Musíme dostat práci do věznic, říká náměstek

Zpracoviště v tuzemsku utíká jen minimum vězňů, říká náměstek ředitele Vězeňské služby ČR Simon Michailidis. Aktuálně máme kolem 300 smluv se zaměstnavateli v soukromém i veřejném sektoru. Nabídek práce pro odsouzené osoby je ale mnohem více, než můžeme uspokojit. Jde především o práci mimo věznici. Řadu nabídek tak musí ředitelé věznic odmítat, protože nemají dostatek vězňů, které by mohli pustit mimo zdi věznice. Potřebujeme dostat práci do střežených prostor nebo do těsné blízkosti věznice. Práci není možné zajistit všem. Pokud vězeň splňuje podmínky pro pracovní zařazení mimo věznici, práci dříve nebo později dostane. Brány věznic opouští přes 10 tisíc lidí ročně a podobné množství přichází, takže se na pracovištích průběžně střídají. Pokud je někdo ve vězení jen dva až tři měsíce, může se stát, že práci nedostane.

Střednědobý plán je rekonstruovat a obnovit staré a vystavět nové výrobní haly ve věznicích. Příkladem je ženská věznice ve Světlé nad Sázavou, kde bylo vybudováno nové střežené pracoviště, potravinářský provoz (balení belgických čokolád, pozn. red.). V bezprostřední blízkosti věznice vznikla hala propojená tubusem s věznicí, takže odsouzené neopustí střežený prostor a procházejí přímo do výroby. Ve věznici s ostrahou v Horním Slavkově. Vedení věznice jedná s firmou, která rozebírá elektrospotřebiče na součástky – od praček po mikrovlnky, suroviny třídí a prodávají odběratelům. Plzeňská věznice zase jedná s firmou v kovovýrobě, která zaměstnává jejich vězně přímo v plzeňské věznici (jde o MEA Applications, pozn. red.), o možnosti vybudování výrobní haly na pozemku věznice. Domácí výroba Měli jsme 10 odchodů. To je docela dobrý výsledek vzhledem k tomu, že tři tisíce z 8 800 odsouzených pracují mimo věznice. Evropský průměr je 128 útěků na 10 tisíc vězňů ročně, my máme 22 600 vězňů a 10 odchodů z pracoviště a 4 útěky z věznice. Letos z nestřežených pracovišť odešlo celkem 13 odsouzených a byly odhaleny dvě přípravy k útěku ze střeženého prostoru. Protože vězněné osoby mají menší životní náklady než svobodný člověk, který musí vyžít z minimální nebo zaručené mzdy. Vězeň nehradí náklady na dopravu do zaměstnání, hradí jen část nákladů výkonu trestu – do 1 500 korun měsíčně. Česká republika je jedna z mála zemí, kde se vůbec nějaká částka za pobyt ve vězení účtuje. Odměna by ale měla být tak vysoká, aby vězeň mohl splácet případné dluhy. Od dubna příštího roku proto dochází k navýšení mezd. Zaměstnavatelé by to nedělali, kdyby to bylo nevýhodné. Mám zkušenost, že ostych či ostražitost ze strany zaměstnanců vůči vězňům po několika měsících přerůstá v náklonnost, kterou musíme společně se zaměstnavatelem kontrolovat a držet ji v únosných mezích. U některých zaměstnavatelů pak zůstávají odsouzení i po propuštění, například v pražských úklidových službách Komwag. Když je odsouzený přiveden na nové pracoviště, musí se zaučit a mezitím zaměstnavatel pozná, jestli dotyčný na práci stačí, nebo ne. Většinou jde o nekvalifikované manuální práce, ale i tam záleží na tom, jak je dotyčný rychlý a jak dobře spolupracuje s kolegy. Když na to nestačí, požádá zaměstnavatel věznici o jeho nahrazení jiným odsouzeným a zařadí ho na jinou práci. Už jsme to vyzkoušeli ve věznici v Břeclavi, v pobočce Poštorná, která byla rekonstruována v rámci rozšiřování kapacit. Vězni pracovali uvnitř věznice, na zakázce se ušetřily tři miliony korun. Předpokládám, že to v jednotlivých případech bude konzultováno s Vězeňskou službou ČR, aby mohla posoudit své možnosti poskytnout vězně. O nové věznici pro mírnější výkon trestu pro 400 až 800 odsouzených se uvažuje v Homolích u Českých Budějovic. Ještě ale není rozhodnuto. Od začátku devadesátých let v Česku žádná věznice postavena nebyla.