Co dělá Plzeň Plzní?
Sparta ho vychovala, Plzeň mu pohádkově prodloužila kariéru až do čtyřiceti. Pavel Horváth.
Ve Spartě poprvé ochutnal ligu, jenže zdaleka nejslavnější chvíle prožil s Plzní. Je jasné, komu bude zítra navečer Pavel Horváth přát. „Nejsem z Plzně tak dlouho, abych měnil kabát,“poví legendární záložník.
V Plzni má kamarády na celý život, drží si tam byt a pravidelně jezdí na hokej. On sám přitom zůstává daleko od hlavní scény. Když se na trávníku ohlédne, spatří za sebou žluté sedačky malého stadionu, na kterém je doma druholigový Sokolov. I zítra bude: „S pražskou Olympií hrajeme od tří, to šlágr ligy krásně stihnu. Vedle v hospůdce se od šesti mrknu, jak se hraje velký fotbal.“
Pokud Plzeň podá standardní výkon, měla by na Spartě bodovat. Neříkám vyhrát, ale neprohrát. To už vyhlašovala několikrát, ale ztrácí dvanáct bodů, což je hrozivé. Nemám, proč? Můj odchod způsobilo v podstatě totéž, co se ve Spartě děje teď. Fanoušci jdou proti mužstvu. I proti mně se tehdy postavili. Špatně se to poslouchalo, špatně se na to reagovalo. Příčilo se mi to, tak jsem odešel. Tehdy jsem byl terčem sám, což je rozdíl. Teď jsou fanoušci proti celému mužstvu v čele s trenérem Stramaccionim. Klub na to logicky musel zareagovat jinak. Beru to ze tří úhlů pohledu: jako fanoušek, jako začínající trenér, jako nezasvěcený pozorovatel.
Problém. Chtěl bych před sezonou vědět, na co se cítíme. Sparta ohlásila útok na titul a postup do Evropské ligy. Tím se dostala pod tlak, který mně osobně nešel dohromady s počtem nových hráčů. Spíš bych dokázal přijmout, že se klub rozhodl pro jinou cestu. Že přivedl zahraničního kouče, že významně změnil kádr. Kdyby řekli, že se půlka sezony obětuje, aby se mužstvo dalo dohromady a oddělilo se zrno od plev, vzal bych to. Věděl bych, že za rok budeme zase silní.
Zajímalo by mě, proč takové možnosti, jaké má Stramaccioni, nedostal žádný český kouč. Myslím, že tu špatní trenéři nejsou. Třeba Víťa Lavička. Kdyby měl takovou podporu všech lidí v klubu, shodné finanční možnosti, měl na práci v uvozovkách klid, byl by určitě schopný tým připravit.
Na české poměry investovala Sparta strašný ranec, ale já bych místo šesti raději přivedl dva bomba hráče. Když to přeženu, třeba střelce Van Persieho z Fenerbahce. Ti, co přišli do Sparty, zase takoví borci nejsou, aby stáli tolik peněz. Buď angažovat mladé nadějné, kteří půjdou zpe- něžit, nebo top hráče, kteří mužstvo potáhnou. Nic z toho se neukazuje. Jen říkám, co si po čtvrtstoletí v profesionálním fotbale myslím. Pokud do základní sestavy přijde nový hráč, i tak chvíli trvá, než si zvykne. A může mít nejvyšší kvalitu. Pokud jich přijde sedm, je to blázinec. Zvlášť pokud jde o cizince. Pět letních posil z Boleslavi by byl menší zásah, než když dorazí Turek, Kamerunec a Izraelec. Záleží, jak to chcete mít postavené. Kdo byl v cizině, ví, že na bratříčkování se tam nehraje. Cizincům to divné nepřijde. Jenže pokud jste v českém mužstvu, bývá založené na přátelství i na srandě, na společných akcích. Možná se na mě někdo bude zlobit, ale v tom jsme specifičtí. K českým klubům to patří.
Jak chcete šesti hráčům šesti různých národností vysvětlit, že budeme hodinu před tréninkem hrát v šatně šipky? Nebo si pokecáme, jak se v noci hrála NHL? Ale hodnotím to zvenčí, nevidím do kabiny Sparty, třeba to tam lidsky funguje. Dovolím si porovnat mladého Sáčka a Francouze Mavubu. Oba střední záložníci, oba podobně kvalitní. Jestli první bere sto tisíc měsíčně a druhý půl milionu, je to pro mě nepochopitelné. V kabině to může dělat dusno, zvlášť když se nedaří. Štěstí podpořené tím, že hrajete dobře a neděláte chyby. A ještě něco, co se nebude líbit trenérům: Užívat si fotbal! Když to skloubíte, máte se fajn. Ale pozor, každou chybou se může průběh sezony otočit. Trošku jo, vždyť i pár kluků z tehdejší éry tam pořád hraje. Spíš teda zbytky, ale klíčové zbytky. Klukům je přes třicet a pořád Viktorku táhnou. Limberský, Kolář, Bakoš, Petržela, Hubník. Kritici se můžou starat o Limbův soukromý život a o to, jestli by Milan Petržela náhodou neměl hrát druhou ligu, jenže pokud jsou tihle kluci na hřišti, pořád jsou rozdíloví. A Plzeň dělají Plzní. Tahle generace hráčů je výjimečná.
Samozřejmě. Jeho fotbal je zase vidět. Jak se třeba daří Honzovi Kopicovi na křídle, tak se před lety začalo dařit Milanovi (Petrželovi). Než přišel Vrba, on ne a ne prorazit. Sokolovská škola Očekávání fanoušků je ještě daleko pikantnější než u hráčů. Když hrajete v neděli se Slováckem, fanoušci o tom zápase přemýšlejí den. Když se Spartou, tak týden. Buďme rádi, že takové zápasy jsou. V květnu 2015, kdy jsme vyhráli 2:0. V saku jsem seděl ve vipce a sledoval, jak Roman Hubník s Johnym Holendou dávají góly. Spartě jsme odskočili a získali titul. Můj poslední. Soutěž je extrémně vyrovnaná. Třeba s první Opavou jsme neprohráli a s druhými Budějovicemi jen těsně. To bylo děsný. Až jsem si říkal: Ty bláho, to je tragédie. Ale kluci dobře trénovali, zlepšovali se... Není, ale mě významně zajímá hra. Klukům to opakuju: Klubové vedení a fanoušci koukají po bodech, což já pochopitelně taky, ale zároveň bych byl rád, aby se někdo z vás někdy objevil v lize.
Ne, ta je pro nás vysoko, ale hráli jsme třeba vyrovnaný pohárový zápas s Jihlavou. Kluci si osahali, že nejsou horší. Jen na sobě musí pracovat, hrát srdcem a poslouchat. Taky to můžeme mydlit a získávat body na úkor kvality, ale to já nechci. Bojovníků je všude spousta. Moc neplánuju. Chci se přihlásit na studium profilicence, takže předně potřebuju udělat přijímačky. V nejbližším termínu pošlu přihlášku. Studium trvá dva roky, tudíž v roce 2020 bych to v ideálním scénáři měl dokončit a pak budu čekat na šanci. Zatím se učím v Sokolově a myslím, že ta škola je dost dobrá. Radostná tečka za kariérou Ve Spartě