Průměrný ajťák se má líp než dobrý umělec

Kosmonaut, prezident, popelář, hasič… Malé děti mívají o svém budoucím povolání jasno. Když ale dospějí a mají svou kariéru nastartovat, většina nemá tušení, co by mohla dělat.

„Doba se zásadně změnila. Ještě generace našich rodičů a prarodičů si vybírala povolání tak, že ‚nahlédla‘ do jakéhosi mentálního katalogu 50 až 100 povolání. Truhlář, lékař, účetní… Profese byly jasně definované, každý věděl, co obnášejí. Výběr povolání byl tak logicky záležitostí puberty nebo mladého dospělého věku,“říká psycholog Dalibor Špok.

S obrovským rozvojem služeb, internetu a vlivem globalizace vznikly tisíce různých profesních rolí, ve kterých se nikdo nevyzná, často ani kariérní poradce. Co dělá třeba performance analyst? Ani vy sama nevíte, co má podle názvu pozice na starosti kolega o patro výš. Nejsme schopni si při vstupu do dospělosti z této nabídky vybrat. K hledání povolání musíme proto přistupovat jinak – jako k celoživotní otázce, kterou je nutno zodpovídat na základě vlastních zkušeností. Především oni sami musí změnit svůj pohled. Pokud budou na dítě tlačit – Musíš si co nejdříve vybrat! – budou děti jen paralyzovat. Už dávno to není volba povolání – tedy výběr jen jedné alternativy z omezené množiny rolí. Rodiče by své děti měli podporovat v co nejpestřejších aktivitách a zájmech. Čím více rozmanitých zkušeností totiž mladý člověk získá, tím dříve se dokáže poznat, lépe buduje svou osobnost, a dokáže si tak sám odpovědět, ve které oblasti se realizovat. Měli by tedy říkat: Které cesty chceš prozkoumat? A tato otázka by vždy měla znít v plurálu: cesty, nikoli cestu.

Tím, že bude danou aktivitu zkoušet. Má-li jedničky v matematice, víme, že má dobrou matematickou inteligenci. Hraje-li na hudební nástroj lépe než ostatní, má hudební talent. Ale pozor – talent nezaručuje spokojenost. Je jen jedním z předpokladů. Einstein by jistě byl schopným účetním – měl by dostatek talentu. Ale byl by šťastný účetní? Vhodné povolání je překryv mezi silnými stránkami, potřebami, preferencemi, způsoby myšlení a prožívání, ale také společenskou poptávkou. Pohled psychologa Dítě s nadprůměrným hudebním talentem může mít problém uživit se jako profesionální hudebník, protože existuje velký převis nabídky muzikantů nad poptávkou, a tak se dobře uživí pouze hudebníci s mimořádným talentem. Na druhou stranu ajťák s jen průměrným talentem se uživí velmi dobře. Není žádné nejpozději. Tahle otázka nemá jednu odpověď, stejně jako většina lidí nežije od 15 let jen s jedním partnerem. Změna je možná, často dokonce nutná. Protože se měníme vnitřně, mnohému odrosteme, hodně si dokážeme, přijdou nové potřeby, změní se vnější situace. Domnívám se, že věk do třicítky je dnes obdobím zkoušení. A teprve po ní má člověk dostatek zkušeností, aby je mohl vzájemně srovnat a vybrat dlouhodobější cestu. Mimochodem, změna povolání bude brzy velkým tématem také v souvislosti se seniory. To s tím souvisí: prodlužuje se také délka a kvalita života. Pokud starší lidé nebudou pokračovat ve společenské a pracovní angažovanosti – poskytovat služby druhým, přiměřeně schopnostem a silám se zapojovat do pracovních aktivit, nemohou očekávat radost, odolnost vůči stresu ani další plody, které práce přináší. Není šťastné, že se stále ještě propaguje idea důchodu jako velké dovolené. To páchá obrovské škody především na duši seniorů, kteří si odvyknou každodenním povinnostem a následně klesají jejich schopnosti, mentální bdělost, sebehodnota, pocit prospěšnosti. Nejen v polovině života. Mladá generace bude velmi pravděpodobně měnit celé obory, nejen zaměstnavatele, několikrát za život. Jistě, v některých odvětvích to není snadné – třeba u medicíny, práva nebo architektury. Ale mezi 95 procenty jiných oborů lidské činnosti je přechod nesrovnatelně snadnější. Pokud se intenzivně učíte, skoro ve všech můžete mít za rok dva už poměrně slušné znalosti pro start. Tady musíme rozlišit mezi dvěma pojetími kariérního poradenství: první je běžnější, spíše techničtější přístup, ve kterém nepotřebujete psychologické vzdělání. K takovému poradci se jdete bavit o dovednostech pro hledání práce, nacvičíte pracovní pohovor, pomůže vám sepsat životopis a podobně.

Řada lidí zažívá obtížnější problémy spojené s prací – například konflikty, vyhoření, demotivaci či hledání profesní orientace. Samozřejmě záleží na jejich hloubce: některé lze řešit technicky, vysvětlit zásady time managementu, zvládání konfliktu. Jindy jsou hlouběji zakořeněné. Zaměstnanec vyhoří nebo se stane workoholikem nikoli jen proto, že to po něm chce jeho šéf. Často to souvisí s tím, jaké má postoje, hodnoty, co sám od sebe očekává. A s tím technické kariérní poradenství může pomoci jen obtížně, musíme pracovat psychologicky.