Nabídne Madrid Katalánsku cukr i bič?
Španělský premiér začal připravovat omezení katalánské autonomie. Zároveň se s opozicí dohodl na reformě správy regionů, což by mohlo Katalánsku znít libě. Nejdřív však má Barcelona říci, jak to myslí se svou „odloženou nezávislostí“. MADRID, BARCELONA Metoda cukru a biče se v politice používá minimálně od dob německého kancléře Otto von Bismarcka (1871 až 1890). Byla to taktika, při níž kancléř svá autoritativní a často drsná opatření vyvažoval velkorysými (hlavně sociálními) opatřeními. Možná by tato strategie mohla být jednou přiřčena i nynější španělské vládě. Včera se totiž začaly rýsovat dvě možné cesty z katalánské krize, které tuto metodu připomínají.
Na jedné straně dal španělský premiér Mariano Rajoy najevo, že se už chystá použít vůči Katalánsku, jehož zastupitelé den předtím schválili deklaraci nezávislosti „s odkladem na několik týdnů“, článek 155 španělské ústavy. Ten mimo jiné říká: „Jestliže samosprávný celek neplní závazky, které mu ukládá ústava nebo jiné zákony, nebo jedná způsobem, který vážně poškozuje obecné zájmy Španělska, vláda... může po schválení většinou v Senátu učinit všechna opatření potřebná pro vynucení daných závazků.“
O hrozbě tímto článkem ústavy z roku 1978 se mluví už od počátku krize s katalánským referendem o nezávislosti. Spočívá v možném omezení autonomie regionu. Potíž je, že toto opatření ve Španělsku zatím nikdy nebylo použito – a není zcela jasné, co vše má znamenat. V každém případě by byla řada pravomocí převedena z Barcelony do Madridu. „Ale článek nepředjímá úplné zrušení autonomie. A ani neurčuje čas, po jaký by dočasné opatření mělo platit,“řekl k tomu v listu La Razon Carlos Vidal, profesor práv na univerzitě v Madridu.
Rajoy přitom včera rovněž oficiálně požádal činitele v Barceloně, aby jasně odpověděli na otázku, zda v úterý vyhlásili nezávislost Katalánska, nebo ne. V nejistotě, co se vlastně v úterý v katalánském parlamentu odehrálo, přitom zdaleka Jak ustojí krizi? není sám – dešifrovat význam deklarace, jejíž podpis je odložen na neurčený čas, se včera snažilo mnoho odborníků. „Tuto výzvu činíme před jakýmikoli opatřeními, která by vláda mohla přijmout v rámci článku 155,“dodal k tomu Rajoy.
Zpravodajská stanice BBC podotkla, že není přesně určena lhůta, do níž by mělo Katalánsko na výzvu odpovědět, španělští politologové však zpravidla uváděli čas pět dnů.
Zároveň se však včera objevila iniciativa, která by se mohla stát „měkčím“východiskem ze slepé uličky. Lídr španělských opozičních socialistů Pedro Sánchez oznámil, že se s Rajoyem dohodli na zahájení práce na reformě ústavy. Ta by měla změnit způsob správy španělských autonomních regionů včetně Katalánska. Šéf socialistů a předseda konzervativní vlády se dohodli na vytvoření komise, která bude po dobu šesti měsíců zkoumat současný systém regionální autonomie.
Po uplynutí této doby pak může španělský parlament debatovat o ústavní reformě, řekl podle agentury Reuters Sánchez novinářům. Socialisté si podle něj přejí, aby ústavní reforma umožnila Katalánsku „zůstat součástí Španělska“.
Pokud se tento proces rozběhne, dostane se na pořad jednání nepochybně rozhodnutí španělského ústavního soudu z roku 2010, který na žádost Rajoye a jeho strany zrušil některé odstavce autonomního statusu Katalánska přijatého čtyři roky předtím. Tehdy soud mimo jiné odmítl uznat Katalánce „jako národ uvnitř Španělska“. Zároveň zrušil odstavce, které dávaly Katalánsku větší finanční autonomii.
Plány razantního zásahu v Katalánsku a změn ve správě regionů jdou zdánlivě proti sobě – buď, anebo. Pokud však Barcelona ze svého snu o nezávislosti neustoupí, může v Katalánsku dojít na oba.