Být sám dvě hodiny na pódiu je kus práce
PRAHA Herec a hudebník Jan Budař vyráží na turné s názvem Seznamme se a podtitulem Jak by to vypadalo, kdyby muži při seznamování říkali pravdu? První koncert se koná ve středu v Luhačovicích, další pak 15. září v Praze a turné končí 28. listopadu v Brně. Vystupovat bude tentokrát sólově, jen s klavírem.
Bude to sedm koncertů v divadlech po celé republice. Každý trochu jiný, jednak díky improvizacím, jednak i proto, že je sami diváci budou spoluvytvářet. V první půlce mi můžou položit jakýkoliv dotaz, já na ně budu odpovídat. Taky předvedu čtyři typy mužů, kteří se budou seznamovat s náhodnou divačkou z publika a budou u toho říkat pravdu. Postupně se ze mě stane romantik, rocker, ezoterik a podnikatel. Dlouho jsem se k tomu odhodlával. Být sám dvě hodiny na pódiu představuje kus práce, ale zároveň jde i o krásné setkání s publikem. A protože se divadlu v tuto chvíli nevěnuji, jsou to pro mě vzácné chvíle. Zároveň jsem zjistil, že to svým písničkám dlužím, každá z nich vlastně vznikla pouze s klavírem. A hezky mě to přinutilo znovu se pečlivě věnovat textům, hudbě, emocím. Hraju je teď s větší radostí. Ano, jeli jsme z konečné na konečnou. Byl to krásný zážitek, ještě nikdy jsem v metru nehrál. A i když zvuk byl příšerný, setkání to bylo výjimečné. Výborně. Já bych si velmi přál, aby bylo pražské metro jako jiná metra ve světě, kde se ze všech koutů line hudba. Nechápu, proč se to u nás ještě neděje. Já velmi rád cestuji.
Tak já vám to zkusím vyjmenovat. V krátkosti. Na Slovensku, v Polsku, v Německu, v Rakousku, v Rusku, ve Švédsku, ve Finsku, ve Velké Británii, v Irsku, na Islandu, v Nepálu, v Tibetu, v Itálii, ve Španělsku, v Portugalsku, v Kosovu, byl jsem v celé bývalé Jugoslávii, abych to zkrátil. Dále v Japonsku, v Číně, v Severní i Jižní Americe. V Africe, v Kanadě a na Aljašce, tam jsem ještě nebyl, ale rád bych se tam podíval. A je ještě obrovské množství míst, kde jsem nebyl a kam bych se rád podíval. Asi před rokem jsem ze dne na den zničehonic začal kreslit takový obrázek draka. Po třech hodinách jsem zjistil, že je hotový a že je krásný, až mě to rozplakalo. To se mi nestalo skoro dvacet let. Od té doby zase kreslím a začalo mě to tak bavit, že jsem sám sobě musel zadat práci. Napsal jsem pohádkovou knihu Princ Mamánek, která vyjde 16. listopadu, a trochu odvážně jsem se rozhodl, že k ní nakreslím i ilustrace. Toho draka jsem tam dal taky.