Rozvod Evropy a Británie začal skoro jako rande
Britští a unijní vyjednavači zahájili včera historicky první jednání o odchodu některé členské země z EU. Začalo se od nejjednoduššího problému, a to od práv občanů Unie v Británii a Britů v Unii. BRUSEL Kdyby to nebyl rozvod, tak by to skoro vypadalo jako námluvy. Žádné zachmuřené obličeje, napětí ve vzduchu, ale úsměvy a úleva, že se konečně po roce od oznámení rozchodu začíná něco dít.
„Vítej, Davide. Dnes zahajujeme vyjednávání o spořádaném odchodu Spojeného království z Evropské unie,“přivítal britského vyjednavače pro brexit Davida Davise jeho bruselský protějšek Michel Barnier. „Chceme dohodnout nové, hluboké a zvláštní partnerství mezi Británií a jejími evropskými přáteli a spojenci. Je toho víc, co nás spojuje, než toho, co nás rozděluje,“odpověděl ve stejně přátelském duchu Davis.
Na obou stranách byla vidět úleva, že se konečně Londýn a zástupci zbylé unijní sedmadvacítky scházejí k jednáním. A to přesto, že předčasné parlamentní volby, které měly přinést britským konzervativcům výraznější většinu v parlamentu a tím i silnější vyjednávací mandát, skončily pro premiérku Theresu Mayovou špatně. Tak špatně, že Mayová povládne Británii v čele menšinového kabinetu, který bude závislý na podpoře ulsterských ultrakonzervativců.
Několik dní předtím se spekulovalo i o tom, zda v takovéto situaci vůbec jednání začnou v původně naplánovaném termínu. Ale nakonec se oba vyjednávací týmy přece jen sešly. Také proto, že z dvouleté lhůty Na start na dohodu už od jarního podání žádosti uplynuly týdny času.
O tom, jaký druh vztahů s EU bude nakonec chtít Británie po „nevýhře“Mayové ve volbách, panují pochybnosti. Neví se, zda ještě stále platí její plán na „tvrdý brexit“. Naopak Unie má jasno už několik měsíců. Nejdříve se musí dojednat „rozvod“, kde jsou hlavními body práva unijních občanů v Británii, doplatek Londýna do unijního rozpočtu ve výši asi 60 miliard eur a také nový režim na irsko-severoirské hranici.
Až poté, co bude v těchto základních bodech dosaženo shody, má unijní vyjednavač Barnier a jeho tým mandát jednat o novém modelu vztahů Unie s Británií. Mayová sice hlásala odchod z jednotného unijního trhu, což včera znovu potvrdil i Davis, ale většina pozorovatelů shoduje v tom, že pravděpodobnější je model Norska nebo Švýcarska. Ty jsou součástí unijního trhu, mají postavení blízké členským zemím a platí za to vysoké příspěvky státům EU.
I klíčové postavy hnutí za prosazení brexitu se vyjadřují velmi vstřícně. „Je třeba myslet na budoucnost, na nové, hluboké a speciální partnerství, které chceme s našimi přáteli ustavit,“uvedl včera jeden z nich, ministr zahraničí Boris Johnson.
Včerejší brexitové rozhovory obou týmů začaly od relativně nejjednoduššího problému, kterým jsou práva unijních občanů v Británii a Britů žijících v Unii. A to přesto, že to není takříkajíc jedna ku jedné. Unijních občanů, hlavně Poláků a dalších Východoevropanů žije v Británii na tři miliony. Ale i Unie má na Londýn páku – odhaduje se, že v zemích zbylé unijní sedmadvacítky žije přibližně milion Britů, jen ve slunném Španělsku je to asi tři sta tisíc. Další velký počet Britů vlastní v Unii nemovitosti – například ve Francii, ale třeba i na Kypru nebo v Bulharsku.
I konzervativci navíc nyní připouštějí, že Británie se ani po brexitu neobejde bez pracovní migrace z Unie. Ta má být však pod odchodu z EU omezena na „pouhých“sto tisíc lidí ročně. I kvůli tomu, aby zájemce o práci v Británii neodradil, nemůže Londýn vůči unijním občanům zavést tvrdé restrikce, například v sociální oblasti.