Chodí k nám cvičit lidé, kteří si řekli: A dost!

Podle trenéra a zakladatele sítě tělocvičen Železná koule Michala Vrátného se přístup Pražanů k pohybu zlepšuje. Při cvičení však často chybují. PRAHA Nejrůznější formy cvičení získávají na oblibě. Ve Stromovce člověk potkává běžce, v Letenských sadech se trénuje jóga, senioři vyrážejí na procházky s nordic walking holemi a permanentka do fitnesscentra je běžnou výbavou peněženek. I tak se ale stále častější sedavé zaměstnání negativně podepisuje na kondici lidí.

Zlepšit se ji snaží také síť tělocvičen Železná koule. Místo posilovacích strojů se tam cvičí s takzvaným ketllebellem. Jde o litinovou kouli s plochým dnem a madlem. „Veškeré cviky se dělají s volnou váhou, tak jak příroda vymyslela, aby se tělo hýbalo,“říká trenér a zakladatel Železné koule Michal Vrátný. Řekl bych, že je to lepší než dříve. Věnuji se tomu asi sedm let a přístup lidí k tomu, co jedí, jak se hýbou, jak spí, jak moc pijí alkohol, se zlepšuje. Ale zdaleka to není ideální. Chodí k nám lidé, kteří si v pětatřiceti na kancelářské židli uvědomí: Dvacet let jsem na tělo kašlal, ale asi je potřeba s tím něco dělat. U takových lidí ta kvalita fyzické připravenosti není valná. Ale pořád to jsou ti, co se rozhodnou s tím něco udělat. Pak je tady obrovská skupina lidí, kteří už se sebou nic nedělají. A to je špatně. Myslím si, že je to zakořeněné v naší kultuře obecně. Na rozdíl od východního přístupu, kdy lidé berou tělo jako posvátné a starají se o ně. Jedním z faktorů je také výchova a přístup k tělocviku na školách. Škola děti posadí do lavice a nepěstuje žádnou kulturu těla. Každé dítě se samo od sebe hýbe. Je šťastné, když může někde pobíhat. Nás dospělé to ale štve a tu přirozenou potřebu hýbat se v dítěti utlumujeme tím, že ho na tři čtvrtě hodiny posadíme na židli. Proto považuji za nesmysl omezovat třeba tělesnou výchovu. Navíc je dokázané, že člověk, který se fyzicky hýbe, se lépe učí, lépe vstřebává informace. V ideálním případě by děti ráno přišly do školy, tam by měly každý den hodinu tělocviku a pak by začal ten učební proces. Ale to je asi utopie. Těch problémů je několik. Za většinu z nich může neustálé sezení. A pak to, že lidé neumějí dýchat. A od toho se odvíjí celá škála věcí. Dýchání vychází z bránice, což je střed těla. Takže za námi třeba chodí lidé s chronicky bolavými rameny. Po měsíci tréninku se jim zlepší dýchání a bolest je pryč. Druhá věc je oslabené hýžďové svalstvo a s tím související zkrácená přední část těla, což lidem likviduje postavení těla. To je přitom hrozně důležité. Je to, jako kdybyste autu vyosil všechna kola. Ono nějak pojede, ale pomalu a moc daleko nedojede. Podobně funguje naše tělo. Pokud nemáme dobré postavení těla, tak veškerý pohyb vede jen k tomu, že se tělo zničí. Nedávno jsem s někým vedl ohnivou debatu, protože on tvrdil, že každý přece o vlastním těle ví nejvíc a nepotřebuje odborníka. To není pravda. My už své tělo neumíme poslouchat. Proto je potřeba, aby se na ně podíval někdo jiný, kdo ho objektivně zhodnotí a zjistí to, co vy sám nemusíte vidět. Druhá věc je, že veškeré cvičení je potřeba dělat správně a podle nějakého plánu. Když se chcete naučit mluvit anglicky, taky půjdete za někým, kdo zhodnotí, jak na tom jste, a metodicky vás to naučí.

Strašně důležitou. Jídlo je palivo, které nás pohání. To, co jíme, ovlivňuje procesy uvnitř těla. Náladu, kvalitu spánku, sexuální apetit, fyzickou výkonnost. Záleží na tom, čeho chcete dosáhnout. Když chcete být dobrý v běhání, tak prostě musíte běhat. Nemělo by to být to jediné, ale určitě to hlavní. Když chcete lepší kondici, tak si ale myslím, že jsou lepší způsoby, jak ji pěstovat. Jeden z těch nejlepších je nějaká forma hry. Tenis, fotbal, cokoliv. Když běžíte, tak je to to jediné, co trénujete. U té hry ale pracujete na více kvalitách. Načasování, obratnosti, odhadu, orientaci v prostoru. Pokud chce někdo zhubnout nebo si zlepšit fyzičku, tak běh není ideální. Děláme úplně základní cviky, jenom ta metodika a způsob, jak nad nimi přemýšlíme, je trochu jiná než u běžných posiloven. Nemáme tu žádné stroje, vše se dělá s volnou váhou. Tak příroda vymyslela, aby se tělo hýbalo. Ne, že si člověk sedne do nějakého stroje, kde po předem připravené dráze něčím hýbe. U nás to nefunguje tak, že si zaplatíte vstup a cvičíte. Vše se dělá pod vedením trenéra. Nechtěl jsem být někdo, kdo lidem poskytuje prostor a vybavení ke cvičení, ale spíše ten, kdo je chce něco naučit. Nedoporučil bych to lidem, kteří mají třeba problém se zády. Jinak je to ale při správném přístupu a dávkování vhodné pro všechny. Někteří samozřejmě odcházejí. Ať už z jakýchkoli důvodů. Na druhou stranu tu máme pořád dost lidí, kteří u toho cvičení zůstali už dlouho. Myslím si, že je motivuje progres a také ta parta lidí. Je to velký motor, když cvičíte ve skupině. Bez síly to nejde Fakta Co je kettlebell? Kettlebell carského Ruska. litinovou kouli s plochým dnem a madlem. získání síly, ztrátě tělesného

kondice tuku. od 4 do 48 kilogramů

švihy, trhy, nadhozy nebo různé dřepy.

Železné koule KB5. Začínal jsem jako instruktor izraelské sebeobrany krav maga. A svět krav maga a kettlebellu byl tehdy hodně propojen. Navíc získával tento druh cvičení ve světe na popularitě. Viděl jsem, že je to docela efektivní způsob cvičení, naučil jsem se pár cviků a začalo se mi to líbit. Pak následovala taková komplikovaná cesta k Železné kouli. Od sebeobrany k tělocvičně jsem se vydal proto, že jsem přemýšlel nad tím, kolik lidí se u nás potřebuje umět bránit a kolik jich potřebuje zlepšit svoji kondici. Těch druhých bylo více. Kettlebell je původem z Ruska. Respektive ten prapůvod se asi úplně neví, protože náčiní tohoto typu se našlo i v Číně nebo na obrázku ze starověkého Řecka. Ale ta novodobá historie je spjatá s carským Ruskem. V Rusku a na Ukrajině je dodneška pořád hrozně populární. Dělá se to tam závodně.