Macron žene „lid na barikády“

Francouzská vláda oznámila podobu reforem pracovního trhu. Podle premiéra Édouarda Philippa jsou reformy „spravedlivé“, největší odbory je nazvaly „zklamáním“a další hlásí protest. PAŘÍŽ Byl to hlavní slib jarní předvolební kampaně Emmanuela Macrona (na snímku), někdejšího ministra hospodářství a tehdy ještě nepříliš známého kandidáta na francouzského prezidenta: reformovat rigidní pravidla pracovního trhu, snížit desetiprocentní nezaměstnanost a postavit Francii ekonomicky pevně na nohy.

Francouzi na jeho sliby slyšeli, ve druhém kole prezidentských voleb mu dali přednost před radikální Marine Le Penovou a následně v červnových parlamentních volbách zvolili do parlamentu nadpoloviční počet zástupců jeho nově založené strany La République en marche. Po usnesení nové vlády na začátku léta může navíc Macron provádět potřebné reformy prezidentskými dekrety, tedy rychleji, než kdyby měl o každém návrhu hlasovat parlament.

Úpravě zákonů tedy nyní nic nebrání. To ale neznamená, že má Macron před sebou lehký úkol. Jeho plán omezit silnou pozici francouzských zaměstnanců a dát větší volnost zaměstnavatelům, mimo jiné ohledně pravidel najímání a propouštění, je podobně riskantní, jako kdyby česká vláda chtěla zdražit pivo. Lidé půjdou do ulic.

Druhá největší odborová organizace CGT už oznámila, že proti návrhu reforem se bude ve francouzských městech protestovat – demonstrace plánuje na 12. září.

Ani zástupci dalších odborů nejsou s reformami spokojení, s demonstracemi ale zatím vyčkávají. Největší odborová organizace CFDT je označila za „zmařenou šanci na zlepšení pracovních vztahů“, vyzývat své členy, aby vyšli do ulic, prý ale nyní nebude. „CFDT je zklamaná, ale dostat lidi do ulic není jedinou možností, kterou odbory mají,“řekl předseda Laurent Berger.

O podobě reforem francouzská vláda jednala s odbory několik týdnů a v poslední srpnový den představila jejich konečnou verzi. Podle premiéra Édouarda Philippa je třeba „dohnat ztracený čas z předchozích let a také ze všech jednání, která se buď neuskutečnila, nebo jejichž závěry nebyly vždy srozumitelné a správně vysvětlené, v každém případě ale vždy nevzhledné a fádní“.

O reformu rigidního zákoníku práce se totiž pravicové i levicové organizace vlády snaží už desítky let, jejich plány ale dosud vždy ztroskotaly na odporu silných odborových svazů.

Nová reforma má být podle Philippa „ambiciózní, vyrovnaná a spravedlivá“. Jaké změny tedy Francii čekají?

Stručně řečeno, pravidla mezi zaměstnanci a zaměstnavateli budou jednodušší a firmy budou mít větší volnost například v tom, jak svým zaměstnancům přizpůsobí pracovní dobu a výši ohodnocení s ohledem na aktuální situaci na pracovním trhu. Reforma také do určité míry oslabí silnou pozici odborů, zejména v malých a středních podnicích.

Pokud dnes chtějí zaměstnanci začít vyjednávat se svým zaměstnavatelem, musí je zastupovat odbory. Po reformě ale budou mít v malých firmách do dvaceti zaměstnanců stejné vyjednávací možnosti i řadoví zaměstnanci. Ve firmách s 20 až 50 zaměstnanci pak za ně budou moci vyjednávat jejich zvolení zástupci, kteří rovněž nebudou muset být členy odborů.

Vláda chce také omezit výši odškodnění, které získá zaměstnanec v případě, že soud uzná jeho výpověď za nespravedlivou. Odškodné by mělo dosáhnout maximálně výše tří platů, pokud zaměstnanec strávil ve firmě dva roky.