Proč Thajci chodí celý rok v černém
Společnost
Jindy usměvavé Thajsko truchlí. Lidé se oblékli do smutečních barev, nesmí se pouštět hlasitá hudba, většina televizí vysílá černobíle. Rok po smrti zbožňovaného krále Adundéta se země připravuje na velkolepý pohřeb.
Jako by ta řada neměla konce. Táhne se od brány královského paláce, kolem parku Saranrom, nekončí ani na druhém břehu kanálu Rop Krung. Měří přes dva kilometry a působí jako jednobarevný had: všichni její členové jsou totiž odění v černém.
S blížícím se večerem se spustí ostrý monzunový liják a turisté utíkají pod stříšky. Černá řada zůstává nehybná, jen trochu změní barvu, jak někdo vytáhne deštník či barevnou pláštěnku. Odejít? Nepřichází v úvahu. Vždyť další taková šance už nepřijde. Cíl všech čekajících je onu říjnovou středu stejný: přijít se poklonit thajskému panovníkovi Pchúmipchonovi Adundétovi, jehož tělo v paláci zatím ještě leží.
Ve čtvrtek se brány paláce zavřou a začne příprava na den, který by Thajsko raději nikdy neprožilo. Na pohřeb krále, kterého země nekriticky milovala.
Vážné zdravotní problémy sužovaly Adundéta dlouho. Před rokem, 13. října 2016, jim v 88 letech podlehl.
Usměvavý národ zachvátil žal. Thajci oblékli smuteční barvy – černou a bílou, měsíc se nepořádaly večírky, rušila se sportovní klání, třeba sezona fotbalové ligy rovnou skončila. Kina či divadla utlumila provoz.
Od nemocnice Siriradž, kde byl dlouhodobě nemocný král hospitalizovaný a před níž se Thajci modlili za jeho uzdravení, se zástupy lidí pozvolna přesunuly právě ke královskému paláci, kam tělo mrtvého krále přemístili. Za necelý rok, kdy mu tam veřejnost mohla vzdát hold, přišlo přes 12 milionů lidí. Smutek
Ti poslední dorazili během prvního říjnového týdne.
Trůnní sál královského paláce sice zavíral ve čtvrtek, ale lepší bylo přijít do „nekonečné“fronty už ve středu. Někteří se totiž dočkali až po celonočním čekání; unavení, ale s klidným svědomím, že mohli projevit úctu zbožňovanému panovníkovi.
Adundét vládl od roku 1946. Komentář listu Bangkok Post na jeho panování vzpomíná výmluvně: „Když začínal, měli jsme toho málo. Když skončil, měli jsme toho o tolik víc.“Politickou moc sice osobně nespravoval, přesto se mu přičítá zásadní podíl na zachování stability země v nejistých časech plných krvavých protestů, vojenských pučů, mnohonásobných změn ústavy či finanční krize v 90. letech.
Miláček národa? Ne, to by bylo podcenění. Adundét měl takřka Krematorium božskou auru. Řada Thajců usíná s jeho fotografií na nočním stolku. Jeho portrét visí v každém taxíku, kanceláři či obchodě. Diváci v kinech před začátkem filmu povstávají, to když se brýlatý muž objeví na plátně.
Nezměrnou popularitu si zesnulý panovník vysloužil – kromě diplomatické zručnosti – také skromným vystupováním. Thajci obdivovali i jeho charizma a všelijaká nadání: byl zručný fotograf, jazzový hudebník a skladatel, účastnil se jachtařských soutěží, kreslil a psal knížky. Ta o jeho psovi se stala bestsellerem a prodávala se v Thajsku více než Harry Potter.
„Hlavně chodil mezi nás. Staral se o chudé lidi,“připomíná 21letý Thajec Annon.
Pravda, těžko od něj čekat jiná slova, neboť králova pozice je v zemi nedotknutelná. Každému, kdo by ho pomlouval nebo mu vyhrožoval, hrozí tři až patnáct let vězení. I téma jeho potenciálního skonu bylo tabu. Jenže ani zákon nemůže zastavit smrt.
Thajsko po ní čekají nevyzpytatelné časy. Na trůn zamířil Adundétův syn, 65letý Mahá Vatčirálongkón, také známý jako Ráma X. „A ten tak oblíbený není,“říká Annon diplomaticky; ve skutečnosti nástup muže se zálibou v gamblingu a s pověstí playboye vzbuzuje obavy. „Nový vládce přichází z armády. Je z něho cítit přísnost. O to víc postrádáme laskavost starého krále,“pokračuje Annon.
Mladý Thajec denně pracuje v rodinné restauraci, k tomu si přivydělává ježděním pro alternativní taxislužbu Uber. Není to zrovna hladký způsob obživy. Uber je v Thajsku zakázaný, víc než postihy však Annona děsí konflikty s taxikáři. Ti mají na řidiče Uberu spadeno, a jak nějakého vypátrají, může být obvykle rád, když skončí jen u hádky.
Rok od Adundétovy smrti je jiný. „Atmosféra v Bangkoku se změnila. Lidi se tolik nehádají, ubylo handrkování,“tvrdí Annon. K poklidnému truchlení vyzvala Thajce vojenská junta a posmutnělý národ si apel vzal za svůj.
S blížícím se pohřbem, který bude trvat od 25. do 29. října, se pravidla v zemi ještě zpřísnila. Nosit se mají smuteční barvy (černá, bílá, šedivá), televizní stanice místo zábavních programů nasazují dokumenty o Adundétovi a barevná saturace obrazu se musela snížit o 40 procent. Vlajky visí na půl žerdi.
Po celém Bangkoku plápolají černobílé fábory, takřka všude jsou vystaveny portréty zesnulého krále. Jeho tvář se objevuje při vstupu na zpravodajské weby i při použití bankomatu. Lidé si na Facebooku nastavují černobílé profilové fotografie, připínají k nim smuteční stužku, někdo volí dokonce jen černé pozadí. 26. října, v den kremace, budou mít Thajci volno.
Obřad se uskuteční v parku Sanam Luang vedle královského paláce a očekává se účast až 250 tisíc truchlících. Náklady na celou akci včetně stavby nového královského krematoria se odhadují nejméně na miliardu bahtů (660 milionů korun).
Pohřbem skončí jedno z nejsmutnějších období v historii země. Jen aby ho krátce nato vystřídalo jiné, plné obav a nejistoty.