Masaryk se po 80 letech dočkal

Dnes Prague Edition - - Front Page - Robert Oppelt reportér MF DNES

Václav Havel má svou prezidentskou knihovnu, Václav Klaus svůj institut. Teď se dočká i první československý prezident T. G. Masaryk. Instituce, která má uchovávat a rozvíjet jeho odkaz, vyrostla v areálu Akademie věd, v pražské „Heydrichově“zatáčce. Co badatelé v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd najdou, popisuje ředitel Luboš Velek.

Splácíme dluh prvnímu prezidentovi?

Je to splátka dluhu, úmysl vybudovat knihovnu po vzoru amerických prezidentů se zrodil ještě za Masarykova života. TGM rozhodl roku 1932 o založení Ústavu TGM, kterému věnoval svůj osobní archiv, knihovnu i nemalé finanční prostředky. Knihovna byla doplňována o další nákupy až na úctyhodných 208 tisíc svazků. Ústavu odkázal i takzvané muzeum, tedy dary, které dostával: k narozeninám, od státních návštěv, ale i dárky prostých občanů.

Dochovaly se ty věci?

Z takzvaného muzea se dochoval naprostý zlomek. Až na pár maličkostí vše po roce 1945 zmizelo. Něco se ztratilo, něco se rozdalo různým institucím, hodně se možná i rozkradlo.

Měl ústav už tehdy nějaké sídlo?

Masaryk ústavu věnoval deset milionů tehdejších korun, za které se koupila budova v Bubenči. Pak ale přišla okupace, ústav byl zrušen, po válce přišli jiní nájemníci a ústav už svůj dům zpět nikdy nezískal.

Jaký byl osud knih?

Knihovna byla rozdělena na tři části. Část šla do dnešní Národní knihovny, část do Knihovny Akademie věd, část získal Ústav marxismu-leninismu (po roce 1989 tuto část získala Univerzita Karlova). Z původních více než dvě stě tisíc svazků se Ústavu TGM vrátilo asi 160 tisíc svazků. Aktuálně jednáme s univerzitou, aby nám trvale zapůjčila svoji část někdejší Masarykovy knihovny, odhaduji, že se jedná asi o 20 až 25 tisíc svazků. Knihovna by tak po 80 letech mohla být opět pohromadě. Většina knih však není zkatalogizována. Také odhadujeme, že se během totalitních režimů „ztratilo“dalších dvacet tisíc svazků.

Co dokumenty?

Archiv TGM putoval do správy komunistické strany, před revolucí byl deponován v Ústavu marxismu-leninismu. Bylo o něj po fyzické stránce celkem dobře postaráno, ale byl to fond, k němuž neměl až na pár prominentů nikdo přístup. Pokud se tam některý prověřený historik dostal, tak jen s cílem Masaryka poškodit, dehonestovat. Tak se dělo zejména v 50. letech, kdy vycházely knihy s „půvabnými“názvy o „protilidové a protinárodní“politice TGM apod.

Objevujete poklady ze dna kartonů?

Máme relativně dobrý přehled zhruba o třetině archivu, o zbytku fondu jen tušíme. Již v době Masarykova života se o jeho archiv starali odborní archiváři, kteří mu dali určitý systém. Pořizovaly se také fotokopie korespondence a různých dokumentů, které s Masarykem souvisely. Při pořádání jsme nedávno našli asi šedesát kartonů s dokumenty, které c. k. policie zřejmě zabavila po Masarykově a Benešově odchodu do exilu za první světové války v jejich bytech. Je tam řada věcí, které souvisí s policejním vyšetřováním nebo s činností tehdejšího domácího odboje – Maffie.

Jsou v archivu i věci osobního původu? Masaryk měl řadu tajemství, spekuluje se o jeho původu, milenkách.

O jeho původu tam asi nic nenajdeme, to nejspíše navždy zůstane zahaleno tajemstvím, či spíše spekulacemi. Co se týče milenek, tak se dochovalo množství korespondence zejména se spisovatelkou Oldrou Sedlmayerovou, ale je to velmi intimní záležitost; na některých dopisech je i Masarykova instrukce Oldře: „Spal!“. To, že to neudělala, je zajímavé pro historika, ale je to odhalování nejintimnějších stránek závěru jeho života. Je otázka, jestli je vůbec etické podobné věci zveřejňovat. Mně i většině mých kolegů to přijde neetické. Proto ani neplánujeme zveřejnění těchto dopisů v naší ediční řadě Korespondence TGM.

Dá se v Masarykových fondech volně bádat? Mohu se třeba začíst do některého z jeho dopisů?

