Mladí učitelé mizí: za 10 let víc než polovina
Svou profesi mají rádi. Odradí je ale nízký plat a málo motivace
Mladí kantoři odcházejí a čerství absolventi berou lukrativnější práci. Za pár let nebude mít děti kdo učit, nebo je bude učit kdokoli. PRAHA Školní sborovny stárnou. Ještě před deseti lety byla mezi učiteli na základních školách téměř 4 procenta mladých lidí do 25 let. V současnosti podíl učitelů, kteří mají hned po škole, klesl na 1,7 procenta.
Výrazně ubylo i učitelů ve věku do 35 let. Zato podíl zkušených pedagogů v předdůchodovém věku se od roku 2006 téměř zdvojnásobil. Ukazují to statistiky ministerstva školství.
Zčásti za to může demografický vývoj, na vysokých školách nyní studují slabší populační ročníky. Jenže posluchárny pedagogických fakult se nevyprázdnily, stále vychovávají tisíce nových učitelů.
Častěji se však stává, že absolventi pedagogických fakult do škol buď vůbec nenastoupí, nebo po pár letech praxe ze školství odejdou.
Začíná to už u přijímacího řízení. Když se společnost Scio zeptala loňských maturantů, kteří si podali přihlášku na pedagogickou fakultu, zda si dovedou představit, že se z nich stanou učitelé, více než polovina odpověděla, že si to buď vůbec nedovedou představit, nebo že si to nedovedou představit za stávajících podmínek.
V první řadě jde o peníze. Začínající učitel na základní škole si v loňském roce v průměru vydělal necelých 25 tisíc korun, učitelé ve věku od 26 do 35 let o tisícovku víc.
„Peníze samozřejmě hrají roli. Pokud si chce učitel pořídit rodinu a bydlení, je to jasné. S učitelským platem na hypotéku nedosáhne,“ říká Pavel Bednář, ředitel základní školy v Říčanech.
„Bydlíme v bytě, který patří mému tátovi, máme díky tomu nízké náklady na bydlení. Budeme ale potřebovat větší bydlení a na to mi plat učitele stačit nebude,“vysvětluje student matematicko-fyzikální fakulty a učitel fyziky František Kotmel, proč si možná po dvou letech praxe od příštího roku kariéru učitele rozmyslí. Před dvěma měsíci se mu totiž narodil syn.
Je splněným snem každého druhého ředitele školy. Na matematicko-fyzikální fakultě má sice státnice ještě před sebou, už má ale přes dva roky praxe jako učitel fyziky. A navíc ho to baví. „I když zvlášť první rok to bylo hodně náročné,“říká učitel František Kotmel.
Jestli u učení zůstane, je však otázka. Zatím uvažuje o tom, že by si od příštího roku našel jinou práci na půl úvazku a ve škole zůstal jen částečně. Musí se totiž postarat o rodinu, narodil se mu syn.
Není v tom sám. „Počet odchodů z profese po dvou nebo třech letech narůstá, roli v tom samozřejmě hrají finanční podmínky, ale nejen to,“potvrzuje dlouholetá vedoucí katedry primární pedagogiky na pražské pedagogické fakultě Vladimíra Spilková.
Ministerstvo školství si problém dobře uvědomuje. „Obecně není problém s počty studentů na vysokých školách, největším problémem je jejich skutečný nástup do škol,“říká tisková mluvčí ministerstva Jarmila Balážová. Kolika mladých lidí se to týká a proč ze školství odcházejí, ale ministerstvo nezjišťuje. I když právě v nich vidí řešení potíží s generační výměnou.
„Potenciál vidíme v učitelích, kteří ze škol odešli, ale mohli by se díky opatřením ministerstva vrátit,“říká Balážová. Udržet učitele ve školách chce ministerstvo především zvyšováním platů, od listopadu by učitelé měli dostat přidáno o 15 procent (ostatní státní zaměstnanci o deset), platy mladých učitelů se v posledních letech zvyšovaly rychleji.
Jenže na průměrný učitelský plat, který se po posledním přidání přehoupne přes 31 tisíc, si sáhnou až po řadě let praxe.
„Nezájem o učitelství už došel tak daleko, že to podle mého názoru nic jiného než skoková změna podmínek nevyřeší, a to patnáct procent k platu není,“obává se Spilková.
Navíc nízké platy podle ní nejsou jediným důvodem, proč učitelé odcházejí. „Říká se tomu fenomén sborovny. Představy absolventů se od reality liší natolik, že odejdou,“říká.
Podle jejích zkušeností jsou to často ti dobří. „Bývají jazykově vybavení, komunikativní, v současnosti snadno najdou uplatnění,“dodává.
Systém neocení kvalitu
„Plat byl bídný, s necelými osmnácti tisíci jsem to jako samoživitelka nezvládala,“vysvětluje, proč před několika lety ze školství odešla, bývalá učitelka českého jazyka a angličtiny z Prahy. Jenže to nebyl jediný důvod.
„Některé kolegyně chodily domů ve dvě a stěžovaly si, kolik toho mají, já jsem seděla nad sešity a přípravami do noci a brala jsem stejně. Osobní ohodnocení a odměna nula, podpora ze strany vedení také nulová,“vzpomíná bývalá učitelka.
Když se k tomu přidaly hromady papírování, nebylo co řešit. Učitelce, která ve škole například prosadila výuku podle principů kritického čtení, se přitom dodnes ozývají její bývalí žáci.
„Druhý důvod, který absolventy vyhání, je nemožnost postupu. Výše platu je daná věkovým automatem, učitel, který skončí v jednu, dostane stejně vysoký plat jako učitel, který tráví večery přípravami, systém neumí ocenit kvalitu,“souhlasí Spilková. Vadí jim také malá prestiž. Učitelským povoláním se podle ní na třídním srazu dnes příliš nepochlubí.
Generace dnešních mladých učitelů je přitom podle Spilkové jiná než jejich předchůdci. „Jsou sebevědomější, nebojí se změnit profesní dráhu. Dříve bývalo spíše zvykem držet se toho, co člověk vystudoval,“dodává Spilková.