Migrace rozhodne rakouské volby

Země přijala v krizových letech 2015–2016 přes sto tisíc migrantů. Rakušané už nechtějí, aby se to v podobné míře někdy opakovalo. I proto ve volebních průzkumech vede lidová strana. VÍDEŇ Je to obrovská změna, kterou za dva roky Rakousku prošlo ve vztahu k migrantům. Obraz první: Stovky dobrovolníků rozdávají jídlo, balenou vodu, ošacení a další potřebné věci migrantům, kteří v sychravém podzimním dnu roku 2015 vystupují na vídeňském hlavním nádraží, mnohdy jen proto, aby si odpočinuli před další cestou, která směřuje do Německa.

„A jak by to bylo, kdybychom zůstali tady v Rakousku?“ptá se dvojice moderně oblečených mladíků ze Sýrie u stolku bezplatné právní poradny. Po chvíli vysvětlování mladého právníka se rozhodnou dál nepokračovat.

Obraz druhý: Muslimská žena se prochází podél jezera v turistické oblasti Rakouska. Přistupuje k ní dvojice policistů a na základě zákona o zákazu zahalování obličeje, který na počátku října vstoupil v platnost, jí nemilosrdně nařizuje si šátek zahalující dolní část obličeje sundat. Jinak by jí hrozila pokuta 150 eur, tedy skoro čtyři tisíce korun.

Otázka migrace jednoznačně dominuje kampani před nedělními parlamentními volbami a i pro voliče představuje absolutně nejdůležitější téma, podle něhož se budou rozhodovat.

Jako klíčové téma ji v průzkumu renomovaného institutu IMAS označilo 51 procent Rakušanů. Na druhém místě s polovičním skóre skončila péče o starobní důchodce a na třetím místě se 16 procenty nezaměstnanost.

Proč tomu tak je? Protože Rakousko musí řešit obrovské množství problémů spojených s příchodem stovky tisíc migrantů v letech 2015–2016 i v současnosti. Tento počet, mimochodem na množství obyvatel vyšší než v Německu, se musel přerozdělit po celé zemi. Každá rakouská obec a město musely přijmout počet migrantů odpovídající 1,5 procenta obyvatel dané lokality.

Vnitrorakouské „kvóty“narazily na mnoha místech na takový odpor, že musel být schválen speciální zákon, který to starostům a primátorům přikázal. Tím však problém zdaleka vyřešen nebyl a bude trvat ještě roky.

„Téma migrace je ve volbách tak dominantní proto, že nejde zdaleka jen o bezpečnost a terorismus, jak se to někdy interpretuje v Česku, zasahuje to do téměř všech oblastí života,“říká analytička Asociace pro mezinárodní otázky Zuzana Lizcová. „Od vzdělání přes otázky, zda se migranty podaří zapojit do pracovního trhu, až po to, jak velkou zátěž to bude znamenat pro sociální systém,“dodává.

K růstu napětí kolem přílivu utečenců přispělo i to, že se rakouská ekonomika poslední čtyři roky nemohla dostat ze stagnace a slušnější růst se dostavil až v posledních měsících. „Rakušané, kteří byli tradičně vůči běžencům vstřícní, také ztratili v průběhu migrační krize pocit, že mají situaci pod kontrolou, takzvaně ve svých rukou,“popisuje další důležitý moment bývalý velvyslanec ve Vídni Jan Sechter.

Výsledkem bylo nejen to, že Rakousko poslalo policisty na Balkán, aby v Makedonii „zavřeli“balkánskou cestu, ale také tvrdé omezení počtu přijímaných žadatelů o azyl, snížení dávek pro migranty na pouhých 563 eura měsíčně a další dříve obtížně představitelné kroky, jako je již zmíněný zákaz zahalování. A favorit voleb, lidovecký ministr zahraničí Sebastian Kurz, razí heslo: „Ani jednoho nelegálního migranta do Rakouska!“. A jeho Rakušané, aspoň asi ta třetina, která ho chce volit, mu rozumějí. VÍDEŇ Život Sebastiana Kurze vždy běžel trochu rychleji než život „normálních lidí“. V osmnácti, kdy mladí dostávají od rodičů motorku nebo hodně ojetý automobil, usedl Kurz, pocházející z movité vídeňské rodiny, do nového obřího BMW. Studia práv se mu zdála tak dlouhá, že s nimi předčasně praštil a jako vlastník pouhého maturitního vysvědčení nakráčel do vysoké politiky.

V třiadvaceti se stal předsedou mládežnické organizace Rakouské lidové strany, v pětadvaceti už státním tajemníkem pro integraci v novém úřadu, který byl na jaře 2011 zřízen na ministerstvu vnitra. Tam přišel s mnoha neotřelými nápady, nechal učitele němčiny v důchodu přivydělat si výukou cizinců, navrhl přidat druhý rok povinné školky zdarma pro děti migrantů, aby se zlepšila jejich znalost němčiny, až budou přicházet do prvních tříd. A zahájil také kampaň „Společně v Rakousku“, která měla podpořit i kulturní integraci cizinců.

Jako státní tajemník byl tak viditelný a úspěšný, že si ho lidovci vybrali v roce 2013 na nejvýznamnější post, který mohli jako menší vládní strana ve velké koalici se sociálními demokraty obsadit. Na pozici ministra zahraničí.

„V diplomatickém sboru se to nejdříve pokládalo za takový imidžový krok, že před sebe lidovci, platící za stranu starých pánů, chtějí vystrčit mladíčka,“uvádí jeden vídeňský diplomat. Kurz, v 27 letech nejmladší ministr zahraničí v historii Rakouské republiky, si však brzy získal vážnost i na mezinárodní scéně. Dokázal se vypořádat se zablokovaným fungováním Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jež nejen ve Vídni sídlí, ale které Rakušané i předsedali. Především však aktivně řešil migrační krizi, k níž Rakušané přišli jako slepí k houslím.

Sto tisíc migrantů, o něž se musela Vídeň postarat, zčásti v zemi zůstalo, protože už se nedostali do Německa. Kurz se pokusil v Makedonii zavřít balkánskou cestu, inicioval střežení rakouských hranic a zvolil tak tvrdý přístup k migrantům, že vzal i radikálně pravicovým Svobodným vítr z plachet. A pod vzhledem k svému věku podivným heslem „Teď, nebo nikdy!“míří v čele lidovců ve svých 31 letech k postu kancléře.