Jmenuje se Pěkně blbě, nicméně pobaví pěkně chytře

Americká romantická komedie Pěkně blbě zahajovala karlovarský filmový festival a po jeho dnešním závěru vstupuje do kin. Nejen festival mile osvěžila. Příběh s originálním názvem The Big Sick sice lehce zaostává za pověstí zázraku, která se šířila po jeho premiéře na Sundance, nicméně má dvě výhody.

Jednak staví do nosného kontrastu těžkou nemoc mladé dívky s povinným veselím sólových bavičů, k nimž patří její nápadník, jednak se skutečně stal. Tudíž finále bere z rukou trumfy těm, kteří každý happy end považují za lacinou berličku.

Autor scénáře Kumail Nanjiani představuje sám sebe. Syn pákistánských přistěhovalců, kteří mu hledají nevěstu mezi muslimkami, si ke své profesi stand-up komika přivydělává jako řidič Uberu. Na jednom vystoupení ho zaujme svými reakcemi studentka psychologie, jenže jejich vztah narazí nejprve na jeho rodiče a pak i na její – když kvůli záhadné nemoci lékaři dívku uvedou do umělého spánku. Zatímco ona bojuje o svůj život, on vede boj s předsudky na obou stranách.

Zní to jako tklivé vyprávění, ale naštěstí není. Přestože se rámec předvídatelného, navíc lehce ověřitelného reálného příběhu drží všech zákonitých milníků žánru od původní dohody „nebudeme se vázat“přes zrod citu, hádku, Milenci a předsudky rozchod a cestu ke smíření, na rozdíl od jiných romantických komedií si bere více z komedie nežli z romance. A třebaže se ústřední pár vyznačuje vyrovnanou dávkou provokativního smyslu pro humor, nejzábavnější je snímek tam, kde do hry vstupuje okolí milenců, počínaje příbuznými a konče kolegy.

Ve velmi výstižné zkratce totiž film postihuje svět okresních bavičů bažících po hvězdné šanci, komunitu lidí, kteří si navzájem lichotí i závidí a tak usilovně se snaží vtipkovat za všech okolností, až produkují spíše smutek.

Podobně nevtíravou podobu dal režisér Michael Showalter také obehranému a přitom výbušnému motivu „multi kulti“.

V náladě uvnitř domácnosti, jež si navzdory novému domovu uchovává staré zvyky, Pěkně blbě občas připomene Moji tlustou řeckou svatbu. Maminka funguje jako neúnavná dohazovačka i strážkyně rituálů: „Běž se pomodlit, ať si můžeme dát zmrzlinu.“

Ale smích se vyostří, když hrdina s bratrem v hospodě ujišťuje hosty „Klid, nenávidíme teroristy“či ve vrcholné scéně zdvořilostní konverzace s dívčinými rodiči o útoku z 11. září. Za drsný vtip, který tu padne, stejně jako za vystoupení, v němž propojí lásku v kómatu s islamisty, sbírá komedie procenta navíc.

Není sice závratná, ale zato civilní, přirozená a lidsky univerzální včetně chování i vystupování milenců, z nichž ani jeden nepatří k obvyklým mondénním krasavcům.

Chytrost bez obhroublostí a hlavně samozřejmost, která z filmu Pěkně blbě vyzařuje, působí zkrátka velmi příjemně.

Pěkně blbě USA, 2017