Vzpoura soudců
Snaha ministra Pelikána (ANO) podle soudců ohrožuje nezávislost jejich výběru
Lidé, kteří se domáhají svých práv u jednoho ze čtyř krajských soudů, mají jistotu, že jejich soudce je pečlivě vybraný odborník. Před jeho jmenováním na těchto soudech působil jako čekatel a jeho kvality hodnotilo minimálně osm jeho kolegů.
Pak jsou tu ale ti, kteří se ocitnou u některého ze zbylé čtveřice krajských soudů v Česku. A tam o jejich kauze může rozhodovat člověk, který se do taláru dostal třeba jen proto, že je muž nebo je kamarád s předsedou soudu. Jednotná praxe výběru arbitrů, jejichž rozhodnutí mají zásadní dopad na životy tisíců lidí, totiž neexistuje.
„Úroveň soudců není dobrá. Projevuje se právě to, že výběr je nejednotný, a proto do justice procházejí i lidé, kteří se tam nikdy neměli dostat. Neprošli náležitou průpravou. Když si vybere soukromá firma špatného manažera, může ho vyhodit. Jestliže se ale někdo stane soudcem, je jmenován na doživotí, ty špatné z justice už nedostaneme,“upozorňuje předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal, který budoucí soudce vybírá právě pomocí systému čekatelů.
Všech osm šéfů krajských soudů, kterým podléhá i bezpočet soudů okresních, nyní ovšem dokázal sjednotit ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Paradoxně jen v odporu proti jeho pokusu narychlo nařídit vlastní jednotná pravidla.
Nesmí se ohrozit nezávislost
Pelikán se totiž nepokoušel upravit zákon o soudech a soudcích. Dva měsíce před volbami se snaží protlačit pouze ministerskou instrukci, tedy předpis té nejnižší úrovně, o kterém nerozhoduje parlament, ale jen on sám.
„Způsob výběru soudců nesmí ohrozit nezávislost soudní moci,“uvedli v prohlášení reagujícím na Pelikánův záměr všichni předsedové krajských soudů. Ministrova snaha dle nich odporuje současnému zákonu. Soudcům se také nelíbí, že o tom, kdo se z čekatele může stát soudcem, by rozhodovala centrální komise sestavená ministerstvem. Předtím by kandidáty testovala Justiční akademie, kterou rovněž zřizuje ministerstvo.
„Chybí nám pojistka, že při výběru soudců nebudou uplatňovány politické nebo lobbistické dohody. Tyto obavy by měly být vyloučeny,“říká předseda soudu Drápal. Podle něj i dalších jeho kolegů by stačilo jediné: aby ministerstvo tlačilo na to, že by všechny krajské soudy jednaly podle současného zákona a vychovávaly si své čekatele.
Ministerstvo ale odmítá, že nový systém ohrožuje nezávislost soudců. „Ohrožení nezávislosti soudní moci navrhovaná právní úprava nepřináší, jelikož při výběru justičních čekatelů je to vždy předseda krajského soudu, který přijímá uchazeče na tuto pozici. Při výběru soudců jsou pak ve výběrových komisích vždy soudci v převaze oproti ostatním členům,“tlumočil stanovisko Pelikána mluvčí ministerstva spravedlnosti Jakub Říman. Členy komise, tedy včetně soudců, však vybírá ministr.
Pelikán se ve své úpravě pustil naopak do soudců. V důvodové zprávě obviňuje předsedy krajských soudů z možných manipulací při jejich tendrech na soudce. „Otevřel se tím prostor pro nejrůznější výběrová řízení a uplatňování ‚subjektivních‘ vlivů na obsazování funkce soudce,“uvádí se v návrhu. Ministerstvo se přitom dušuje, že jej se soudci dostatečně projednávalo.
Původně měla nová pravidla začít platit už od září, teď ministerstvo jejich účinnost posunulo až na leden 2018. Tedy po volbách, u nichž není jasné, jestli ministerský post obsadí opět Pelikán. Tento týden soudci připravují své připomínky.
Jste soudce, zaznělo v telefonu
Soudci přitom sami přiznávají, že se současným systémem je potřeba hnout. „Kvalitní výběr je zásadní pro celou společnost. Lidé potřebují, aby soudce svou práci uměl. Vyměnit ho nemohou. Zákony, které by to zajistily, jsme řešili bez výsledku se šesti po sobě jdoucími ministry. Je nepřípustné, aby to nyní Robert Pelikán dva měsíce před koncem funkčního období dělal bez jakékoliv diskuse,“řekla ovšem předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová.
Reprezentantka zhruba třetiny soudců zároveň uvádí příklady podivných výběrových řízení, kterými se do talárů
Co vadí soudcům
Ministr Pelikán sjednocuje výběr soudců instrukcí, nikoli úpravou současného zákona, což podle soudců zákonu odporuje.
Polovina soudů používá osvědčený systém justičních čekatelů, které si léta vychovává. Pokud by tak postupovaly ostatní soudy, nemuselo by se nic měnit a kvalitní a nezávislý výběr by byl zaručen.
Soudci mají obavy ze zásahu moci výkonné do moci soudní a nelíbí se jim, že ministerská instrukce by omezila vliv justice na výběr budoucích soudců. Předsedové krajských soudů nesou za výsledky odpovědnost, přitom budou mít menší vliv i na to, s kým budou muset pracovat. někteří právníci v zemi mohli dostat. Předseda jednoho soudu se třeba rozhodl obsadit uvolněné místo na funkci soudce a vypsal výběrové řízení. To mělo pouze ústní část. Druhý den zazvonil jednomu z uchazečů telefon a předseda soudu mu osobně sdělil, že právě on byl vybrán na místo soudce.
Třetí den zazvonil telefon uchazeči znovu, tentokrát mu telefonovala sekretářka předsedy soudu a sdělila mu, že došlo k nedorozumění, vybrán byl jiný uchazeč. Žádné další vysvětlení nenásledovalo.
Další uchazečka na jiném soudu zase postoupila ve výběrovém řízení mezi dvojici nejlepších kandidátů. Druhé kolo tendru se ale skládalo jen z pohovoru na téma, kdy a jestli hodlá mít děti, jestli má partnera a jak se on staví k odložení rodičovství. Práci nakonec dostal druhý
kandidát. Muž.
Úroveň soudců není dobrá. Výběr je nejednotný.