Když se rvete, aby vám nepodřízli krk
Chirurg Radek Kebrle po osmi tisících operací říká: „Žádný pacient neměl při léčbě takové výsledky jako Petra Kvitová.“
Spoustu nocí nedobrovolně probděl. Tak trýznivý tlak předtím nepoznal. Skvělá kariéra dvojnásobné wimbledonské šampionky připomínala Titanic krátce po nárazu do ledovce a on ji měl spasit.
„Zkažené Vánoce, desítky hodin prochozených ve tmě. Kdo to nezažil, nepochopí,“říká Radek Kebrle z Ústavu chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou. „Jeden kolega ošetřoval Kim Clijstersovou v době, kdy byla světová jednička. Snad jen on mi rozumí. Svým způsobem je hrůza takového pacienta léčit.“
Kvitové loni v prosinci ublížil dosud neznámý pachatel a Kebrle byl povolán, aby jí spravil zle pořezanou levačku. Uznávaný, leč pro veřejnost takřka anonymní mistr svého oboru se najednou ocitl pod dohledem fanoušků i novinářů.
Po osmi měsících žije bez přidaného stresu. Zaslouží si odpočívat hlubokým spánkem spravedlivých. Mohl by se dokonce dmout pýchou. Zásadně přispěl k tenistčinu téměř zázračnému návratu na okruh WTA.
Teď sedí nad drsně vyhlížejícím snímkem z operačního sálu, který deník MF DNES se souhlasem Petry Kvitové otiskuje jako první médium na světě. A vypráví. Co vlastně vidíme?
Operační fotku ze sálu, když jsme Petru uspali a sundali krytí. Vidíme rány na všech prstech, ukazovák je vyklopený, konečný článek nedrží, kloub je viditelně poškozený. Co dál z něj znalec vyčte?
Každé poranění se nějak typicky promítne na tělo, z čehož zkušený člověk zjistí, co se přihodilo. V tomto případě se jedná o chycení nože. Všemi prsty, velkou silou. Úraz odpovídá tomu, jak Petra situaci popsala. Měla nůž pod krkem, chytila ho svou dominantní rukou, i palec měla přes střenku. Snažila se zachránit si život? No jasně. Volila menší újmu než podříznutí hrdla. Když vám nehrozí vážné nebezpečí, po noži holou rukou nesáhnete. Co vás napadlo, když jste ve Vysokém odstranili obvazy? Už jsem měl docela podrobné informace od pana doktora Nevrly. Nebylo pochyb, že všechny prsty mají poškozenou nejméně jednu šlachu. Nevěděli jsme jen, kolik nervů je poraněných. V průběhu operace jsme zjistili, že naštěstí byly zasažené jen dva. Bál jsem se, že jich bude víc. Na dalším obrázku jste zvýraznil jizvy na prstech, ale též na dlani. Kde se tam vzaly? V případě přetnutí se napnuté šlachy, jež připomínají bovden a běží takovým kanálkem, stáhnou z prstů do dlaně do klubíčka. Vy si je musíte najít a odtud je tím úzkým kanálem opět vytáhnout až do špičky prstů. Proč fotky, o které
projevila zájem významná média z několika světadílů, zveřejňujete právě teď? Nemohl bych tak učinit bez Petřina souhlasu (vysvětlení jejího mluvčího najdete
na protější straně). Jsou součástí lékařské dokumentace. Ona všechny fanoušky naladila červnovým vítězstvím na turnaji v Birminghamu. Najednou leckdo pochyboval, že se jí skutečně něco stalo. Vyskytly se různé spekulace, jestli si neublížila sama. Jestli to není pojistný podvod. Na podobné otázky se mě ptali lidé v ambulanci, různí kamarádi. Ta představa je ale neuvěřitelná. Na snímcích je vidět, jak vážné to poranění bylo. Co jste nedůvěřivcům říkal?
