Co se asi honí hlavou vůdci Severní Koreje?

Takovou otázku si kladou politici, experti i veřejnost. Je na ni prostá odpověď: má strach, obyčejný a za svůj způsob vládnutí zasloužený strach. Dobře ví, jak dopadl Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí a co by po porážce čekalo Bašára Asada.

Kim Čong-un také ví, že jediné, čím se může udržet u moci, je vlastnictví zbraní hromadného ničení. Iráckého a libyjského vůdce by těžko mohl někdo ohrozit, kdyby měli jaderné zbraně. A toho jsou si vědomi všichni diktátoři a autokrati.

Čína dala najevo, že zaútočí-li Severokorejci, nepomohou jim, ale začnou-li konflikt Američané, pak ano. Kimův komunistický režim jsou ochotni strpět, je pro ně nárazníkovým státem a chrání je před migrací. Američané hledají proti Kimovi účinnou strategii, ale zatím Donald Trump skončil u čehosi nemyslitelného, jako je embargo na země obchodující s KLDR. Rusko se kvůli zhoršujícím vztahům se Spojenými státy stáhlo do vyčkávací pozice.

Bez spolupráce tohoto velmocenského triumvirátu to ale nepůjde. Jak se zdá, Trump, Si Ťin-pching a Vladimir Putin zatím nejsou Franklin Delano Roosevelt, Winston Churchill a Josif Vissarionovič Stalin, kteří se tváří v tvář hitlerovskému nacismu, italskému fašismu a japonskému militarismu dokázali bez ohledu na ideologické rozpory sjednotit a dovést druhou světovou válku k vítěznému konci. I přesto, že tehdejší rozpory mezi spojenci vzhledem k existenci Stalinova režimu byly hlubší než ty současné. A nynější Kimova hrozba není kvůli existenci jaderných zbraní menší, může způsobit násobně větší škody než druhá světová válka.

Pokud si představitelé USA, Ruska a Číny nechtějí zahrávat s osudem planety, musí k sobě najít cestu a poté jistě přijdou na způsob, jak přimět Kima k rozumu nebo ho zbavit strachu. Nástrojů na to mají dost.