Když víme, co badatel přesně chce, a když víme, kde to zhruba je, tak se k požadovaným materiálům dostaneme. Je to trochu komplikované. Třeba meziválečná korespondence nebyla tříděna podle jmen, ale podle roků. Předválečná část archivu včetně korespondence je zase tříděna podle témat, kdy v kartonech najdeme pelmel korespondence, rukopisných poznámek, textů přednášek a článků do novin, výstřižky z novin, brožury atd.

Kdy bude vše zpracované?

Otázka na tělo. Začali jsme asi před čtyřmi roky a odhadovali jsme sedm, deset let. Teď s přidělenou vládní dotací půjde práce o poznání rychleji. Klasická archivářská metoda je vysypat vše na jednu hromadu a všechno roztřídit, popsat, srovnat. Ale to by znamenalo zavřít celý fond badatelům na několik let. To nejde. Navíc nemáme tak velikou místnost, či spíše „hangár“, kde bychom více než 2 000 kartonů vysypali.

Jak to tedy provedete?

Necháme původní systém a uložení, v každé krabici zkatalogizujeme každý papír a badatelé budou vyhledávat fulltextem, zadáte například jméno a vyběhne vám vše, co k dotyčnému máme.

Kdy otevřete novou budovu ?

Začátkem listopadu. Teď finišují stavební práce. Po osmdesáti letech se naplní Masarykovo přání. A mé ostatně taky: všichni naši pracovníci budou na jednom místě, kde budou mít k dispozici archiv i knihovnu. Vše pak bude k dispozici nejenom vědcům, ale i nejširší veřejnosti. 1. září jsme díky podpoře vlády začali rozsáhlý projekt katalogizace Knihovny TGM. Pro představu: 160 tisíc svazků je asi pět kilometrů knih. Postupně bude vše přístupné přes internet. Jsou tam knihy, které jsou u nás k dispozici jen jednou, je tam tisíce starých tisků, které Masaryk či jeho pracovníci kupovali na aukcích.

Co knihy prozrazují o prezidentovi?

V knihách, které měl Masaryk v ruce, jsou často jeho poznámky. Měl zvyk si na předsádku psát takovou minirecenzi, poznámky k tomu, co četl. Pro badatele je určitě zajímavé si přečíst, co si Masaryk o knize myslel. Chceme postupně jeho poznámky evidovat a případně i zdigitalizovat.

Blíží se výročí 100 let republiky, co připravujete k jubileu?

Spouštíme nový web věnovaný Masarykovi, kde se budou prezentovat všechny instituce a akce spojené s Masarykem. Ale i běžné věci s ním spojené, snažíme se například zhotovit mapu míst, která jsou po něm pojmenovaná, kde jsou či byly jeho sochy, pamětní desky či Masarykovy lípy. Zde nám může veřejnost velmi pomoci. Vydáváme jeho spisy, korespondenci, aktuálně první svazek jeho korespondence se spisovatelem Josefem Svatoplukem Macharem. Připravujeme i několik výstav.

Proč zrovna s Macharem?

Byl to jeden ze tří lidí mimo rodinu, s kterým si Masaryk tykal. Netykal si ani s Kramářem nebo Benešem, to o něčem svědčí. Ta korespondence je velmi rozsáhlá, stovky dopisů, mnohdy velmi rozsáhlých. O politice, o umění, literatuře, ale i osobní věci.

Ústav nespravuje jen věci po TGM, ale i po Edvardu Benešovi nebo Janu Masarykovi.

Máme v našich fondech zastoupenu celou rodinu, přátele, spolupracovníky. Nedávno jsme získali např. věci Masarykova válečného tajemníka Císaře nebo korespondenci jeho přítele a spolupracovníka Josefa Kaizla, c. k. ministra financí. Je tu i řada ryze osobních věcí, například pyžamo Jana Masaryka, ve kterém zemřel.

Rozšiřujete archiv?

Občas se podaří nějakou zajímavost koupit nebo dostat, jednáme s řadou rodin, které uchovávají zajímavou korespondenci. Po antikvariátech se objevují i předměty, které se ze sbírek Ústavu TGM během let totality ztratily, které někdo v minulosti ukradl. Snažíme se je vykupovat.

Máte konkurenci? Existují sběratelé Masaryka nebo Beneše?

Jsou soukromí sběratelé, kteří tyhle věci kupují. S některými z nich jsme v kontaktu, někteří nám i slibují, že nám své sbírky jednou odkážou. Zdaleka ne všichni jsou „škodná“, naopak. Spolupráce s nimi si ceníme. Někdy se jedná o osobní, rodinné památky. Předávání pak provázejí i emoce a slzy dojetí.

Luboš Velek Šéf knihovny, která má 160 tisíc svazků. Foto: František Vlček, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.