Třikrát omylný papež František

Papež František vydal prohlášení, ve kterém vládním úřadům doporučuje, jak postupovat vůči migrantům. Tvrdí v něm, že „osobní bezpečnost migrantů by měla být upřednostňována před bezpečností států“. Vlastně bych měl věřit v papežovu neomylnost. Ale ať dělám, co dělám, můj rozum se vzpírá a říká mi, že se papež mýlí hned třikrát.

Sdílím sice jeho názor o nutné pomoci bližnímu, ale přesto s jeho doporučením nemohu souhlasit. Víme přece, co se stane, když se státy ve jménu pomoci přestanou starat o bezpečnost. S migranty z nesourodých civilizací si importují nejenom vrahy, kteří se mezi nimi skrývají. Hrozbou se stanou i ti, kteří přicházejí s přehnanými očekáváními a nejsou vybaveni pro pracovní trh a způsob života v západních zemích. Hrozbou jsou dokonce i ti, kteří zdánlivě převzali západní životní styl. Posledním příkladem je Younes Abouyaaqoub, vůdce útočníků v Barceloně. Neměl džihádistickou minulost, a přesto se infikoval islamismem.

Co se stane, když vlády poslušny papeže dopustí, aby migranti do Evropy přivezli svoji válku? Hostitelské země pak nebudou místem vhodným k životu ani pro domácí občany, ani pro migranty. A do Evropy jednoho dne nikdo nepřijde; opravdu originální řešení migrační krize.

František se mýlí i v tom, že přeceňuje svoji autoritu u věřících a zároveň podceňuje zničující důsledky svých slov pro již tak oslabenou pozici katolické církve ve společnosti. Jeho interpretace křesťanské lásky popularitu katolické víry zcela jistě nezvýší. Tento jeho druhý omyl souvisí asi s tím, že přeceňuje vliv té části mediální kasty, která jeho doporučením tleská. Papežovi „kněží“jsou i ti z novinářů, kteří kážou, místo aby informovali.

Svou výzvou vládám papež dokazuje, že se mýlí i v tom, co je úloha politika. To, co by možná vírou v jeho neomylnost zaslepený jedinec udělal, je politikovi zapovězeno. Jako politik nenesu odpovědnost za sebe, ale především za ty, kterým nabízím své služby při řízení společnosti. A určitě je nevystavím dalším nebezpečím.