Ruiny hradu, který neodolal husitům, ničí nájezdy cyklistů

Areál unikátní památky, Nového hrádku u Kunratic, a valy husitského obléhacího tábora devastují výletníci. Bránit jim budou dřevěné bariéry. PRAHA Ruiny gotického hradu v Kunraticích a areál přilehlého husitského obléhacího tábora trpěly. Památkou totiž bezohledně křižovali cyklisté. Některým částem hradu hrozil i kvůli tomu zánik. To by se nyní mělo změnit. Zastavit degradaci areálu by měly pomoci bytelné dřevěné zábrany. Nejde o jediné rekonstrukční zásahy, k nimž v areálu vzácné památky dojde.

„Nechceme postupnému ničení památky nečinně přihlížet,“vysvětlila Petra Fišerová ze společnosti Lesy hl. m. Prahy důvod, proč Městské lesy začaly v těchto dnech instalovat bariéry okolo valů někdejšího obléhacího husitského tábora. Počítá se i s umístěním zábran na dalších místech areálu. „S jejich doplněním počítáme mimo jiné také ve spodní části pod Novým hrádkem, ale i na dalších problematických místech,“uvedla Petra Fišerová.

Nejde o jediné stavební zásahy, s nimiž se v této lokalitě v dohledné době počítá. V Kunratickém lese dělníci postupně opraví zábradlí u mostků, altány, cedule a další dřevěné prvky.

V posledních letech se pro záchranu unikátního historického komplexu z počátku 15. století již ledacos udělalo. „Stav Nového hrádku u Kunratic byl na počátku 21. století katastrofální a některým jeho stavebním částem hrozil definitivní zánik. Situaci zvrátil záměr přemostit příkop a stavebně sanovat zříceniny,“popsal některé z důležitých „ozdravných“zákroků v Kunraticích archeolog Jaroslav Podliska. Osudný hrad

Obléhací husitský tábor v předpolí Nového hrádku se nedávno stal cílem výzkumu archeologů. Stopy obléhacích prací podle odborníků pokrývají velkou část východního předpolí hradu. Jednotlivé objekty se nacházejí ve vzdálenosti 65–375 metrů od hrany mohutného, ve skále vylámaného příkopu Nového hrádku. V průběhu výzkumů se v husitském ležení podařilo objevit například základy obléhacích staveb, fragmenty hřebů nebo opukový projektil do praku. Pozůstatkem luxusního vybavení hradu jsou části krbové římsy, uložené v Lapidáriu Národního muzea.

Prolínání pozůstatků kunratického gotického hradu a obléhacího komplexu představuje pozoruhodnou památku. „Dosavadní bádání hodnotí pozůstatky tábora obléhatelů před Novým hradem u Kunratic jako unikátně dochované,“vyzdvihl význam památky kastelolog Tomáš Durdík. Nejblíže k Praze odkryli archeologové podobný areál hradu a ležení, kterého ho svíralo, u Sionu, pevnosti husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé na Kutnohorsku.

Kunratický hrad má za sebou pochmurnou a krátkou, pouze desetiletou historii. Šlo o poslední rezidenci vybudovanou králem Václavem IV.

Stavět se začalo pravděpodobně v roce 1411. Ředitelem stavby se podle nebývale dobře dochovaných dokladů stal mistr Hertvin z Nového Města pražského a jeho písař Blažej. Stavbu řídil mistr Kříž, jenž v té době mimo jiné budoval i Novoměstskou radnici.

Václav IV. v Kunraticích hledal útočiště před turbulentní dobou, našel zde však smrt, 16. srpna 1419. To nejhorší na hrad však teprve čekalo. Václavův bratr Zikmund z rezidence odvezl bratrovy poklady. Na sklonku roku 1420 Zikmundovu posádku na Novém hrádku oblehli pražané. Po třech týdnech ostřelování pevnost padla. Vítězové hrad vyrabovali a pobořili.

Ani trosky hradu nenalezly klid, ničila je například těžba břidlice. V roce 1736 majitel Kunratic hrabě Jan Arnošt z Golče založil na hradě kapličku sv. Jana Nepomuckého a lesovnu. Obě stavby však již do počátku 19. století byly odstraněny.

Oblíbeným cílem vycházek Pražanů „za brány“se Nový hrádek stal ve druhé polovině 19. století. Korzující zástupy se však hrubě nelíbily tehdejšímu majiteli kunratického velkostatku Korbům z Weidenheimu. Velmi razantně se tudíž statkáři v roce 1881 postarali o to, aby jim výletníci neplašili zvěř. Všechny dosud stojící zdi hradu Václava IV. nechali strhnout.

Kunratický hrádek povstal z mrtvých ve 20. letech 20. století. Tehdy jej získalo hlavní město Praha. V roce 1928–1929 archeologové odkryli zasypaný hradní areál. idič autobusu číslo 380 si byl v neděli v noci asi dobře vědom právě vrcholícího dopravního průšvihu. Nevyjelo pět set spojů Pražské integrované dopravy.

Řidič autobusu, to je žádaný profesionál, o kterého se firmy perou. A žádná si nechce uříznout ostudu jako ta kladenská, jež neměla dost lidí, které posadí za volanty.

Pan řidič mi nepříjemně vynadal, že lovím z peněženky drobné pomalu. Že je to prý divné. A že on na mne nemá celý den.

Druhý den, na stejném místě, na stejné lince. Třistaosmdesátka ve 23.40 ze Zličína. Stejný pan řidič mne hrubě odmítá s dvousetkorunou s odkazem na přepravní řád. Že prý mohu platit nanejvýše stokorunou. Rozehrává scénu s vyhrožováním, že mne nevezme do autobusu. Když mu připomenu, že to byl právě on, kdo mi den předtím nadával za drobné, vyjede na mne, že si mám „nechat ty pindy“.

Takže tohle je ten žádaný profesionál? Být nepříjemný je zřejmě znakem profesní kultury řidičů. Jako školák jsem se bál šoféra, který mne vozil ze školy. Uvnitř autobusu měl úhlednou cedulku s nápisem: „Nemluvte za jízdy s řidičem, je naštván a vrčí.“Přesněji, bylo tam jiné slovo než „naštván“. Tenhle pán byl alespoň schopen nadhledu nad sebou samým.

Jeden řidič na stejné trase jako na začátku mého vyprávění se posmíval mé ženě, která nevyslovila správně slovo „Zličín“. Věřím, že v zemi, ze které moje milá žena pochází, by tenhle kovaný profesionál nevyslovil ani „dobrý den“.

Děsím se, co mne zas čeká v noci, až pojedu z práce domů. Měl jsem velkou snahu využívat co nejvíce MHD a nezamořovat Prahu a její okolí autem. Ale „ředitelé autobusů“, vážená Praho, vážený Ropide, vážená společnosti Arriva, mne od toho odrazují. Bez ohledu na přebraný trh práce byste jim měli říct, ať raději vozí hlínu, a ne lidi.