Říkali mu, že je blázen

Petr Novák mohl střílet góly za Schalke. Odmítl, jeho snem bylo stát se lékařem

Volá West Ham. „Ne, díky, studuju.“Chce tě Schalke. „Co bych tam dělal? Nejdřív musím dokončit školu.“Je tu Panathinaikos. „To je sice hezký, ale ještě mi zbývá rok medicíny.“

Petr Novák, uznávaný ortoped, který z pozice lékaře dohlížel na fotbalovou jedenadvacítku na mistrovství Evropy, je svým způsobem unikát.

Získal šest ligových titulů, za Bohemians a Spartu nastřílel téměř čtyřicet gólů, další přidal v evropských pohárech. Ale když se ve třiceti vracel z angažmá v Iraklisu Soluň a měl nabídky ze skotského Falkirku a Hearts i ze Švýcarska, profesionální kariéru ukončil.

„Řekl jsem si, že se s fotbalem už nebudu trápit. Chtěl jsem začít pracovat jako lékař,“vzpomíná.

Trápit? „No, netrápil jsem se, ale člověk by měl vědět, kdy skončit. S fotbalem jsem strávil spoustu krásných chvil, ale přišlo mi, že tenkrát nastal čas začít jinou etapu.“

Schválně, znáte vrcholového fotbalistu, který během kariéry vystudoval lékařskou fakultu? Najdete jich minimum. Snad slavný brazilský záložník Socrates a v Česku bývalý gólman Olomouce Jan Vojáček.

„Bylo to složité, ale dalo se to. Školu jsem dělal na sto procent, to by ani jinak nešlo. A na fotbale jsem si splnil všechno, co jsem potřeboval. Nic jsem nešidil,“ujišťuje Novák. „Neměl jsem sice stoprocentní účast na trénincích, ale tak ze sedmdesáti procent jsem tam byl.“

Víc nepotřeboval, na spoluhráče neztrácel. Byl tak dobrý, že mu to stačilo?

„Chlubit se nebudu, to by vyznělo hloupě. Ale asi jsem nějaký talent měl,“usmívá se. „Tehdy se trénovalo víc než dnes, často jsme měli dvoufázové tréninky, takže na těch odpoledních jsem byl vždycky. V týdnu se hrály přáteláky, ty jsem po škole taky stíhal.“

Pochází z Varnsdorfu, v sedmnácti hrál druhou ligu za Teplice, pak byl v Bohemians, to se psala první polovina osmdesátých let. Skvělé mužstvo plné reprezentantů, známý trenér Tomáš Pospíchal... A jeden vysokoškolák.

„S trenérem Pospíchalem to bylo těžké: vadilo mu, že jsem dopoledne netrénoval. Medicínu mi rozmlouval Dnes

a sám mi sháněl jinou školu, abych mohl být víc na hřišti,“líčí. „Ale neměl šanci, já byl rozhodnutý – obor ortopedie a sportovní traumatologie.“

Proč zrovna medicína? „Spousta lidí se mě na to ptala. Mě to prostě bavilo, nemocnice mě lákaly. Měl jsem rád tu atmosféru, tu vůni.“

Zvláštní, viďte? Ale Novák si za dětským snem šel. Měl i štěstí, že po přestupu do Sparty mu vycházeli vstříc. Trenéři Ježek, Táborský či Jarabinský měli pro studium pochopení. A že bylo potřeba!

„Když ke konci června začínala příprava, měl jsem už po škole. Pak byly prázdniny. Horší to bylo od října, kdy škola zase začala. Když jsme hráli evropské poháry a já na praktických cvičeních chyběl, musel jsem je nahradit s jinou skupinou. Jinak to nešlo.“

V mužstvech fungoval i jako další lékař, pro spoluhráče byl dokonce tím prvním: „Když je něco bolelo, Kdysi nejdřív přišli za mnou. I z vlastní zkušenosti jsem mohl vědět, co by jim asi mohlo být. Pak jsme to řešili s klubovým lékařem.“

Když po trénincích nebo zápasech ostatní vyrazili za zábavou, on šel domů ke knihám a skriptům. Dalo se odolat, když ho kamarádi lákali ven?

„Občas jsem s klukama taky někam zašel,“připustí. Ale... „Musel jsem se hodně učit. Z tréninku domů, žádná zábava. Ve Spartě nás takových bylo víc, třeba Ivan Hašek a Standa Griga dělali práva. Jenže ti mohli mít úlevy, individuální plány. To já si dovolit nemohl.“

Škola byla pro něj tak důležitá, že kvůli ní odmítl lukrativní nabídky z Anglie či z Německa.

„Spoluhráči říkali, že jsem blázen, ale někteří chápali, že mám prostě jiný cíl,“pokrčí rameny. „Je pravda, že po kariéře jsem kolikrát přemýšlel, co by bylo, kdybych šel hrát ven a nestudoval. Měl bych se líp? Asi ano, ale to nebylo pro mě to nejdůležitější. Znám spoluhráče, kteří byli v cizině, vydělali slušné peníze, ale po kariéře se jejich ekonomická situace o dost zhoršila.“

Když měl možnost jít do zahraničí, byl v nejlepším fotbalovém věku kolem pětadvaceti let. A i když tehdejší komunistický režim umožňoval odchod jen zasloužilým reprezentantům po třicítce, on měl štěstí – po otci vlastnil i jugoslávský pas.

Odtud i jméno Petar, pod kterým ho znali fanoušci.

„Odmalička jsem Petr, což mám i v rodném listě. Ale když mi vystavili pas, tak mi to jméno přepsali na Petar, prostě to tak přeložili. Tak jsem si řekl, že když Španělé hrají pod různými přezdívkami, já budu taky. Petar bylo moje umělecké fotbalové jméno,“líčí pobaveně.

Když v létě 1989 končil s fotbalem legendární německý útočník Karl-Heinz Rummenigge, Servette Ženeva si jako náhradu vyhlédla právě Nováka. Ale nepochodila. Stejně jako Schalke nebo West Ham.

Jen jedno odmítnutí chlapíka s léta udržovaným knírem mrzí: o rok dřív řekl „ne“Panathinaikosu, kam místo něj zamířil známý polský střelec Krzysztof Warzycha a udělal tam mimořádnou kariéru. Jenže zbýval poslední rok školy...

Nakonec se Novák do Řecka vydal později, už s diplomem. Ale dvě sezony v Iraklisu Soluň mu stačily.

„Mohl jsem jít potom ještě do Skotska, ale já už chtěl pracovat,“vzpomíná na dobu, kdy oslavil třicátiny. „Byl nejvyšší čas začít praxi. Školu jsem dokončil až v osmadvaceti, protože jsem absolvoval ještě nultý ročník.“

Jako lékař začal v rodném Varnsdorfu, postupně se však i v novém povolání vrátil k fotbalu. Univerziáda na Mallorce, s jedenadvacítkou stříbro na Euru 2000 na Slovensku, o dva roky později zlato ve Švýcarsku. Do toho Sparta, reprezentační áčko a poslední dva roky zase jedenadvacítka.

Živí ho však práce v Centru léčby pohybového aparátu na klinice ve Vysočanech. Jako experta ho vyhledávají lidé z ulice i známí sportovci.

„V poslední době mi dělá radost Pavel Zavadil,“připomene zkušeného záložníka, který si v osmatřiceti vážně zranil koleno, ale po plastice zkříženého vazu už za sedm měsíců zase hrál ligu.

Pomáhat, to je Novákova životní cesta. Dal jí přednost před střílením gólů za West Ham či Schalke.