Kdo dělá rukama, nemusí být ještě hlupák a otrok

Se zájmem jsem si přečetla článek redaktorky Kláry Kubíčkové Otrokem na zkoušku (MF DNES 23. září, příloha Víkend). Podle mého názoru takovéto firmy, popisované v článku, potřebují zaprvé mocné ochránce, protože existence zákoníku práce či bezpečnostních předpisů je tam věcí neznámou, a zadruhé zoufalé lidi, kteří si, s trochou ironie, „neumí vykřičet“sociální dávky, a proto musejí pracovat.

Z doslechu vím, jak je vše podřízeno chladnému ekonomickému kalkulu. To znamená vynaložit co nejmenší náklady: haly bez oken, minimální plat a pracovní podmínky takové, aby tam lidé dlouho nevydrželi. Je důležité, aby lidé v práci dlouho nevydrželi, protože pracují za nástupní plat, který samozřejmě není velký. Po nějaké době odejdou a přijdou další a vše se opakuje.

No a majitelé těchto firem pak naříkají, že nemohou sehnat lidi. Před časem jsem našla na internetu inzerát jedné firmy z Bruntálska, kde nabízeli tyto podmínky: trojsměnný provoz, práce „v úkolu“, pracovní poměr na dobu určitou a plat 12 000 korun hrubého. To, že tito lidé se bojí o práci, je samozřejmé, novou by těžko hledali, protože určitě mají podlomené zdraví. V takových podmínkách zdraví dlouho nevydržíte.

Ještě něco pro ty, kteří nás rádi zasypávají „moudrými“radami, jako je tato: měli se více učit a tak dále. Všichni nemůžeme být IT specialisté nebo manažeři, to, že někdo dělá rukama, neznamená, že je hloupý a že musí mít podmínky jako otrok.