Buď učitelé, nebo inkluze. Teorie téměř konspirační
Také už jste si leckde přečetli, že si na ministerstvu školství musejí vybrat, zda podpoří inkluzi, anebo učitele? Že výdaje na inkluzi vlastně znamenají omezení růstu platů pedagogů? Rychlost, s jakou si tento nesmysl razí cestu k veřejnosti a zejména k učitelům, není překvapivá. Jde o jednoduchou aritmetiku, na které stojí jakákoliv konspirační teorie: použijete fenomén již dříve opředený vrstvou demagogie, jenž je díky tomu vnímán na veřejnosti v negativním světle (inkluze), a postavíte ho do přímého sporu s tím, co je naopak vnímáno jako veskrze pozitivní (učitelé). Poté stačí nechat libovolně působit a podávat opakovaně. Zdá se, že právě tímto způsobem, za současného rozkladu vládní koalice, rozhodl se kdosi, kdo řídí ministerstvo financí, tlačit na ministerstvo školství, aby ustoupilo ze svých rozpočtových požadavků.
Nehoráznost je to několikanásobná. Dlouhodobé podfinancování českého vzdělávacího systému, o téměř 1,5 procenta HDP méně vůči průměru OECD, je hanba fackující tuto i všechny předchozí vlády. Není pravda, jak tvrdí ministr financí Pilný, že v rozpočtu nejsou peníze. Jsou jen špatně přerozdělovány. Problém vůbec nestojí tak, jestli učitelé, anebo inkluze. Problém je v zabedněnosti lidí, kteří si neuvědomují, že je nutno investovat do vzdělávání.
Další nehorázností je fakt, že peníze na inkluzi, zejména na platy asistentů, což je nejvyšší položka, ve skutečnosti pomohou ředitelům, kteří byli nuceni brát na tyto výdaje z prostředků určených na osobní ohodnocení učitelů. Kraje, které dosud určovaly, kolik peněz škola na inkluzi dostane, totiž velmi často poskytly jen část nutných výdajů a ředitel byl postaven před nelehkou volbu – kde brát? Nyní tedy učitelé už nebudou muset na asistenty doplácet.
Údajná vazba navyšování platů učitelů na kariérní řád, který nebyl přijat, pročež není možné učitelům přidat, je také naprostý nesmysl. Vláda se zavázala kontinuálně navyšovat platy učitelů další tři roky a podobné výmluvy jsou nedůstojné.
V neposlední řadě – stavět učitele proti jejich žákům a rodičům je zbabělost nevídaného rozměru. Představte si učitele, který přijde na začátku školního roku do třídy, ve které má děti se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy takzvaně inkludované. S jakou chutí, s jakou motivací má takový učitel své žáky vzdělávat, když se od vládních představitelů dozvěděl, že ho někteří žáci připravují o část odměny za jeho nelehkou práci? Uvědomují si stratégové, kteří tento narativ razí, jeho faktickou i etickou ubohost?