Sierra Leone: jak bahno utopí 1 000 lidí
Tragédie ve Freetownu
Ve Freetownu bláto spláchlo celý kus města. Nejhorší je, že tomu obyvatelé vlastně sami pomohli. FREETOWN Jen úplný blázen založí milionové město zrovna v prudkých kopcích, ale poručík John Clarkson to tenkrát nevěděl.
Naopak, z jeho pohledu to byl vynikající nápad.
Freetown byl tenkrát jen osada pro novou africkou kolonii Sierra Leone, kam Angličané na konci 18. století umístili pár set osvobozených černých otroků, kteří s nimi odjeli poté, co prohráli Ameriku.
Poručík Clarkson pro osadu vybral ideální místo. Západní Afrika vždy trpěla nedostatkem přístavů, ještě donedávna i v těch velkých musely lodě kotvit kilometry od břehu a lidé i zboží se vozili na člunech a pirogách. Jenže tady byla nádherná zátoka, která je jedním z největších přirozených přístavů světa.
Psal se rok 1792 a kvůli téhle výhodě vůbec nevadilo, že hned kolem břehů se zvedaly strmé kopce.
Jenže teď se svahy těch krásných báboviček, které dodávají Freetownu malebnost, v deštích uvolnily a na nich se svezly celé čtvrtě slumů.
Freetown má dnes zhruba stejně obyvatel jako Praha, jen na mnohonásobně menší rozloze.
Jak lidé přicházeli, město se hnalo do kopců.
Ale bylo to jako žít na lavinovém svahu.
Sierra Leone patří k zemím, kde jsou největší srážky v Africe, protože leží přímo v rovníkovém pásu tropických pralesů a navíc přímo u Atlantiku. A nejvíc tam prší právě teď.
Obloha se tam doslova vylévá na zem. Dlouhodobé tabulky ukazují, že tenhle měsíc by mělo napršet víc než půl metru vody.
Ta má sílu vodních děl, důsledky viděl každý, kdo někdy navštívil západní či střední Afriku: běžné jsou bujně zelené kopce, jimž schází jeden svah. V kadeřavé zeleni je široká červenohnědá dálnice rozšiřující se dolů. Kopce s urvanými svahy vypadají jako hlava s ustřeleným obličejem.
Je to stejné, jako když spadne lavina. Vezme vše, co jí stojí v cestě, a dole to pohřbí.
Přesně to se stalo ve Freetownu. A lidé jí hodně pomohli.
Tím, že si na kopcích stavějí slumy, berou vodě prostor k vsakování, takže příval se řítí po svahu rychleji než za časů divočiny – a taky toho cestou víc urve.
Ale to není všechno: lidé používají lesy na kopcích kolem sebe jako zásobárnu stavebního materiálu a topiva. Protože lesy mizejí, není nic, co by vodu zadrželo. Známe to i z Evropy: voda teče jako řeka a vymílá půdu.
Navíc vodu tady neodvádí žádná kanalizace. Ve slumech není. A v nižších polohách tam, kde už někde podle výkresů opravdu má být, je stejně ucpaná. Ve slumech nefunguje odvoz odpadků, a jakmile přijde průtrž mračen, s první vodou hrcne do stok spousta igelitových tašek a odpadků, což je spolehlivý špunt.
Kombinace všech těchto okolností způsobila, že ve Freetownu zahynuly stovky lidí a další stovky jsou nezvěstné. Celkem se počet předpokládaných obětí blíží k tisícovce.
Před takovými padesáti lety by jich bylo pár desítek.
Freetown měl v 60. letech jen osmdesát tisíc obyvatel, někde se uvádí dokonce jen polovina.
Teď patří k nejpřecpanějším městům světa. V kopcích kolem města vyrostlo víc než padesát slumů.
Šplhají do výše. Ale prsty ve zkáze mají i bohatší lidé. I oni si chtějí užívat „život nahoře“, protože je tam chladnější vzduch a ne prádelna jako dole u moře. Zatímco chudáci odlesňují freetownské kopce zdola, oni to dělají shora.
Výsledkem bylo, že když se tam teď spustily pořádné deště, dopadlo to tak, jako když strčíte hadici do mraveniště. Britského bezdomovce, kterého po teroristickém útoku v manchesterské hale oslavovali za jeho pomoc obětem jako hrdinu, obvinili z krádeže. Třiatřicetiletý Chris Parker podle policie okradl dvě z obětí sebevražedného atentátu, který si vyžádal 22 mrtvých a přes 200 zraněných. Média v květnu psala o Parkerovi jako o hrdinovi poté, co vyšlo najevo, že přispěchal obětem na pomoc. Lidé na internetu vypsali sbírku na jeho podporu a vybralo se 50 000 liber (1,4 milionu Kč). Peníze zatím nedostal. Parker, který obvinění odmítá, je nyní ve vazbě a čeká na soud. (ČTK)