Nebyla daleko od pravdy. Co všechno parašutisté obětovali, na příchozí dopadalo spíš v kryptě než na nedalekém Karlově náměstí, kde na připomínku parašutistů probíhala akce Muži odplaty. Tam na trávníku vyrostl dobový vojenský tábor.
Lidé se mohli podívat, jakou vojáci používali techniku či jak se tehdy v provizorních podmínkách operovalo. Různé varianty útoku na Heydricha a výcvik parašutisty pak ukazovaly secvičené scénky. Diváci se dozvěděli, že měl každý parašutista pod kombinézou oblek i s kloboukem, aby v cíli splynul s davem. Akce jen za sobotu přilákala stovky lidí a v neděli se přidali další. Uvolněnou víkendovou atmosféru umocňoval znějící jazz a swing a nezničily ji ani výbuchy z děl. „Jsem ráda, že je tu hodně mladých lidí a že si to dostanou do hlavy a do srdce,“říká Magdaléna Urbanová, která přijela z Českých Budějovic. Na konci války jí bylo šestnáct.
Jedenáctiletý Marek Cikhar přišel hlavně kvůli vystaveným autům a zbraním. Hádá, že by čin Kubiše s Gabčíkem zopakovat neuměl. „Asi bych se hodně bál,“míní s tím, že odvahu by mu dodal až vztek na to, co se děje s jeho zemí. „Bral bych to tak, že na mě lidé spoléhají,“dodal. Československé vojáky v dobových uniformách ve stanech Muži odplaty hrálo zhruba osmdesát mužů. „Báli jsme se být takhle v centru města, přece jen Karlovo náměstí nemá nejlepší pověst a je tady spousta podivných individuí. Ale jakmile jsme sem nastoupili v uniformách, bylo po problému. Asi z nás čišel respekt,“popisuje Miloš Borovička, mluvčí Roty Nazdar, která Muže odplaty spolu s Československou obcí legionářskou zorganizovala.
Komparz sehráli nadšenci z Prahy, Brna či Českých Budějovic. „Každý voják má svou uniformu a mnohdy jich má několik. Způsobuje to rodinné rozbroje, protože muži často mají větší skříně než ženy, aby se jim tam všechny uniformy vešly,“vypráví Borovička s tím, že základní výstroj – i vzhledem k tomu, že se vše šije tak jako před pětasedmdesáti lety – vyjde na patnáct až dvacet tisíc korun.
A zatímco Češi s převlečenými herci vzrušeně diskutovali o detailech Anthropoidu, procházející německý turista ze Stuttgartu neměl ani ponětí, do jak významné éry se právě přenesl. „Na Heydricha někdo spáchal atentát? O tom nic nevím,“poznamenal překvapeně.