Vyhraje. Ale jak

Olympijského zlata na zimních hrách v Pchjongčchangu

Pokračování z protější strany Vstává okolo sedmé, někdy za pomoci budíka. Tedy pokud zrovna se spolubydlící Nikolou Zdráhalovou nemají v Inzellu své psy, dva jorkširské biewery. „Ti jsou schopni vzbudit nás dřív. Nedávno dokonce ve tři v noci dostali nápad, že budou jíst granule,“říká Sáblíková.

Posnídá chleba s marmeládou, ovesné vločky a ovoce. V létě stíhají v Collalbu ještě před snídaní první ze tří tréninkových fází, padesát minut běhu a speciálních skokanských cvičení. Ovšem tady musí pospíchat do haly, od 9.15 mají vypsaných svých 90 minut ledu.

Život, jenž mnohým zdáli připadá tak lákavý, je ve skutečnosti každodenní tuhou a únavnou rutinou.

Po strečinku krouží na oválu dvanáct 400metrových kol na rozježdění. Nejsilnější sedmička Čechů uhání ve vláčku za sebou. Načež jim kouč ordinuje pět kol se stupňovaným tempem, každé má být o vteřinu rychlejší. Sáblíková vodí vláček. Ostré tempo posledního kola, za 31 vteřin, vydrží jen čtyři.

Krátká pauza a totéž znovu, teď pod vedením nejrychlejšího muže Sebastiana Druszkiewicze, 31letého Poláka, který má v nejbližších dnech obdržet české občanství. Poslední kolo proletí za 30,1 vteřiny. „To jste to už s tím zrychlením trochu přepískli,“vytýká Novák.

Ovál je zase přeplněný, navíc se na ledu motají trenéři. Jako právě nyní polský Bachleda. „Podívejte se, kde stojí. Když pojedou dva vláčky vedle sebe, mohou ho smést,“ukazuje Novák. Týmu Sáblíkové se tak kdysi povedlo „sejmout“dokonce i příliš zpomalující legendu Svena Kramera.

Před dalšími koly kouč varuje: „Led už je na prd. Jeďte volně, fakt volně! A bacha na zatáčky.“

Pětinásobný zvuk gongu vyhání všechny mimo ovál, rolba upravuje led. Když se na něj vracejí, připojuje se ještě pět českých juniorů. Chvíli trvá, než jsou mladí připraveni. „Jedem, jedem, co vám tak trvá? Zmrzneme tu,“pobízí je Sáblíková, příležitostně se situující i do trenérské role mladších, na které nedá dopustit: „Dobíjejí mě energií.“

Na závěr tréninku Novák přikáže: „Dvanáct kol na vyjetí.“Jenže Sáblíková s Druszkiewiczem krouží a krouží. „No oni jedou těch kol snad dvacet,“uleví si kouč. Kdyby dvacet, dokonce pětadvacet.

„Když já se cítila fakt dobře,“pokrčí bezelstně rameny. „Ale je fakt, že si to potom občas vyčítám, když mě druhý den bolí celé tělo.“

Že si Sáblíková při tréninku ráda přidává, je běžné. I v posilovně. Dělají dřepy s činkou a Novák velí: „Zvedej maximálně 80 kilo.“

Jakmile se trenér otočí, Sáblíková Ve formě si na činku šoupne 100 kil. A ještě se mu později pochlubí: „Já dneska zvedla i stovku.“„Jak to? Měla jsi zvedat 80!“Jenže ona si nemůže pomoci. Přestože o posilovně tvrdí: „Nudí mě to v ní stejně jako na golfu. Tak si to tam aspoň odmakám.“

Po obědě (těstoviny s brokolicí) zajedou na kolech na kapučíno a koláč. „Dřív jsem kafe vůbec nepila. Až poslední dva roky mě chytlo.“

Dopřeje si hodinového „šlofíka“a od tří čeká další tréninková fáze. Už stepuje s horským kolem před garáží penzionu, zatímco Zdráhalová se delší dobu snaží pomoci Druszkiewiczovi s odstraněním jeho potíží se sporttesterem.

„Nesnáším čekání,“přizná Sáblíková. Novák mezitím popisuje: „Šlapou vždycky zhruba dvě hodiny. Musí si najít v okolí kopec, bez kopce trénink neexistuje. Ten pak vyjedou i víckrát po sobě. A neustále si při tom hlídají pulzy.“

Však také olympijskou šampionku nabádá: „Ne abys šla přes 180.“

Za Inzellem se drápou po štěrkové cestě do kopce. Na vrcholu je jen pět stupňů a prší. Po návratu svěřenkyně hlásí: „Tepovka 177.“

Masér Jan Cuřín musel kvůli dětem na otočku domů. Jinak jí před večeří denně napravuje tělo. Tentokrát si tedy vyjednala pomoc polské fyzioterapeutky, Druszkiewicz ji za ní veze. „Je pořádně drsná, zase budu brečet bolestí,“tuší.

Večeří opět těstoviny a salát. Někdy přibude maso, také pizza bývá. A jsou i dny, kdy si už nemůže pomoci a zhřeší. „Minulý pátek jsem měla hodně velkou krizi, tak jsem si řekla: Kašlu na to, mám chuť na párek, dám si párek.“

Po večeři si sama brousí brusle a relaxuje. Vzala si s sebou knížku Osm od Radky Třeštíkové. Ještě ji neotevřela. „Jsem ráda, když si jen tak lehnu a nebolí mě záda. Zapnu televizi, sjedu programy, čeknu Facebook, pokecáme s děckama.“

Večerka je Novákem vyhlášena na 22 hodin. Stále, i ve třiceti ji dodržuje, stejně jako ostatní, včetně mazáka Druszkiewicze. Také pro něj platí další trenérův příkaz: omezení činnosti s mobily a počítači. „Trvalo mi, než jsem Sebkovi vysvětlil, že nemůže furt jen sedět s mobilem v ruce. Řekl jsem mu: Teprve až to pochopíš, pojedeš rychle. A teď v Inzellu vážně zajel. Došlo mu, že mozek je jen jeden. Když pořád čučí do mobilu, koordinace pohybu to odnáší a na ledu ztrácí.“

Rovněž Sáblíková s oblibou brouzdá po sociálních sítích.

„Martina si to v rozumné míře může dovolit,“tvrdí Novák. „Zato mladým jsem oznámil: Teprve až se stanete mistry světa, koukejte si na ten telefon častěji.“