Aby se děti mafiánů nepotatily
Společnost
Itálie hledá cesty, jak zařídit, aby se potomci mafiánů nevydali na stejnou dráhu zločinu jako jejich otcové. Experiment, který se uskutečnil v Kalábrii, zatím hlásí úspěchy.
Miluji svého otce a jsem hrdá, že nesu jeho jméno.“Tato slova zní od dcery tak nějak správně. Když je však nedávno v televizi pronesla dcera Toto Riiny, bosse italské mafie, vyvolala rozhořčení. Hlavně potomků těch, kteří Riinovy zločiny nepřežili – včetně Marie Falconeové, dcery prokurátora, jehož zabití Riinou a spol. v roce 1992 se stalo zlomem v boji proti organizovanému zločinu v zemi. „Během rozhovoru se ani slovem nedistancovala od toho, co její otec udělal, a to mě děsí,“citoval Falconeovou server The Local.
Italská justice proto nyní s nadějí sleduje projekt, který by měl zbavit děti mafiánů „dědičného hříchu“– neboli nepsaného pravidla platného často po mnoho generací, podle něhož zločinné řemeslo otců postupně převezmou.
Před čtyřmi lety začaly soudy pro mladistvé v Kalábrii na jihu země, kde řádí mafie zvaná ’Ndrangheta, nezletilce s tímto rodokmenem odebírat mafiánským rodinám a předávat je do pěstounské péče na neznámém místě. A to dokonce i v případech, kdy rodiče nebyli formálně obviněni z trestných činů. Nechceme tu 'Ndranghetu!
Projekt rozjel soudce Roberto Di Bella v kalábrijském městě Reggio poté, co si uvědomil, že mladíci, jejichž případy musí rozhodovat, jsou až příliš často dětmi zločinců, o nichž rozhodoval čtvrt století předtím.
Dosud takto bylo v rámci programu „Liberi di Scegliere“(Svoboda volby) zbaveno vazeb na rodinu na 40 nezletilých. Zpravidla jde o chlapce mezi 15 a 16 lety, kteří na převýchově zůstanou až do završení 18 let.
V řadě případů jsou tito nezletilí odebráni rodině poté, co už něco provedli – například byli přistiženi při prodeji drog. Jako impulz však slouží třeba i to, že jsou jejich rodiče přistiženi, jak je učí mafiánským praktikám či způsobu dorozumívání.
Program od svého počátku před čtyřmi lety čelil protestům proti porušováním práv dětí. Nejhlasitější kritika zněla ze strany katolické církve, pro niž šlo o nepřípustně tvrdé odříznutí od rodičů.
„Je to velmi citlivé téma, pohybujeme se na velmi úzké hraně,“připouští i dnešní ministr spravedlnosti Andrea Orlando. Přesto nyní podepsal protokol, který programu nejen umožňuje dál fungovat (hlavně pokud jde o jeho financování), ale povoluje také rozšířit ho do dalších regionů, kde je stejný problém s organizovaným zločinem.
„Existují prostě situace, kdy jsou demokratické instituce povinny zasáhnout do rodinných vztahů, aby zajistily svobodu rozhodování těchto nezletilých,“hájí své rozhodnutí ministr Orlando.
Podle soudce Di Belly dostal program zelenou proto, že jeho výsledky jsou skvělé. „Tyhle děti se díky našemu úsilí naučí studovat, účastnit se prospěšných akcí, často se u nich odhalí talent, který by se v jejich rodině nemohl uplatnit,“řekl agentuře AFP. „Zatím se zdá, že se nám daří zbavit je neblahého údělu, ke kterému by jinak byly téměř jistě předurčené,“dodal.
A děje se i něco, s čím autoři projektu původně vůbec nepočítali. S takzvanou „rebelií matek“. V některých případech totiž samy matky problémových mladíků tajně požádají soudy o jejich odeslání pryč z rodinného kruhu, aby měli šanci na lepší život než ten, který je čeká v sítích mafie.
Základem ’Ndranghety je přitom všeobecná kultura v Kalábrii, kde jsou na nejvyšším místě rodinné vazby. Ústřední roli má osoba otce. Synové jsou komunitou tlačeni k tomu, aby kráčeli ve stopách svých otců, zatímco dcery jsou dodnes často využívány k navazování strategických spojenectví mezi rodinami.
Matky jsou podle tohoto modelu předurčeny k tomu, aby uchovávaly a šířily staleté tradiční hodnoty. A mezi ně například patří omerta – pravidlo přísného mlčení o všem, co se netýká přímo zpovídané osoby.
Psycholog Enrico Interdonato agentuře AFP popsal, jaké typy mladíků do programu přicházejí. „Jsou zpravidla dost emocionálně vyprahlí, odmalička vychovávaní k tomu, aby byli tvrdí,“zdůraznil.
V programu na převýchovu malých mafiánů jsou vedle náhradních rodin i psychologové, sociální pracovníci, učitelé a další odborníci. Když se jim podaří prolomit nedůvěru chlapců, zařídí jim mimo jiné setkání s oběťmi řádění mafie. Zároveň jim pomáhají i s nalezením a udržením si práce.
Psycholog Interdonato měl na starosti tři mladíky, kteří byli zařazeni do programu. „Jedna z nejdůležitějších věcí je, aby se dostali do prostředí, kde jejich příjmení pro nikoho nic neznamená. Tak se na sebe přestanou dívat jen jako na dědice ‚slavné‘ zločinecké dynastie a začnou objevovat sebe sama. A zatím to v mnoha případech vypadá, že se skutečně našli.“