Byznys JK. Japonci loví středoškolačky
Starší Japonci rádi „randí“s křehkými středoškolačkami. Fascinuje je jejich školní uniforma.
Středoškolské randění? V mnoha částech světa naprosto běžná, normální věc. V Japonsku to však znamená něco poněkud jiného než to, co vás zřejmě napadá. Tady se zranitelné středoškolačky ve školních uniformách vodí se staršími muži. Čtyřicátníky a padesátníky.
Tak vypadá středoškolské randění po japonsku.
Co na těchto „stařících“ony lolitky vidí? Je to jednoduché – staříci na rozdíl od většiny jejich vrstevníků mají peníze a neškudlí.
Někdy jde jen o nevinnou procházku po parku, jindy o posezení v baru. Často se však jedná také o sex – jinými slovy o skrytou dětskou prostituci.
„S těmito dívkami se snadno seznámíte,“tvrdil jeden muž, čtyřicátník, americkému listu The Washington Post. V jednom baru v tokijské čtvrti Akihabara seděl s kolegou a sedmnáctiletou dívkou, která se v jednom kuse chichotala. „Vyhledáváme je často,“říkal o středoškolačkách. Přiznal i to, že ho silně přitahují zejména jejich školní uniformy. „Vypadají v nich tak roztomile. Dělají je lepšími, než ve skutečnosti jsou,“tvrdil znalecky. Randění po japonsku
V Japonsku popisují onu stinnou praxi iniciálami JK – džoši kosei totiž znamená „dívka ze střední školy“. Má i své drsnější varianty, například peep show. Dívka ve své „šik“uniformě sedí za jednosměrným zrcadlem a podřizuje se požadavkům zákazníka na druhé straně. Majitel inkasuje v přepočtu šedesát dolarů za třicet minut dychtivého sledování vybraného děvčete. Podle socioložky Kazue Mutaové je to právě společenské tabu, co činí mladá vesměs nezkušená děvčata tak atraktivními.
Americké ministerstvo zahraničí ve své nedávné zprávě o stavu lidských práv ve světě varovalo před sexuálním vykořisťováním japonských dětí. V tamní patriarchální společnosti to však jen málokdo považuje za skutečný problém. V zemi je legální věková hranice způsobilosti k pohlavnímu styku třináct let, řada místních vyhlášek ho však navyšuje až na osmnáct let.
Například fotograf Juki Aojama, známý svými snímky školaček, označuje JK byznys jen za formu podnikání. „Na jedné straně jsou muži, kteří rádi tráví čas se středoškolačkami, na druhé pak dívky, které si rády přivydělají,“zhodnotil věc pragmaticky. Jiní Japonci však oponují. Jednou z nich je třeba Džun Tačibanaová z neziskové organizace Bond, která se snaží odrazovat dívky od randění se staršími muži za peníze.
„Některé dívky se mohou dostat do obtížných situací. Třeba pocházejí z chudých poměrů nebo je doma pohlavně zneužívají. Je těžké žít takový život,“sdělila serveru BBC. „Občas mi říkají, že jsou tak osamělé, že chtějí zemřít a zmizet z tohoto světa. Některé utečou od rodičů, nemají kam jít, a tak upadnou do spárů byznysu JK,“dodala.
I ona si uvědomuje, že se pustila do těžkého boje, neboť poptávka po středoškolačkách je značná. „Pokud bychom měli dvě šestnáctileté dívky, z nichž jen jedna by navštěvovala školu, zákazník sáhne po ní,“prozradil místnímu tisku jeden z podnikavců, který ve své kavárně tajně organizuje „setkávání“s mladičkými dívkami.
Tahle fascinace školními uniformami působí až úchylně. Japonci prý v tomto ohledu urputně trvají na autenticitě. „Jsou zklamaní, když se dozvědí, že dívka už není ve škole a uniforma je jen součástí aranžmá,“sdělil onen podnikavec.
Tvrdí, že dívky k randění se stárnoucími muži ve věku jejich otců nikdo nenutí. „Je to jejich dobrovolné rozhodnutí. Nejde o žádné vykořisťování, ony to chtějí dělat. Jde jim o peníze,“řekl.
Dokonce i mnozí dospělí Japonci, kteří tuto praxi považují za zvrhlou, viní především dívky. Ne muže, ale mladá děvčata.
„Myslí si, že se s tím nedá nic dělat, když existují tak špatné dívky,“uvedla socioložka Kazue Mutaová. „A také úřady, pokud už zvažují způsoby, jak podivnou praxi omezit, raději hovoří o tom, že zakážou děvčatům večer vycházet, než by navrhly sankce proti dospělým mužům za sex se středoškolačkami,“dodala.