Léto Ledecké před OH: od moře rovnou na sníh

Klasické „rodinné soustředění“v Řecku si letos protáhla rovnou na osm týdnů. Cíl je jasný: Ester Ledecká dřela pod sluncem proto, aby mohla zase vítězit na sněhu. Vždyť se Pchjongčchang 2018 blíží. „Ale já se těším na celou sezonu. Chci brát olympiádu jako každý jiný závod,“říká a plánuje, jak v Jižní Koreji stihne lyže i snowboard zároveň.

Turisté si sem jezdí odpočinout a načerpat energii z královské kombinace blankytného moře a bílých pláží. To Ester Ledecká na ostrově Lefkada pod dohledem svých nejbližších naopak dře. A letos víc než kdy jindy.

„Bylo to fantastické. Už zase,“nenabaží se světová šampionka na „prkně“rodinné tradice, která spojuje příjemné s užitečným. „Měla jsem prodlouženou fyzickou přípravu, zase jsme někde přidali. Mám radost a dobrý pocit, že jsem na sezonu připravená zas o trošku líp.“

Co by ji mělo v olympijském ročníku posunout vpřed? „To je výrobní tajemství,“usmívá se. Tak aspoň něco: „Dělali jsme hodně s lodními lany. Silová cvičení. Skákali jsme a bláznili.“

Z téměř dvou měsíců pod řeckým sluncem by měla těžit až do zimy, která má v únoru 2018 jasný vrchol: olympiádu v horách Jižní Koreje.

Jedním z šéfů byl opět její slavný dědeček, hokejový mistr světa Jan Klapáč. „Pořád se držíme starého konceptu, který vymyslel děda. Vede to můj head coach-maminka. Má pořád někde stopky a něco měří,“líčí. „Tohle je hlavní příprava, během sezony už pak mám hodně tréninků na sněhu. Potom je složité ještě makat v tělocvičně a nadávkovat to, abych to vydržela.“

22letá Ledecká nezažívá žádné buď, anebo; skloubí vášeň pro moře i hory. „Bavilo mě to. Miluju windsurfing, rozhodně mi bude chybět, ale na sníh už se těším. Je to moje hlavní náplň,“říká.

Proto dnes míří na opačnou stranu světa, na lyžařské soustředění do Chile. „Z letní přípravy jsem jela rovnou na deset dnů na ledovec, snažila jsem se vrátit do rytmu, trošku si to osahat,“líčí. „A nezapomněla jsem to. Kopec ještě sjedu,“baví se.

Do její přípravy se čím dál více bude zapojovat i Ondřej Bank, byť do Chile letí ještě bez něj. Plán je nabitý a pestrý: Švýcarsko, Rakousko, USA, lyže i snowboard. Ledeckou tato „obojživelnost“pořád baví. A nejinak tomu bude pro olympiádu.

„Vypadá to, že pokud se nic nezmění, mohla bych se nominovat na super-G a obřák. Sjezd a kombinace se mi bohužel kryjí se snowboardem,“říká. I přesto, že nemůže do všech disciplín, má před sebou na české poměry unikátní plán. A ani ji nenapadlo, že by tomu mělo být jinak.

Jen jedna podmínka tu je: „Kdybych cítila, že na to nemám, že to ohrozí moje výkony což se nestane tak bych to vymyslela jinak.“Ale dvojité zátěže se vůbec nebojí. „Z předešlých sezon jsem na to natrénovaná. A měla bych to úplně v pohodě zvládnout,“říká.

Ve stále ještě slunečných srpnových dnech se zdají klání v Jižní Koreji tuze vzdálená, ale kalendář je přísnější. V Pchjongčchangu vše vypukne za necelý půl rok: „Bude pořád co dělat, uteče to rychle.“

Ledecká bude patřit k hlavním postavám české výpravy, medaile se od ní čekají. Stres? Závazek? Ne tak docela. „Olympiáda by se měla brát jako všechny ostatní závody. Celému tomu haló okolo se snažím trochu vyhnout,“nabízí svůj pohled. „Já se těším na celou sezonu a všechny závody.“

Od moře do hor, od dřiny k vítězstvím, tak to u ní funguje dlouho. I letos?