Pesimistické důsledky politického snění

Optimistický pohled na politickou situaci, následující po žádosti policie o vydání dvojice poslanců Jaroslava Faltýnka a Andreje Babiše, nabízí velmi pesimistickou budoucnost.

Optimista by čekal, že reakce policie na Babišovy neprůhledné triky s akciemi, které mu přinesly 50 milionů korun, mu sníží preference. Důsledkem toho však může být přenos politické moci do rukou prezidenta Miloše Zemana nebo jeho hlavních rádců.

To i kvůli načasování následujících prezidentských a sněmovních voleb znamená velkou politickou nestabilitu a v případě Zemana je namístě se obávat i dalšího ohýbání ústavy na jeho stranu.

Obyčejný optimista očekává důvěru občanů ve státní instituce a jejich inteligenci. To znamená, že počítá s tím, že když někdo označí nějaký projekt za nejlepší nápad svého života, už mu jen málokdo uvěří tvrzení, že s ním nemá nic společného.

To je případ Babiše. Farmu Čapí hnízdo Babiš dříve prezentoval jako svůj nápad. Jenže jako majitel Agrofertu těžko mohl dostat dotaci 50 milionů korun na její vybudování. Přesto se mu to povedlo. Farmu krátkodobě převedl na svou rodinu.

Kauza se sice táhla dlouho, ztratila na přehlednosti a doprovodila ji afektovaná kampaň Babišových odpůrců nahrávající právě hnutí ANO, ale optimista si stejně řekne, že i tak tento postup musí každému přijít minimálně podezřelý. A tento pocit by u občanů měly ještě posílit kroky policie.

Optimistický, možná přehnaně, je tento vývoj proto, že dnes mnozí občané spíše než státním institucím věří v alternativní vysvětlení prezentované populisty. Třeba o tom, že někdo z pozadí ovládá policii.

I kdyby další politický vývoj v Česku odpovídal představám optimistů, mohou doufat maximálně v to, že preference hnutí ANO klesnou někam ke dvaceti procentům. I tak by vyhrálo volby. Nastala by však také konstelace, za které by povolební vyjednávání byla velmi složitá, ne-li nemožná.

Většina Babišových soupeřů už teď dává najevo, že s ním vládnout nechce. Očekávalo se ale, že třeba v ODS či ČSSD se najde někdo, koho možnost vládnout zláká. Jenže udělat z Babiše prvního premiéra nejen s přízviskem miliardář, ale také trestně stíhaný, teď už bude mít příliš těžké jakýkoli politik, nehledě na jeho vnitrostranickou pozici.

Jako nejreálnější koaliční partner pro ANO se tak jeví antisystémové strany jako Okamurova Strana přímé demokracie nebo komunisté. Takovouto kombinaci však nedokáže zprovoznit ani Babiš. Ten navíc chce být sice premiérem, ale ne takovým, který se do historie zapíše, že vedl trojlístek miliardář-komunista-rasista.

Jenže Sobotkova vláda bude muset podat demisi po první schůzi nové Sněmovny a pak přijde na řadu prezident Zeman a jeho okolí. Naskýtalo by se jim hned několik možností ke hře. Mohl by nechat vybraného politika (nejspíš Babiše) vládnout bez důvěry Sněmovny, jako nechal Václav Klaus roku 2006 vládnout Mirka Topolánka.

Ale mohl by postupovat ještě radikálněji a zopakovat svůj vlastní kousek z roku 2013, kdy absenci stojedničky ve Sněmovně vyřešil vládou Jiřího Rusnoka. Ani ta sice 101 hlasů nezískala, ale Zeman ji nechal vést zemi několik měsíců. Do jeho rozhodování navíc bude promlouvat jeho kampaň před prezidentskými volbami. Hrozí tedy velmi nestabilní situace, která může trvat až do března, kdy přijde nový prezident.

To je ten pesimistický důsledek snění optimisty, který Zemanovi dá šanci si na pár měsíců vytvořit vládu podle jeho gusta. Otázka ovšem je, jestli bude odpovídat také gustu českých voličů.