Odlišné způsoby obživy čekají na seriózní výzkum

Tohle se na sjezdu odborového svazu Kovo podařilo předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. Řekl, že by neškodilo zvýšit živnostníkům odvody a získat tak chybějící pracovníky pro firmy. Před odboráři to prošlo. Vadí jim, že platby na sociální a zdravotní pojištění jsou rozdílné.

Někteří politici a komentátoři to považují za nejbrutálnější útok na osoby samostatně výdělečně činné. Svědčí o tom články s názvem „Štěch chce živnostníky nahnat do zaměstnání. Podnikatelé zuří“. V předvečer programové konference a v předvolební kampani to určitě nenadchlo ani sociální demokraty. Viz titulek „Zbláznil se. Sebevražda ČSSD pokračuje“.

Chyba je ale někde jinde. Všude na světě existují dva modely obživy: zaměstnanecký a samostatný. Realizují se za odlišných podmínek. V prvním mají zaměstnanci větší pocit jistoty, ale méně volnosti, v druhém větší rozhodovací prostor, ale podstupují větší riziko. Rozdíly se vyrovnávají právě odlišnými odvody. A v tom je jádro problému, jestli jsou stanoveny správně. Asi ne, když se o nich tak diskutuje. Je to proto, že rozhodovací procesy jsou u nás na empiricko-intuitivní úrovni, nikoli na empiricko-analytické, nemluvě o úrovni vědecko-analytické. Srozumitelněji řečeno – rozhoduje se metodou chyb a omylů.

Je paradoxní, že se u nás dělá až neskutečné množství okrajových výzkumů veřejného mínění, zvláště volebních preferencí a prestiže politiků, ale málo těch, které racionalizují rozhodování. Prioritu má politický marketing. Na řízení společnosti exekutiva a politické strany jako by rezignovaly. Ostrůvky pozitivní deviace mohou být výzkumy bezdomovectví, periferních krajů, generací nebo ghett sociálně vyloučených. Výzkum dvou odlišných způsobů obživy a jejich přesvědčivé vyrovnávání spravedlivě stanovenými odvody – na to se ještě čeká.