Tváří v tvář: Trump si sedl s Putinem
HAMBURK Plameny, sirény a válka v ulicích se příznačně staly kulisou prvního setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina.
Sedli si spolu pod vlajky svých zemí a podle záběrů ze začátku schůzky to vypadá, že si sedli i lidsky.
Mělo to trvat třicet až čtyřicet minut, jen seznámení, ale nakonec se vše protáhlo na dvě hodiny a patnáct minut, což je všeobecně považováno za velmi pozitivní věc.
Schůzka se konala na okraji summitu skupiny G-20, ale byla to jeho nejdůležitější část.
„Je to pro mne čest, být tady s vámi,“řekl Trump Putinovi.
Trump a Putin řekli, že chtějí opravit rusko-americké vztahy.
O čem šla řeč: jak řekl Vladimir Putin, bavili se o Sýrii, Ukrajině, boji proti terorismu a také o kybernetické bezpečnosti, což ovšem nevypadá jako diplomatický opis debaty, zda ruští hackeři nabourali americké volby.
Schůzka zřejmě vyplodila jediný konkrétní závěr – dohodu o příměří v jihozápadní Sýrii, která byla uzavřena po jednání s ostatními zeměmi regionu a která vstoupí v platnost v neděli. Při setkáních podobného druhu se ani žádné konkrétní závěry nečekají, hlavy státu se na nich oťukávají, zkoušejí, zda si budou rozumět, a dávají na stůl katalog témat, o nichž chtějí v budoucnu hovořit. — Milan Vodička
Summit s Putinem nemohl přinést nic světoborného. To chce čas. I malou dohodou s Ruskem by si Trump koledoval doma o nařčení ze zrady. HAMBURK Mnoho povyku pro nic.
Ale bude to záběr víkendu, tedy pokud tornádo někde v Oklahomě nezvedne nad zem psa Buddyho. CNN z toho včera udělala nekonečnou smyčku: Vladimir Putin stojí u vysokého stolu v koutě místnosti, přichází Donald Trump, oba se culí, podají si ruce, Trump ho potlapká po paži, Putin na něj rošťácky ukáže prstem. Jejich první setkání. Několik pohybů – a tisíce zbytečně proteklých minut, jak kvůli těm pár vteřinám budou v televizích po celém světě klást reportéři nejbizarnější otázky armádám politologů a expertů na řeč těla dychtivým dodat nejbizarnější odpovědi.
Dá se brát za signál podřízenosti, že Trump natáhl ruku jako první a trochu se před Putinem uklonil?
Chtěl Trump tím, že sevřel Putinovu pravici do obou rukou, dát najevo svoji dominanci?
Nebo tím dával najevo vděk, že mu Putin vyhrál volby? Byl ten stisk přiznáním ruského vměšování?
Nepotvrzuje to, jak se na sebe culili, že jsou spolu v tajném kontaktu? Je to všechno jenom náhoda?!
V Hamburku se sešlo dvacet nejbohatších zemí světa, ale krátká schůzka prezidentů USA a Ruska přebila všechno. Jako za časů sovětsko-amerických summitů. Přestože Rusko už je dávno jen stínem SSSR těch časů a ani Amerika už není tím, čím bývala.
Ale hysterická twitterová éra je bestie, která si vyžaduje každodenní krmení spoustou „breaking news“, a tak média vyvolávala dojem, že ze setkání nutně začnou přicházet bleskové zprávy, po nichž svět bude jiný. Ale nic takového se nemohlo stát. Ze dvou důvodů. Zaprvé, takhle se to nedělá. Zadruhé, Trumpovi doma svázali ruce a Putin to ví.
Nejdřív to první. To, že Trump oplácával Putina, je metaforou včerejška. Při takové schůzce jde jen o to, aby se dva státníci „osahali“. Zkusili, jak funguje jejich chemie. Jestli si budou rozumět a jestli si budou důvěřovat.
Dohody mezi velmocemi se už obvykle neupečou tak, že si vůdci sednou ke stolu, jeden z nich vynese téma a po licitaci je cena na světě. Pracují na ní štáby expertů celé měsíce dopředu a prezidenti obvykle učešou poslední detaily. Všichni jsou poučeni tím, jak se Ronald Reagan a Michail Gorbačov na Islandu v roce 1986 sešli – a zase rozešli, protože když už bylo klubko skoro celé rozmotané, na úplném konci narazili na uzel, který nebyl dopředu uvolněn. Summit skončil krachem.
Včerejší schůzka tak byla spíše obdobou ženevského setkání Reagana a Gorbačova, kdy se poprvé setkali. Neměli žádné ambice. Oťukali se a zkoumali, jestli „spolu mohou dělat byznys“, jak Gorbačova odhadla Margaret Thatcherová. Dohoda o příměří v části Sýrie je jen drobek.
Druhá věc, kvůli níž se včera nemohlo nic velkého stát, je mnohem závažnější. Trump nemůže s Putinem momentálně nic dojednat, protože mu doma v Americe nasadili svěrací kazajku a pořád ji utahují. V atmosféře, kdy demokratická a mediální opozice otevřeně nadhazují, že Trump je Putinův maňásek, by byla každá dohoda automaticky napadena jako výprodej amerických zájmů a odměna Putinovi.
Ve vybičované atmosféře mnohaměsíčního pátrání po Rusech, kteří podle demokratů zařídili Trumpovi Bílý dům, se absurdně líčí Rusko takřka jako větší a mocnější hrozba než SSSR v 70. a 80. letech.
Aniž Trump oznámil, jaké karty chce vynést, kongresmani mu už dopředu vyhrožovali, že pokud by Rusku udělal nějaké ústupky, třeba povolil kravatu sankcí nebo vrátil dva objekty zabavené na sklonku Obamova prezidentství, vše v Kongresu přehlasují a ještě zesílí.
Proto je Trump nyní najednou k Moskvě „reaganovštější“než Reagan. Pozval si ukrajinského prezidenta do Washingtonu, občas sestřelí nějakou tu syrskou stíhačku, ve Varšavě nabádá Rusko, aby „přestalo podporovat nepřátele Západu“. Muž, který byl zvolen i s tím, že chce lepší vztahy s Rusy, se kvůli tomu dostal do pasti, přestože totéž slibovali všichni prezidenti od konce studené války. Nyní musí být papežštější než McCarthy.
Putin to ví, nechce tlačit, má čas. A dává ho Trumpovi, aby si první kolo vybojoval nejdřív doma. Třeba proto se včera tak culil.