Exner podle Spáčilové
Oživit knižního detektiva je těžší než si ho vymyslet od nuly, nadto když se křísí v jiné době a s vědomím, že si ho diváci pamatují jinak. Ale logické obavy, které provázejí nástup Kapitána Exnera, se naštěstí nenaplňují.
Přinejmenším první epizoda seriálu, kterou Prima uvede ve dvou dílech v sobotu a v neděli, přináší docela příjemné překvapení – a konečně i změnu.
Z časů rady Vacátka
Na rozdíl od módní vlny kriminálek, které jedna jako druhá vyrábějí zdánlivé vzrušení rychlými průlety kamery nad městem, výsadky policistů v kuklách a diktátem syrové temnoty, Kapitán Exner má blíže ke stylu Vražd v Midsomeru, kde je čas pohrát si s náladou, charaktery i falešnými stopami, o zajímavější osobnosti detektiva nemluvě.
Exnerovský cyklus zahájí Osamělý mrtvý muž, který původně vycházel na pokračování pod názvem Kopyta osla Kiang. Je to chytrý start: jednak jde o příběh dosud nezfilmovaný, jednak má atraktivní prostředí
zoologické zahrady, potažmo cirkusu, s nímž pěkně ladí způsob vyprávění. Režisér Vít Karas dokládá, že klasické snímání bez klipových berliček si s moderními kulisami výtečně rozumí a že lze po vzoru Midsomeru vytvořit dojem jistého „mezičasí“, kde se docela samozřejmě fotí selfíčka, z rádia na pitevně zní Michal David a z galerky s nádechem dob pana rady Vacátka se vynoří sňatkový podvodník v podání Petra Nárožného. Je to setkání dobromyslné, domácké až starosvětské, ale bezpečně vzdálené lidové frašce; pořád má hlavní slovo smrt.
Přesnou míru nadsázky bez podbízivosti si drží také David Novotný a Jan Vondráček v rolích Exnerových kolegů, smíška Beránka a encyklopedika Vlčka, povahově více vyhraněných než v předloze. Představitel titulního hrdiny Michal Dlouhý stojí výrazově někde mezi svými předchůdci, bodrým esenbákem v podání Jiřího Valy a ležérním bonvivánem Jiřího Kodeta; k vytříbenosti přidává lehkou zasmušilost.
Jen elegance, již knihy Exnerovi předepisují, by mohla být výstřednější. A požitkářská rozmařilost socialistického kapitána přerostla z původní garsonky ve vskutku okázalé sídlo.
Četný výskyt žen k Exnerovi patří, pouze Vica Kerekesová, ač splňuje rudou hřívu knižní doktorky Steinové, vyzařuje více svůdnosti než oduševnělosti. Naopak herečky v menších rolích včetně Anny Polívkové s doutníkem si v Exnerově světě vyloženě libují.
Dvě tradiční přísady
Hlavně však tvůrci zlomili největší zradu, nutnou porci aktualizace látky ze 60. až 80. let podávají nenásilně, jakoby mimochodem v hravých detailech. Třeba prostřednictvím sochaře, jenž dělá návrh Českého lva pro filmovou akademii, nebo v ironické výtce kapsářce – Proč kradete, když máte čerstvě valorizované důchody?
Jinak si Kapitán Exner uchovává nadčasovost, vymyká se z temné akční vlny, aniž přitom pěstuje uměle slunnou idylku Policie Modrava, a jeho neuspěchanost dává vyniknout velmi slušnému řemeslu.
Bohužel přirozenému rytmu žánru ubližuje rozbití každého případu do dvou večerů. Ovšem to je taktika, která se Primě u série Temný Kraj osvědčila a může se nyní vyplatit i české obdobě inspektora Barnabyho, v jehož rajonu taky platí, že napínavé nemusí znamenat drastické.
Navíc má Kapitán Exner výhodu svých předloh, tedy dobře vystavěných detektivek, které dodržují dvě tradiční přísady. Předně dvojitý zvrat, který ve finále celou záhadu zdramatizuje, a pak morální stránku věci včetně hořkých vítězství ve stylu americké drsné školy.