Opojení z Moonshine
Nejdříve ucítíš pálení v krku, to je první loknutí, pak musíš ještě jednou a teprve u třetího poznáš tu chuť, radí mi Dorothy Smithová z městečka Pine Flats v Tennessee. Ochutnávám, jednou, dvakrát a potřetí. Ve skleničce mám asi 20 mililitrů whisky a musím uznat, že legendární Moonshine, která se kdysi tajně pálila za svitu měsíce, stojí za to. Je čirá, ale chutná jinak než slivovice.
Není to whisky jako Jim Beam nebo Jack Daniels, která se také vyrábí v Tennessee. Moonshine ale zatočila americkou historií v době celonárodní prohibice a také po ní vydělávala peníze starousedlíkům z Apalačských hor. Pomohla jim přežít těžkou dobu ekonomické krize ve 30. letech. Je to taky whisky, která se zasloužila o vznik známých automobilových závodů NASCAR.
Po třetím loku už whisky nepálila, cítila jsem, že je mírně nasládlá, určitě jemná a hlavně silná. „Tahle lahev je ohodnocená na 150 procent kvalitní lihoviny a má 75 procent alkoholu,“říká mi Neil Robertson, majitel proslulé palírny Robertson Mellomoon na východě Tennessee. Pro legendární whisky si k němu jezdí lidé z celých USA.
Prarodiče i rodiče Neila tuhle whisky stejně jako mnoho ostatních vyráběli doma nelegálně, hlavně pro vlastní spotřebu. Neilovi se ale podařil zásadní manévr, který mu otevřel brány k úspěchu: Moonshine oficiálně kvůli úřadům přejmenoval na Mellomoon. Po ověření kvality lihoviny dostal ochrannou známku i licenci a dnes může nejen vyrábět, ale i prodávat, byť rozhodně ne po celé Americe.
„Jde hlavně o to, abych platil daně, že jde o starý legendární recept, to už dnes nikoho nezajímá,“vysvětluje mi Neil. Jednu lahev whisky prodává za 35 dolarů (asi 875 Kč), musí zaplatit daň státu Tennessee i celým USA, takže mu zbyde zhruba polovina. Je ale na svoji palírnu náležitě hrdý.
Neil mě provází kolem lihovaru a vysvětluje, jak whisky vyrábí. Každá lahev projde jeho rukama od stáčení přes nalepení licenční známky až po uzavření lahve.
„Zásadní pro Moonshine je cukr a kukuřice. Cukru jen o trochu víc. To vše se promíchá s kvasnicemi a nechá na deset dní uležet,“prozrazuje Neil starý recept. Dochází ke klasickému kvašení, fermentovaná směs se začne odpařovat a pak se pomocí speciálního přístroje v podobě sudu obaleného hliníkem destiluje.
„Tohle jsou nejlepší holky mého života,“ukazuje Neil na destilační sudy s trubičkami jak v chemické laboratoři. „Jedné říkám Suzie, to je ta
větší, a druhá je Bulla,“usmívá se. Neil zároveň vysvětluje, že právě čistá a kvalitní destilace je zárukou dobrého alkoholu. On destiluje stejnou směs hned několikrát. „Hlavně nespěchat, kapička po kapičce,“říká třiačtyřicetiletý majitel lihovaru.
„Zlegalizovat výrobu byl tvrdší oříšek, ale podařilo se,“říká Neil. Podotýká, že dodnes ne každý prodává lihovinu z kukuřice a cukru legálně. To se týká hlavně států Tennessee nebo Severní Karolíny, kde se vyráběla z pokolení na pokolení podle různých receptur. Po prohibici z let 1920 až 1933 dodnes zůstávají v Americe místa, kde se alkohol nesmí prodávat v jakékoliv formě od piva, vína až po likéry. Jde o různé komunity a okresy v celkem 33 státech USA. Severní a Jižní Karolína i Tennessee jsou mezi nimi. Většinou jsou obydlené silně křesťanskou populací a alkohol se tedy nesmí podávat ani v restauracích.
Místní starousedlíci si proto umějí poradit sami: mají tajné Moonshine bary. Sama jsem v Tennessee byla svědkem, jak se jednoho večera do takové hospody sjížděli obyvatelé u turisticky známé kotliny Pigeon Forge v Kouřových horách. Zatímco dole v údolí, kam jezdí turisté, se prodávají párky v rohlíku, hamburgery a upomínkové předměty, jen pár kilometrů nad nimi v horách se vede úplně jiný život.
Moonshinový bar byl v podstatě obytný přívěs. Nejmenovaný manželský pár tam podával čirou tekutinu v papírových kelímcích. Když přijde host, který je už od místních poučen, neporučí si Moonshine. Musí říct tajné heslo: „Nalejte mně to nejlepší, co tady máte“. Moonshine mu vzápětí přistane na stole.