Setkáváme se s různými sebevražednými pokusy. Lidé si dokážou provést leccos. Ale tohle není poranění, které by si člověk udělal sám. Průběh rány odpovídá přesně Petřině výpovědi. Myslíte, že se dlouho držela stranou a ruku nevystavovala, jelikož se nechtěla nechat litovat? To určitě. Ale uvědomte si ještě jednu věc. Kolik z nás mělo nůž pod krkem? Takový zážitek vám v hlavě zůstane. Chvíli trvá, než se s ním vyrovnáte. Nechcete si ho zbytečně připomínat. A pak samozřejmě Petra nebažila po nějaké senzaci. Úmyslně krotila cirkus, který se kolem ní strhl? Cirkus to byl fakt velký. Obvykle působíte klidně, jako by s vámi nic nemohlo zacloumat. Je to tak? Naopak! Prvních šest měsíců bylo strašných. Zeptejte se mé ženy, co se dělo. Zkažené Vánoce. Prochozené noci, kdy jsem byl pod velkým tlakem. Viděl jsem hodně pacientů s poraněním šlach, žádný z nich neměl takový výsledek jako ona. Přitom měli poraněné třeba jen dva prsty. Pokouší se o vás pocit zadostiučinění, když si uvědomujete, co jste dokázal? Tak… Ošetřit poranění je moje práce. To musím umět. Proto jsem chirurg ruky. Jenže operace je jenom část úspěchu. Následně je potřeba přejít přes řadu možných komplikací a rizik, které se mohou objevit. Velmi záleží na pacientovi. Naštěstí se snad – chválabohu – všechno sešlo. Ohromující je rychlost, s jakou se Petra zotavila, že? To je hodně její zásluha. Tři měsíce jsme ji museli chránit. Měla přesný harmonogram, co a kdy smí začít dělat. Pak mohla vzít raketu do ruky a záleželo na ní, kdy bude připravená jít na kurt. pokračování na protější straně
Jak jste sledoval její úsilí?
Bylo neskutečné, jak věřila, že se vrátí. Nepochybovala. Po takovém poranění můžete reagovat různě. Jsou lidé, kteří se sesypou, protože se jim zhroutí svět, jde jim o živobytí. Je strašně těžké namotivovat je, aby spolupracovali. Někdo taky neposlouchá, ale to je jeho věc. I ten, kdo chce spolupracovat, musí najít chuť a sílu, aby dělal, co má. Musí mi důvěřovat. Jedině v tom případě se může povést to, co svedla Petra. Jste lékař, pracujete s fakty, vědeckými poznatky. Nepodivujete se ale někdy jevům vznášejícím se mezi nebem a zemí? Klíčová je operace, která činí tak padesát procent úspěchu. Následná péče, díky níž se v mnoha případech dá dosáhnout výborných výsledků, přispívá asi třiceti procenty. A když Petra přidala zbývajících dvacet procent, svou vůli a práci, vypadá to jako pohádka. Nastoupila už v květnu v Paříži, ale nejvíc si přála stihnout milovaný Wimbledon. Co znamenal v jejím příběhu? Primární metu. Druhý den po operaci tvrdila, že si chce v Londýně zahrát. Upnula se k té myšlence, viděla Wimbledon na konci léčebného procesu. Jistě, chtěla hlavně zahojit ruku, ale když jste v takovém průšvihu, snažíte si stanovit nějaký bod, za nímž půjdete. Když se to pak povedlo, byl to úžasný pocit. Petra vás jako poděkování pozvala do lóže na centrkurt. Jaký dárek to byl? Ježíšmarjá, úžasný! Co říct jiného? Snad jsem si ho zasloužil. (směje se) Jaký dojem na vás udělal posvátný areál ve Wimbledonu? Znal jsem ho jen z televize, byl jsem jím nedotčený. Je krásný, úžasný. Anglii mám rád. Základy vědění, jak se chovat ke šlachám, jsem dostal před šestnácti lety tady. Tahle země má něco do sebe, Wimbledon je tradiční turnaj. Nekřičí tady na vás reklamy, nepřipadáte si jako v supermarketu. Má svůj řád. Vy jste na ostrovech studoval?
Byl jsem v roce 2001 na stáži ve Wrightingtonu, což je mezi Liverpoolem a Manchesterem. Měl jsem štěstí na dva šikovné doktory, kteří mě naučili strašně moc. Naháněli vás reportéři slavných stanic BBC či CNN. Vaše jméno letělo sociálními sítěmi. Jak vám bylo před kamerami, v ohnisku zájmu světových médií? Po půlročním stresu jsem to vnímal jako uvolnění. Co jsme měli udělat, to jsme splnili. Myslím si, že na jedničku. Přitom jsem poznal, že tenis je strašně namáhavý sport. V čem?
