Ohlasy ukázaly, že Evropa je v pasti
Jsme ve válečné zóně a nevíme, jak z toho ven. Maskují to fráze
Druhou nejstrašnější věcí po barcelonském atentátu a všech těch mrtvých i zraněných byly reakce. To, co má pozvednout ducha, začíná být už skoro stejně skličující jako sami teroristé.
Už se zase mluví o „útoku na náš způsob života“a „naše svobody“.
Podívejte se sami. Tady je pár typických příkladů za všechny.
„Tento nový brutální útok na náš způsob života musí Evropany ještě více stmelit v jejich odporu,“radí francouzský list Sud-Ouest.
Španělský El País vysvětluje, že to odnesla zrovna Barcelona, jelikož jako žádné jiné město představuje ducha otevřeného, demokratického a pluralitního prostoru, jenž je tím, co se radikalismus snaží zničit. Prázdné řeči: odborníci hned řekli, že Barcelona to schytala, protože je tam nejvíc muslimů ve Španělsku a Katalánci zaměstnaní nezávislostí je nechali bez kontroly.
Pařížská starostka Anne Hidalgová napsala, že „Barcelona je město sdílení, lásky a tolerance, a tyto hodnoty jsou silnější než ohavný a zbabělý terorismus“. Oběti by to jistě potěšilo. Navíc je to asi stejně cenné jako rada, že k atomovému výbuchu si leháme patami.
Německý Frankfurter Allgemeine Zeitung se zamyslel a sdělil, co zřejmě považoval za zcela zásadní: „Bulváry a mosty západních metropolí představují veřejný prostor, v němž svobodné společnosti nacházejí svůj plný výraz.“Aha...
Týdeník Time publikoval článek Jak svět reagoval. Po rozkliknutí se ukázalo, že „svět“jsou především fráze od Antonia Banderase, Jennifer Lopezové, FC Barcelony, Manchesteru City a podobně. Ať herci a fotbalisté sdělují, co si myslí. Ale jestliže z toho seriózní magazín dělá sdělení, říká, že ohlasy nejsou nic víc než červený koberec. Kdyby se toho dožil Pierre de Coubertin, musel by změnit své olympijské heslo na „není důležité říct něco chytrého, ale zúčastnit se“.
Ohlasy jsou falešné. Tweetujeme, že si nenecháme vzít náš způsob života, ale to už se přece dávno stalo.
Na pěších zónách máme zátarasy, do letadla nesmíme s vodou, kontroly jsou zdlouhavé, dovolenou vybíráme podle bezpečnostní situace stejně jako podle počasí, máme už zase kontroly a v ulicích samopalníky, procházíme bezpečnostními rámy, máme v Evropě čtvrtě, kterými naopak neprocházíme.
Ohlasy jsou dokonce škodlivé, protože zastírají pravý stav věcí. Jsou pohodlná objížďka kolem problému, který politici neumějí řešit.
Skutečnost je taková, že když se podíváte, kde je za poslední roky nejvíc teroristických útoků, provedených i překažených, a kde je rozbito nejvíc džihádistických buněk, vyjde vám z toho mapa zemí s největší muslimskou komunitou.
Můžeme se držet mantry, že islám je holubičí náboženství, protože jinak se to nikdo z politiků ani neodváží říct, i když čísla a výzkumy uvádějí něco jiného.
Počty jsou nemilosrdné. Čím víc je muslimů, tím hůř se začleňují a tím víc se mohou radikalizovat. Čím víc jich je, tím mají lepší zázemí. A přicházejí další a další.
Pro politiky je však pohodlnější se tvářit, jako by terorismus byl nějaké neuchopitelné kosmické vlnění.
Evropa je v pasti: má muslimy a má terorismus. Přistěhovalců přibývá a Evropa se takřka tváří, že to je to nejlepší, co ji mohlo potkat, i když už ví, jak se věci mají.
Když jsme u ohlasů, slyšet se nechal i Jean-Claude Juncker. Slíbil „všeevropskou odpověď“. Jakou? Neřekl.
Jeden izraelský expert citovaný agenturou Reuters byl upřímnější. „Můžete ulice zahradit betonem, ale budete jako ve válečné zóně.“
Ano, přesně tam jsme. A nevíme, jak z toho ven. Fakta Útoky ve Španělsku