Za dva tisíce ke vzteku. Český fotbal chytá rány
Co dnes? Strany 16 a 17
Jen si to představte. Koupíte si lístek za dva tisíce, protože do Prahy dorazí mistři světa. Ačkoli cenu považujete za nehorázně vysokou, srdce vám poručí, ať zamhouříte obě oči. Když zaplatíte, spatříte pravé fotbalové umění. Záložníky Özila z Arsenalu či Kroose z Realu, brankáře ter Stegena z Barcelony. Když německá mašina prostřídala, poslala na hřiště borce Chelsea, Liverpoolu a Paříže. To byla síla!
Nikdo nemá tak dokonalý tým jako Němci. Ani Brazilci s Neymarem, Portugalci s Ronaldem nebo Argentinci s Messim.
V pátek večer to měl být pro české fanoušky trhák, za který byste utratili bůhvíco, jen kdyby to nebylo přes míru. Jenže pokud kupujete lístky za dva tisíce i pro své dva tři syny/dcery, kteří/které chtějí vidět šampiony zrovna jako vy, už vás to stojí majlant. A pak přešlapujete před vršovickým Edenem v neoficiální, 85. řadě, téměř u autobusové zastávky, a jen doufáte, že ten dav před vámi zmizí co nejdříve. Výkop se blíží. Už jen hodinu. Půl hodiny, nervozita stoupá. Pět minut, fronta se nekrátí. Zápas roku se hraje a vy před stadionem vztekem rudnete.
Mezi turnikety nastal chaos, pod kterým se skrývalo daleko víc aspektů než jen hloupá organizační chyba a podcenění pořadatelů. Byl to ostudný pohled, když se před výkopem
Nebo kdyby Gebre Selassie z nadějné pozice místo pokaženého centru zkusil vystřelit.
Takhle váhaví Češi v Belfastu být nemohou, každou soupeřovu chybu potřebují trestat. A být odvážní: třeba jako Darida, když se odhodlal ke střele z dálky, která přinesla vyrovnání.
„Takhle dobře jsem to ještě nikdy netrefil. Měl jsem krásné pocity, zbývalo pár minut do konce... A teď je zklamání fakt velké,“soukal ze sebe po utkání. A prozradil, že v neradostné době už Češi žádají o pomoc i nadpřirozené síly.
„Masér Vládík Mikuláš před zápasem zkoušel začarovat branku,“líčil Darida. „Kvůli tomu vzal na trénink svůj černý pásek z karate, přitom hrály hymny a polovina stadionu mlčela, protože neexistovala. Na svých místech nebyla, láteřila u kontrolních vstupů.
Martin Malík, šéf firmy STES, marketingové společnosti fotbalové asociace, to těsně před páteční půlnocí žehlil: „Rád bych se omluvil všem, kteří čekali u vchodů a nedostali se na stadion včas. Neumím říct, co bylo hlavním důvodem. Vzhledem k bezpečnostní situaci v Evropě a na základě požadavků UEFA i našich byly kontroly u vstupů důkladné, což se na tom podepsalo.“
Ano, smutně podepsalo. Z toho krátké resumé: zatímco mladý slávistický záložník Souček se po utkání rozplýval, jak je neuvěřitelné, že mohl nastoupit proti hvězdám, které dřív obdivoval jen v televizi, vy jste ještě ve 30. minutě utkání běželi s malými syny (dcerami a případně s manželkou) po strmých schodech a doufali jste, že prožijete něco víc než obvykle.
Asi bychom se tomu lapsu neměli divit. Český fotbal se trápí ve všech směrech a na všech patrech.
Od organizace, jejíž bývalý šéf Pelta čelí obvinění kvůli nekalým manipulacím se sportovními dotacemi, se odvrátila důvěryhodnost, peníze a snad i štěstí. A protože reprezentace je nejvíc vidět, nejvíc se rozebírá a každý na ni má názor.
Přitom: navzdory personální krizi a po rozpadu zlaté, stříbrné i bronzové generace mohli Češi okrást šampiony, což by rezonovalo. Jenže porážka 1:2, kterou zařídil faulující a v ofsajdu stojící stoper Hummels, jen utvrdila problematickou dobu. Český fotbal se trápí.
I kdyby dnes zabral a zvítězil v Severním Irsku, bude cesta na mistrovství světa 2018 stále zatarasená ze spousty stran. A zdaleka nejde jen o tu fotbalovou.
říkal, že ho do té doby nikdy nevynesl mimo tělocvičnu. Škoda, že nám nepřinesl ještě víc štěstí.“
Na magii se spoléhat nedá, je potřeba bouchnout do stolu a dát Severním Irům najevo: Ještě jsme tady! A dokud to půjde, zkusíme vám to znepříjemnit.
Což mimo jiné znamená ukončit dlouhou sérii, během níž soupeř na domácím hřišti neprohrál kvalifikační zápas: naposledy před čtyřmi lety s Portugalskem...
Situace je velmi vážná, ale ještě pořád ne beznadějná. Přemýšlení o tom, jak se může skupina dál vyvíjet, je potřeba vyhnat z hlavy a myslet jen na tři body z Belfastu.
Bez nich už budou stejně všechny propočty zbytečné.