Kniha, na kterou jsem čekal třiatřicet let

Přece jen jsem se dočkal, i když jsem s tím už dávno nepočítal. Poprvé jsem se o fotografickém atlasu hnízd našich pěvců dozvěděl z oznámení v jiné knize o ptácích, kterou jsem si v prodejně Academia na pražském Václavském náměstí pořídil na jaře roku 1984. Ano, už tehdy byl atlas připravován k vydání – světlo světa však pod názvem Hnízda pěvců České republiky spatřil teprve nyní!

Autor této výjimečné knihy, ornitolog Jiří Formánek, po desítky let objížděl republiku a fotografoval hnízda pěvců. A po většinu té doby to bylo jiné fotografování než dnes. Těžký Pentacon Six a drahé svitkové filmy vyžadovaly nejen pevnou ruku a dobré oko, ale především nezměrnou trpělivost, značnou dávku štěstí a ze všeho nejvíc dokonalou znalost hnízdní biologie ptáků.

Zejména v tom posledním neměl Jiří Formánek konkurenci. A nemá ji dodnes. Traduje se, že kdysi přijel na Šumavu, kde tamní ornitologové zjistili výskyt vzácného hýla rudého.

Zaboha však nemohli najít jeho hnízdo. Jiří se rozhlédl a se slovy: „Kdybych byl hýl rudý, tak si ho postavím tady,“rozhrnul větve jednoho z blízkých keřů rybízu. Hnízdo tam skutečně bylo!

Dlouhá příprava knihy k vydání souvisela s autorovou snahou mít zachycená hnízda opravdu všech našich pěvců, a to pokud možno co nejlépe, ale nejen to.

Vždycky jsem měl pocit, že neskonale důležitější než veřejná prezentace jeho výsledků je pro něj fotografování, a především pozorování ptáků. Proto také úvodní věta tohoto sloupku.

A nebýt Jiřího dlouholetého spolupracovníka Jaroslava Škopka a jeho přátelského nátlaku, asi bychom se knihy Hnízda pěvců České republiky nikdy nedočkali. Byla by to ohromná škoda.