Vědci z kostí vyčtou, co člověk jedl, zda byl pravák i jak žil

Kosti o člověku mohou prozradit mnohé, často i řadu let po smrti. Na význam zdraví kostí upozorňuje dnes začínající Světový týden kostí a kloubů. PRAHA Kosti v mnohém odrážejí zdraví, blahobyt či strádání člověka. Pro antropology jsou důležitým materiálem, ze kterého čerpají informace o lidech a generacích žijících dávno před námi.

„Kosti mohou o člověku vypovědět hodně. Kromě pohlaví je možné z kostí odhadnout věk, kterého se člověk dožil, odvodíme z nich i výšku a hmotnost člověka a v některých případech je možné odhalit i příčinu smrti,“říká Martin Hora z katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

V některých případech je možné z nich i zpětně diagnostikovat nemoc, kterou člověk trpěl. Takto lze odhalit například poruchy růstu, nedostatek vitaminu D ve stravě, který se projeví křivicí, čerstvé i zhojené zlomeniny i chronická onemocnění. „Některé nemoci, které mají delší průběh, mohou ovlivnit struktury kostí. Mezi tyto nemoci patří třeba tuberkulóza či syfilis,“říká antropolog.

Podrobné analýzy kostí ale ukážou mnohem víc. Samozřejmě čím ucelenější nález kostry je, tím více informací o dotyčném či o celé populaci podá. „Z kosterních nálezů lze vyčíst například to, jestli člověk byl pravák, nebo levák,“uvádí Hora. Tuto informaci vědci získají na základě síly pažní kosti po jejím virtuálním rozřezání tomografem. Díky získaným snímkům vědci dostanou potřebné údaje o vnitřní stavbě kosti bez jejího poškození. „Více zatěžovaná horní končetina má silnější pažní kost. Pokud je silnější pravá pažní kost, je předpoklad, že člověk byl pravák,“říká odborník. Tyto poznatky jsou důležité například pro ověřování či objasňování života lidí minulých generací.

Když se kultura posunula tak daleko, že lidé začali pěstovat obilí, které mleli zpočátku kamenem drženým oběma rukama, tak u žen došlo ke změnám na pažních kostech. „Ženy při mletí na takovém jednoduchém mlýnku zatěžovaly obě ruce stejně. Celé generace žen, které tuto práci dělaly, tak měly silné obě pažní kosti, nejen tu dominantní, jak tomu bylo u žen v populacích před nimi a po nich,“uvádí Hora.

Ze vzorků DNA odebraných z kostí je možné říct i to, jakou barvu očí měl člověk, jaké měl vlasy, lze odhalit příbuzenské vztahy i to, odkud dotyčný pocházel a k jakému etniku patřil.

Díky kostem odborníci mohou odhalit, co lidé jedli. Rozborem izotopů uhlíku, tedy části atomů získaných z kostí, vědci například poznají zda se v jídelníčku člověka vyskytovalo proso a kukuřice. „Takto je možné stanovit, zda člověk jedl mořské plody. Z kostí je dokonce možné zjistit i informaci, jestli byl konkrétní jedinec v době svého novorozeneckého období kojen,“uvádí zajímavosti Martin Hora.

Vědci kromě kostí pracují i se zuby, které bývají součástí ucelených kosterních pozůstatků. Mnoho údajů lze získat i rozborem povrchu zubní skloviny, ta je totiž vůči zevním podmínkách odolná podobně jako kosti. „Ze zubů se dá odvodit i strava, kterou člověk jedl krátce před smrtí. Pokud člověk jedl tvrdou potravu jako například ořechy, nalezneme na jeho sklovině nepravidelné mikroskopické prohlubně. Pokud jedl naopak tuhou Muzeum koster měkkou stravu jako listy, najdeme na zubní sklovině mikroskopické rýhy,“uvádí Hora.

Navíc tuhá strava vyžaduje i větší námahu při jídle, v praxi to znamená, že lidé živící se dlouhodobě tuhou stravou mají silnější a pevnější čelisti.

Kosti v rukou antropologů vypoví mnoho dalších zajímavých věcí. Uložení lidských kostí v hrobě například může naznačit společenské Fakta Hrdličkovo muzeum člověka postavení či vazby lidí ve společnosti. Klasickým příkladem toho je trojhrob z Dolních Věstonic. „Podle uložení koster lze usuzovat, že pohřbení lidé k sobě měli za života nějaký vztah,“řekla Martina Galetová, kurátorka Hrdličkova muzea člověka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Kosti přinášejí významné informace i o kultuře minulých populací. Tím, že v přírodě patří k materiálům, které dlouho odolávají zevním podmínkám, tak mnohé zpracované kosti vypoví i o tom, čemu se lidé během života věnovali a jak se zdobili. „Lidé ze zvířecích i lidských kostí vyráběli například umělecké artefakty nebo ozdoby. Dá se předpokládat, že používali i netrvanlivé materiály, například pírka, chlupy a podobně. Ale tyto materiály se nezachovaly, na rozdíl od opracované kosti a ozdob z nich,“popisuje kurátorka.

K tomu, aby antropologové mohli z kosterních nálezů vyčíst co nejvíce informací o předchozích generacích, je důležité, aby pozůstatky, které se jim dostanou do rukou, byly dobře zachované. „Ideální je bezprašné, stabilní prostředí, třeba hluboký hrob. Tak, aby se k pohřbenému tělu nemohla dostat divoká zvěř. Hodně škody může na kostech udělat i voda a velké změny teplot. Způsob pohřbívání je tak i z hlediska současné vědy důležitý,“doplňuje kurátorka Martina Galetová.