Pomsta jižanům a americká nenávist
CHARLOTTE, DURHAM „Už je to tady, zase ty rasové demonstrace, zase ta nenávist, já se za to tak stydím,“zoufá si pětapadesátiletá Lynn Morenová, rodačka ze Severní Karolíny. Vyrůstala v městečku Durham na úpatí Apalačských hor, její rodiče tam měli farmu a žili výhradně z toho, co vypěstovali.
Její prapradědeček bojoval po roce 1861 v občanské válce. „Byl z Jižní Karolíny, a tak stál na konfederační straně, nic jiného mu vlastně nezbylo,“říká Lynn.
„Kopat a plivat na sochu konfederačního vojáka je ubohé a nepochopitelné, vždyť tam před soudem v Durhamu stála přes sto let,“říká téměř osmdesátiletá Caroline Sprolesová z městečka Marion k útokům na jižanské symboly.
Otrokářství bylo zrušeno v roce 1865 a jen rok na to vznikl Ku-klux-klan. Ano, děly se strašné věci. Vypalování černošských kostelů, vraždy celých afroamerických rodin. Ale je to už více než 150 let. Pastor Thomas Robb, národní šéf skupiny Rytíři Ku-klux-klanu, se mne kdysi snažil dokonce přesvědčit, že dnes už hájí jen zásady křesťanství, a poukazoval na kriminalitu spojenou s afroamerickými komunitami. Je pravda, že doba, kdy se nesměly koupat bílé a černé děti ve stejném bazénu nebo chodit do stejné školy, je nenávratně pryč. Bylo by ale velmi naivní se domnívat, že černoši na tu špatnou historii zapomenou. Naopak. Při nejbližší příležitosti ji bílým vždy připomenou. Mají pocit, že jsou stále diskriminováni.
„Dala jsem synovi jméno Africanus, aby každý věděl, že jsme hrdí na to, odkud pocházíme. Ve škole ho nevzali do pěveckého souboru a mám takový pocit, že je to tím, že je černoch,“stěžuje si Thelma Richardsonová, čtyřicetiletá černoška z města Charlotte v Severní Karolíně.
Později zapisuje desetiletého Africanuse na soukromé hodiny zpěvu v hudební škole. Učitelka, mimochodem také černoška, však jen potvrzuje, že Africanus se prostě zpěvákem nenarodil. Kdyby to byla běloška, byl by oheň na střeše.
„Myslím, že jsme se dostali do opačné situace, Afroameričané nás dnes dusí tím, že každý jejich neúspěch je diskriminace. Bílý policista v sebeobraně zastřelí černocha a je z toho národní tragédie. To, že se černoši v některých ghettech vraždí navzájem, ale nikdo neřeší,“říká pobouřeně Jarret Garrison. Vyrůstal v Jižní Karolíně, kde jsou dvě třetiny obyvatelstva právě Afroameričané.
Zajímavé je také sledovat život v horských vesnicích v Severní Karolíně. Tam si lidé běžně pověsí konfederační vlajky u svých domů společně s tou americkou a nikomu to nevadí.
Osmdesátiletá Caroline Sprolesová souhlasí s prezidentem Donaldem Trumpem, který na adresu ničení jižanských symbolů prohlásil, že přece nesvrhne také sochu prezidenta George Washingtona, protože měl doma otroky.
Rozhořčení vrcholí
Tento souhlas s Trumpovou reakcí však nesdílejí rozzuření levicoví aktivisté a demokraté. Ti jsou totiž přesvědčeni, že za současnou vyhrocenou
situaci může právě prezident. Dokazuje to například osmapadesátiletý David Schultz, jinak mírný a vtipný člověk, který vyrůstal v New Yorku. „Pokud ještě někdo z mých přátel podporuje politiku prezidenta Trumpa, prosím, abyste se okamžitě odhlásili z mého Facebooku, už nebudu váš kamarád a nechci s vámi nic mít,“napsal David Schultz. Ne, nebyl to vtip, jak by si někdo mohl myslet. Rozhořčení a frustrace kulminují a není pochyb o tom, že v posledních letech napětí mezi bělochy a černochy v USA vrcholí.
Zásadně tomu nepomohl ani fakt, že Baracka Obamu v Bílém domě vystřídal právě Trump. Ten má navíc smůlu v tom, že se k němu hlásí právě Ku–klux–klan, se kterým má prezident podle levicových médií něco společného, stejně jako s neonacisty a bělošskými radikály.
Odpůrci Trumpa už dlouho tvrdí, že je nemorální rasista. Navíc si dovolil to, že při demonstracích v Charlottesville i při strhávání sochy v Durhamu jednoznačně neodsoudil jen pravicové extremisty, ale
vinu nechal i na té straně levé. A to je špatně.
Je těžké uvěřit, že se v dnešní moderní době dějí takové věci. Američanům je z toho těžko, jsou otrávení neustálým bičováním médií a frustrovaní. Historie se ale vymazat nedá a strhnutí soch konfederačních generálů, vojáků či vlajek rasové napětí nevyřeší.