Posádka se mění, víra v úspěch nikoli
Měnila se data v kalendáři, měnily se také kulisy. Bojovali spolu v Etonu u Londýna při svém prvním olympijském bronzu, v Moskvě na zlatém světovém šampionátu, zažili výheň ázerbájdžánského Mingačeviru i výhled na sochu Krista v Riu, kde bronz z letních her dobyli znovu.
Většinou to šlo skvěle, občas něco zaskřípalo. Každopádně měla posádka čtyřkajaku, perly české rychlostní kanoistiky, neustále stejné složení. Ale ukázalo se, že cestou od Londýna k Riu byl kruh dopsán.
Pro domácí světový šampionát si zvykejte na novou partu.
Pryč jsou obr Josef Dostál i Lukáš Trefil, zůstali Daniel Havel a Jan Štěrba. Nově tedy před račické tribuny vyjedou ve složení Jakub Špicar, Havel, Štěrba a Radek Šlouf.
„Chce to získat jistotu, vyzávodit se. Roli hraje spousta věcí, nejen individuální výkony, ale i souhra týmu. Uvidíme, může se stát všechno. Prověří nás až závod,“říká Štěrba, nejzkušenější z kvarteta.
K rozbití zavedených pořádků toho přispělo víc. Zaprvé změna disciplíny: po letech úspěchů na kilometru se teď jezdí na poloviční trati nyní v Račicích i v Tokiu 2020. To znamená příklon ke sprinterům. A pak tu byl i rozměr lidský. „Není asi tajemství, že ve staré sestavě osobní vztahy už nebyly úplně ideální, byť nám to na lodi pořád klapalo,“líčil v červnu Havel: „Teď to klape na lodi i osobně. A to je vždycky trochu radostnější.“
Spousta let ve stejném složení, to by se občasná „ponorka“nevyhnula nikomu. A do toho Dostál, nejznámější tvář z kvarteta, letos v lednu definitivně upřednostnil individuální kariéru. Nikoli bezdůvodně, je mistrem světa i medailistou z her. Jeho silové pojetí mohlo zároveň rytmus lodi zrychlit, ale i narušit.
Co bylo, bylo. Jsou tu noví parťáci, nová trať, nové motivace. Také nová zkoušení, jako když se Jan Štěrba „last minute“stěhuje na třetí pozici a posledním v čtyřkajaku bude najednou Šlouf. „Na Radka už se nedalo koukat,“zasměje se Štěrba, ale důvody jsou samozřejmě sportovní: „Vyhodnotili jsme, že jeho timing záběru je trochu rychlejší než můj, přehodili jsme se a shodli se, že najednou byl záběr klidný. Je to dobrý impulz.“
Novic Šlouf je tedy najednou zadákem a změn nelituje, naopak: „Pocitově je to určitě lepší.“
Čahoun Špicar si zase zvyká na pozici „háčka“vepředu. Také bez potíží: „Strašně se mi to zalíbilo.“
Fanoušci v Račicích tento čtyřkajak budou s minulým srovnávat částečně logicky, částečně však půjde o poměřování neměřitelného.
Navíc mohou rozhodovat detaily, třeba i titěrné. „Ve finále většinou všichni dojíždějí do jedné vteřiny,“připomíná Havel, že jde o sprint. „Záleží i na tom, jak se kdo vyspí, komu to zrovna sedne. Výhodou je, že budeme bydlet přímo na závodišti, čímž odpadnou některé stresy.“
Česká čtyřka tak nebude muset vyhlížet autobus, který by ji dopravil ke kanálu. Může cílit na jediné: aby akci roku zvládla na maximum.
„Známe tu každý kámen, každou bójku,“věří Špicar.
V Brazílii se loni na laguně Rodriga de Freitase ještě vše skloubilo, Dostál si tehdy vyjel individuální stříbro a pak pomohl ke kolektivnímu bronzu. Nyní je spolu s Martinem Fuksou tváří šampionátu, výsledek se však čeká i od nástupnické lodi.
„Byl bych spokojený, kdybychom navázali na průběh roku, tedy na třetí a čtvrtá místa,“věří Štěrba.
V minulosti už zvládli ledaco: to, že byl Štěrba před Londýnem neprávem nařčen z dopingu, nečekaný výpadek na Evropských hrách, Havlovy žaludeční potíže v Riu těsně před závody. Co posádku neskolilo, to ji posílilo. A není důvod si myslet, že by to najednou u českého čtyřkajaku mělo být jinak.