Běžný člověk čte v novinách, že Kvitová někde postoupila, Siniaková jinde vypadla, Šafářová někoho porazila. V Londýně jsme zblízka viděli, jak uzoučká linie je mezi vítězstvím a prohrou. Jak strašně těžké je prodrat se do špičky. Tenis teď sleduju mnohem víc, odhaluju jeho náročnost. Smekám před každým, kdo se dostal na úroveň, na které naše holky jsou. Chystáte se třeba v budoucnu navštívit víc akcí WTA Tour? Tenis mě vždycky zajímal. Ale nemám moc času. Kdybych vyrazil na nějaký turnaj, okrádal bych rodinu. Radši budu doma, radši budu pracovat na své vlastní fyzické kondici. Jsem ze sportovní rodiny, moje sestra závodila na olympiádě v alpském lyžování. Sám jsem závodně lyžoval, než jsem šel na vysokou. Pořád potřebuju nějak získat nějaký adrenalin z pohybu. V oboru jste způsobil pozdvižení. Řada kolegů žasla, že Kvitová pět měsíců po takovém úrazu nastoupila na Roland Garros, že? Žasli, neboť vědí, co následuje po zákroku. Umíme rány ošetřit. Jenže nikde není záruka, že se všechno bude vyvíjet dobře. Jak už jsem říkal, je pětiprocentní nebezpečí, že praskne šlacha. Petra jich měla sešitých sedm. Podobných úskalí bylo víc. A jakmile by se vyskytla jedna komplikace, už nikdy by ruka nemusela fungovat normálně. Jaká reakce člověka z branže vás nejvíc potěšila? Ohlasů bylo hodně. Petřin případ prošel médii. Když o podobném zranění slyším, taky se o něj profesně zajímám. Krásně reagoval jeden kolega z Belgie, s nímž se znám hodně dlouho. Potkali jsme se asi před dvěma týdny. Vyptával se, ukázal jsem mu fotku a on s nespisovným výrazem povídá: „Ty bláho, to není možný!“V zásadě víc nemusel říkat. Ptal se na detaily a vypadlo z něj akorát: „To je úžasný.“Zvažujete nějakou publikaci Petřina případu? Chystáme se vše nějak zpracovat. To poranění není časté, běžně se nestává běžným lidem, natož špičkovým sportovcům. Přihodí se jedině při útoku nožem. Noční město, přepadení, ostří na krku. V takové pozornosti a stresu tomu člověk dá víc. V lecčems jsme se poučili. Ve spolupráci s magistrou Kukačkovou a profesorem Thomasem, kteří významně přispěli v rehabilitační fázi, chceme informace předat dál. Znamenalo pro vás angažmá při záchraně této tenisové kariéry nějaké profesní obohacení? Tak je to vždy. Ač mám za sebou přes osm tisíc operací, každý týden se naučím něco nového. Další varianty toho, co už znáte. Detaily. Na nich záleží. Maličkosti dělají rozdíl. Petra ještě ve Wimbledonu postrádala cit v některých prstech. Nemohla úplně ohnout ukazovák, zatnout pěst. Jaký je vlastně její aktuální stav? Od Londýna jsem ji neviděl. Časový odstup kontrol se zvětšuje. Potkáme se po US Open, abych měl srovnání. Změny jdou pomalinku. Věřím, že budou pokračovat, po Wimbledonu znovu navštívila profesora Thomase v Grenoblu. Hraje, jizvy vyzrávají a uvolňují se. Uvidíme, kdy se proces zastaví. Jaké jsou vyhlídky?
Od začátku jsem říkal, že nějaká stopa zůstane. Minimálně jizvy a omezení aktivního pohybu, oslabení svalové síly. Proto Petra zatím nemůže udělat své vítězné gesto. Tělo hojí jizvami. V jejím případě se vytvořily mezi dvěma konci šlach, my chirurgové konce nastavíme tak, aby se mohly spojit. Tělo nerozlišuje, jestli hojí kůži, podkoží či šlachu. Vše slepí dohromady. Rehabilitační proces ovlivňuje tvar jizvy, zajišťuje, aby tkáně po sobě zase klouzaly a pracovaly, jak mají. Ale vždy po tom zranění něco zůstane. Takže Kvitová i nyní na kurtu zápolí s obtížemi? Je to, jako byste pracoval proti zatažené ruční brzdě. V ideálním případě je šlacha hladká struktura, jež volně klouže. Najednou je slepená s okolím, má trošku větší odpor. Může také běžný pacient při podobném úrazu dosáhnout podobných výsledků jako tenisová hvězda? Systém není ideální. Obyčejný člověk má nárok na deset rehabilitačních procedur a tím to končí. Jedenáctou návštěvu u fyzioterapeuta už mu nikdo nezaplatí. Přitom je jich potřeba mnohem víc. S paní Kukačkovou, prezidentkou Společnosti rehabilitace ruky, některé pojišťovny nepodepsaly smlouvu. Ani chirurgie není na dostatečné úrovni. Leckde se nervy zašijí až šest týdnů po šlachách. Jinde se šlacha zašije a na šest týdnů se zasádruje. No a pak jsou pacienti, kteří nás neposlouchají. A dopadá to s nimi mnohem hůř než s Petrou Kvitovou.