Chytří dlaždiči versus posedlý obchodník
Tenhle příběh (s poučením na konci) se odehrál v jedné obyčejné ulici jedné obyčejné čtvrti během několika obyčejných dnů minulého týdne.
V té čtvrti teď pracují dlaždiči. Opravují chodníky. Starou dlažbu vykopou, chodník si pečlivě rozměří, a pak celé dny klečí a ťukají a ťukají. Jsou to machři, zůstává po nich krásná mozaiková dlažba. A jako správní dlaždiči jsou velice sprostí. I rutinní pracovní komunikaci prokládají nevýslovnými vulgaritami. Až se okna činžáků zabouchávají.
Samozřejmě je kolem té práce trochu špíny. Zejména prachu. Lidem z téhle čtvrti to nevadí, nové chodníky jim za to stojí, zkrátka letos umyjí parapety víckrát. Všichni jsou s tím smířeni. Všichni, až na jednoho. Je tam totiž krámek. Specializovaný obchůdek, vedou tam potřeby pro lidi s jedním drobným handicapem. Co přesně tam prodávají, není pro náš příběh podstatné. Podstatné je, že majitel obchodu je blázen.
Nikoli takový ten blázen, který hýkaje visí na lustru a myslí si, že je žárovka. Ne ne. Tenhle obchodník se chová celkem normálně. Jen je posedlý čistotou. Ale šíleně.
Každý den zahajuje tím, že mopem vytře krámek i tři schody, které ke dveřím vedou z chodníku. Pak smetákem umete chodník před krámem. Během dne to několikrát opakuje. Rohožku má zabalenou do čistého vlhkého hadru. Na dveřích ohromnou ceduli „Před vstupem řádně očistěte obuv!“
A teď si představte to utrpení, když mu chodník před obchodem rozbourali sbíječkami. Prachu mraky. Nešťastný obchodník stál ve dveřích se smetákem a mopem téměř nepřetržitě, jako by chtěl prachu bránit vlastním tělem. V očích zoufalství.
Tak to šlo několik dlouhých, pro obchodníka strašných dní.
Až dlaždiči konečně kostky doťukali. Obchodník si už už chtěl oddechnout. Jenže přišla nejhorší rána. Dlaždiči nový úsek pečlivě posypali jemňoučkým pískem. A odešli.
Písek se totiž do spár nejlépe dostane tak, že ho tam chodci postupně zašlapou. Dlaždiči to tak dělají vždy. Tady narazili.
Obchodník, už téměř nepříčetný nesnesitelnou trýzní z nečistoty, popadl hadici a chodník myl a myl. Vzal to důkladně. Prudkým proudem. I ze všech spár ten zlý písek vymyl.
Zatáhněme, vážený čtenáři a spanilomyslná čtenářko, milosrdnou oponu nad tím, co následovalo, když na to dlaždiči druhý den přišli. Co všechno čistotnému obchodníkovi pověděli a jakými slovy jim odpovídal. Prozraďme jen, že ty výrazy zdaleka překonaly všechno, co do té doby v ulici zaznělo.
A když se všichni vypovídali, dlaždiči vymysleli, co a jak.
Počkali si na pátek, až obchodník na víkend zavře krám. Pak spáry na chodníku před obchodem znovu pečlivě vysypali. Lidi mohli po nově posypaném chodníku dva dny nerušeně chodit a písek pěkně zašlapávat. A obchodník nemusel zažívat muka, že před jeho dveřmi není čisto jako na operačním stole. Spokojeni tak nakonec byli všichni.
Co by to bylo za sloupek, kdyby z něj neplynulo poučení. Plyne i z tohoto. A ne jenom jedno. Ani ne tři. Plynou z něj poučení dvě.
Zaprvé: netřeba číst všechny ty Hrabaly, Hašky, Čapky a Nerudy. Vždyť ty jejich postavy žijí přímo mezi námi. A jejich zábavné příběhy se odehrávají den co den. Stačí se jen dívat a poslouchat.
A zadruhé: není pravda, že člověk nejlépe dosáhne svého slušností a zdvořilostí. Naopak. Můžete být hulvát, můžete být vyložený sprosťák, ale když máte jasný cíl, nakonec je po vašem.
Jen je potřeba u toho trochu, aspoň docela maličko, přemýšlet.