Místní v barech popíjejí, zpívají a tancují a v pozdních večerních hodinách se rozjíždějí přiopilí ve svých náklaďáčcích domů. Většinou bydlí v obytných přívěsech nebo v jednoduchých srubech. To, že by je po cestě někdo zastavil a chtěl dechovou zkoušku, je nepravděpodobné. Jde o místo, kde doslova a do písmene dávají lišky dobrou noc. Na rozdíl od ostatních vyhlášených míst Kouřových hor sem turista nezavítá.
Po šestihodinové túře hluboko v Apalačských horách v Tennessee se konečně dostávám k cíli, osadě Lost Cove. Mnoho jsem o ní slyšela od místních, prý to byl ráj na zemi! Zbylo tady už jen pár rozbořených chatrčí. Se zvědavostí obcházím několik zarostlých hrobů na zastaralém hřbitově. Dokonce vidím i oprýskanou karoserii nákladního auta a pár sudů plných hlíny a kamenů. Typická osada duchů.
Zajímavé vyprávění o životě, kdy se tady v Lost Cove vyráběla Moonshine za nočního svitu, jsem si vyslechla od 80letého Isaiah Baileyho. „V jednu dobu jsme měli dokonce až 100 obyvatel. Byla tam škola a kostel, většina rodin žila z peněz, které vydělala tajným prodejem Moonshine,“vzpomíná posmutněle Isaiah.
Komunita se rozprostírala hluboko v horách, kam se po stezce muselo jít z nejbližší civilizace dlouhé hodiny. Další a jediná možná doprava byla pomocí vlaku, který pod kopec s Lost Cove zajížděl dvakrát denně, ale i tak to na jeho zastávku trvalo minimálně hodinu.
Osada nikdy neměla elektrický proud a poslední rodina, jejíž součástí byl tehdy devatenáctiletý Tady se pálí
Isaiah, odešla v roce 1956. Dnes s nostalgií v hlase vzpomíná, že se jako dítě neměl vůbec špatně. Moonshine se odvážela pravidelně vlakem k pašerákům a osadu nikdo nekontroloval, protože to pro policii bylo příliš daleko. Rodiče pěstovali všechno na svých políčkách včetně kukuřice, ovoce a zeleniny nebo chovali vepře na maso.
Nelegální Moonshine lidi v Lost Cove živila i po zrušení prohibice po roce 1933. Nikomu nevadilo ani to, že odrůstající děti musely do střední školy dojíždět denně tři hodiny. Problém nastal až začátkem šedesátých let minulého století. Jednoho dne vlak zastavil pod osadou naposledy a spojení s civilizací i s pašeráky Moonshine se stalo nemožným.
„Bylo to kruté a bolestné se dívat, jak se osada postupně začala vylidňovat,“říká Isaiah. Jeho rodina odešla Tak to bylo kdysi do nedalekého městečka Erwin, kde Isaiah dodnes žije. „Moji rodiče v domě v Lost Cove všechno nechali, vzali jsme si jen nejnutnější věci, myslím, že stále věřili, že se vrátíme zpět. Neuměli nic jiného než vyrábět whisky,“svěřuje se Isaiah.
Do malebné osady se už ale nikdo nevrátil. Stala se později místem potulných ilegálních lovců lesní zvěře a část zbylých chatrčí vyhořela. Dnes je místo přístupné pouze zvídavým turistům, kteří sem mohou dojít jen po dlouhé lesní hornaté a nepříliš udržované stezce. Dnes je téměř jisté, že vlak přestal v Lost Cove zastavovat právě kvůli nelegálně vyráběné Moonshine.
Málokdo ví, že prestižní, celosvětově známé závody automobilů společnosti NASCAR, která je největší Dnes už legálně svého druhu ve Spojených státech, vznikaly právě v době prohibice ve 30. letech minulého století. Tenkrát pašeráci alkoholu, konkrétně whisky Moonshine, potřebovali rychlá auta, aby dokázali snáze uniknout policii.
„Pašeráci alkoholu byli nejbohatší a někdy upláceli i samotnou policii,“říká Steve Grimm ze Charlotte, velký obdivovatel těchto automobilových závodů a jejich historie. Dnes už není žádným tajemstvím, že i po skončení prohibice pašování alkoholu pokračovalo a pašeráci stále více zdokonalovali svá auta, až s nimi nakonec začali pro zábavu závodit. Nejdříve také ilegálně, trvalo totiž dlouho, než se do tohoto závodění zavedl řád.
Oficiálně pak NASCAR založil v letech 1947 až 1948 Bill France senior. První závodní auta vůbec poprvé legálně vystartovala v roce 1948. NASCAR má sice své hlavní sídlo na floridské Daytona Beach, ale její nejhlavnější kanceláře sídlí v Severní Karolíně ve městech Charlotte, Concord, Mooresville a Conover.
Ve městě Charlotte je dnes také muzeum, kde se počátky ve spojitosti s Moonshine popisují.
Whisky, kterou si jako první začali pálit starousedlíci v Apalačských horách, tak zůstává symbolem, je námětem nejedné písně nebo povídky. Zdá se, že kolem čiré a při prvním a druhém loku pálivé tekutiny bude vždy něco tajného.