Průvodce po exotice: Občas je to adrenalin

Pro spoustu lidí to může být práce snů. Cestujete po celém světě a ještě za to berete peníze. Realita ale už tak idylická být nemusí. Stačí třeba, když klienta na zájezdu v exotické zemi rozbolí zub...

USA, Kanada, Peru, Venezuela, Velikonoční ostrov, Nový Zéland, Austrálie... Třiatřicetiletý Kamil Čeman procestoval jako turistický průvodce po exotických zemích prakticky celý svět. „Při této práci si člověk plní své cestovatelské sny, třeba když plave se žraloky na ostrově Bora Bora, sedí před obrovskými sochami Moai při západu slunce na Velikonočním ostrově, vyšplhá stolovou horu. To v člověku zůstane,“říká dlouholetý průvodce cestovní kanceláře Sen. Exotikou pro začátečníka může být návštěva Dubaje a Spojených arabských Emirátů. Klasikou se stala Srí Lanka, Thajsko, kterému zdatně sekunduje Vietnam. Na západní polokouli bude dobrou volbou Mexiko, konkrétně poloostrov Yucatan, a oblast Mayské riviéry s centrem v Cancúnu. Oblíbená je Kuba. Není ale nutné jezdit mimo Evropu, pro mě je nejbližší exotikou Albánie. Jistotou jsou země Jihovýchodní Asie (Thajsko, Vietnam), Japonsko, Čína, v Africe je považována za jednu z nejbezpečnějších zemí Namibie. Je to dotyk s opravdovým safari a krásnou přírodou, na americké straně je to určitě Kuba. Na každém místě se dají najít pozitivní i negativní věci. Já se snažím přijímat danou zemi se vším, co k ní patří, nesrovnávat a nepohoršovat se. Je pravda, že pro mě asi nejideálnějším místem byl a je Nový Zéland. Už jen ta obrovská odlehlost je dobrodružná, je tam geniální příroda, skvělí lidé, funkční služby, klid a mír. Co víc si přát? I přes negativní zkušenosti z některých regionů mě nic nezklamalo. Někdy mě po návratu zklame moje domovina, když jsem chvíli mimo každodenní dění a pak si přečtu, co za aférku se tu zrovna řeší. Každá země má plusy i minusy, u mě vždy přetrvává to pozitivní a negativní zapomínám.

Odmala mě bavil zeměpis, sledoval jsem různé přírodní a geopolitické Dobrodružné povolání

dokumenty, nejoblíbenější knížkou byl atlas světa, toužil jsem cestovat. Zároveň jsem tíhnul k trochu nezávislejšímu způsobu života. Po prvních cestách autostopem po Evropě a pracovně cestovatelských výletech během studia jsem začal pracovat v oboru reklamy, produkce a marketingu. Přestože mě to docela bavilo, nechal jsem se přemluvit od bývalého spolužáka z vysoké školy, ať zkusím průvodcování. Prý se na takovou práci hodím, šel jsem na výběrové řízení, uspěl jsem a během několika měsíců jsem začal cestovat profesionálně. Vizitka Kamil Čeman (33) Nový průvodce je většinou najímán na země, ke kterým má nějaký vztah – žil tam, studoval, zná reálie, prostředí, mentalitu lidí. Začal jsem jako pomocný průvodce a řidič v Kanadě, USA, Austrálii a Novém Zélandu. Postupem času se člověk vypracuje, může sám provádět nebo se podílet na tvorbě nových zájezdů. Na poznávacích zájezdech není nejdůležitější, aby člověk znal každý rok historie, budovu ve městě nebo rostlinu v lese. Jde o souhru mnoha schopností, které musí být v rovnováze, aby vše klapalo – organizační a manažerské schopnosti, pedagogický cit, empatie, odolnost vůči stresovým situacím. Je dobré také nabídnout něco netradičního ze života. Toho si klienti váží. Krizových a netradičních situací bylo mnoho. Nelze předvídat živelní přírodní události, změny situace v regionu a další. Vzpomínám si na vyhořelý autobus na Manhattanu, na který čekalo 80 lidí, přepadení autobusu v Limě, protivládní protesty a blokády silnic v La Pazu při cestě na letiště, hurikán ve Střední Americe, požár v Austrálii, zemětřesení na Novém Zélandu. Problémem jsou vždy zdravotní potíže klientů, především v méně rozvinutých zemích, ať už jde o bolavý zub, nebo nějaký těžší úraz. Občas je to dost velký adrenalin. Kolik je průměrný plat? Jak vysoké jsou daně? Jak zde funguje důchodový systém? Občas padne i nějaká kurióznější a nečekaná otázka, například: Kam jde tento pán? (myšleno cizí muž na ulici), Jakou hru hrají tyto děti? (děti hrají basketbal). Prováděl jsem většinou zájezdy na daleká místa a na ně jezdí lidé vzdělaní, úspěšní ve svém oboru, kteří mají odrostlejší děti, chuť, čas a prostředky k tomu, aby cestovali. Někdy je to dost náročné: sejdou se lidé různých povah, nálad, charakterů. Většinou se ale dokážou dohodnout. Průvodce funguje jako takový mediátor. Senioři jsou zdaleka nejaktivnější ze všech a dokážou pobláznit celou skupinu. Když se někdo po osmdesátce vydá do národních parků západní Kanady, svědčí to o jeho životním postoji a stylu.