160 hlasů

Devadesátiletý Jaroslav Faix je v domově pro seniory v pražském Chodově teprve měsíc a nemá tu ještě trvalé bydliště. Není si jistý, jestli mu personál stihl vyřídit voličský průkaz a jestli bude moci volit.

„No vlastně mně to už tolik nevadí. Dřív jsme si mysleli, že svým hlasem něco ovlivníme, a nebylo to nic platný. A teď? Jak dlouho tady ještě budu, abych se dozvěděl, kam se tenhle svět řítí...“odevzdaně pokyvuje hlavou rodák z Vršovic. Jeden ze 160 obyvatel domova, kteří se rozhodli dát hlas některé politické straně. Které, to je – jak se zdá – intimní otázka i pro seniory.

Snad jenom osmaosmdesátiletý Bohumil Rozkošný nemá problém jít s barvou ven.

„Šedesát let volím to samé. Komunisty. Ti porevoluční politici mě moc neberou a v těch všelijakých stranách se moc neorientuju. Vždyť je jich přes třicet. Když chce někdo být politikem, sežene si kámoše a založí stranu,“hudruje senior. Přesto si ani jeden den nenechá ujít televizní zprávy. Občas ho rozčilí Miroslav Kalousek, vadí mu Andrej Babiš a nemusí ani Zaorálka. Takže z čeho má podle svých slov pak vybírat? Neodpustí si ani negativní narážku na prezidenta Miloše Zemana.

„Koukal jsem i na debatu, kterou vedl Václav Moravec, to taky není můj favorit,“ušklíbne se senior i nad populárním moderátorem.

Nakonec však politiky smířlivě vezme na milost. Jejich řeči jsou prý totiž o hodně zábavnější než plytké televizní seriály.

Chodovský domov pro seniory patří se svým celkovým počtem 260 obyvatel mezi giganty. Průměrný věk je tu 87 let a 81 procent tvoří ženy. Ty se ale na rozdíl od mužské menšiny nechtějí o politice bavit vůbec. „Nezlobte se, sice volit budu, ale politika mě nebere,“ošívá se jedna z nich.

Bývalý lékař Josef Kulvait žije v domově už 16. rok, a tak tu zažil už několikeré volby. Komu hodí svůj hlas, si nechává pro sebe. „Měl jsem sympatie k Bohuslavu Sobotkovi a v nedávné šarvátce s prezidentem Zemanem jsem mu fandil. Taky mám celkem v oblibě Michaelu Čekání na komisi Marksovou z ČSSD,“podotýká devětaosmdesátiletý senior.

Podle ředitelky domova Ilony Veselé žijí volbami i ti dříve narození. „Se zájmem sledovali všechny televizní debaty. Nedávno se nám před víkendem něco porouchalo na televizní anténě a mezi obyvateli to způsobilo doslova pozdvižení,“podotýká ředitelka.

Od tří odpoledne už obyvatelé domova netrpělivě vyhlížejí volební komisi. Ta má skoro hodinové zpoždění. Než pak všechny ze zmíněných sto šedesáti obyvatel, kteří se rozhodli volit, členky komise obejdou s přenosnou urnou, je nejméně devět večer. Jde to pomalu. Plentu nahrazuje pokojík, tam má každý senior svoje soukromí, kde vybere patřičný lístek.

Jak se ukázalo, také zdejší nováček Jaroslav Faix, jenž je v domově Volební pokojík teprve měsíc, může zvolit svého favorita. Sociální pracovnice mu voličský průkaz vyřídily.

„Jsem rád, že to vyšlo, už proto, že jsem dlouho přemýšlel, komu dám hlas,“usmívá se vitální devadesátník.

Podle výzkumů si dvě třetiny lidí při ztrátě soběstačnosti přejí zůstat v domácím prostředí, Jaroslav Faix však mezi ně zřejmě nepatří.

„Tady je to vynikající. Dcera mě sem nahnala, protože šla na nějakou komplikovanou operaci kolena, ale mně to tady vyhovuje, tak tady asi zůstanu,“libuje si senior v jednolůžkovém pokoji.

Také on ohledně otázky, koho kdy volil, drží bobříka mlčení. „Řeknu vám jen to, že jsem v prvních poválečných volbách v roce 1946 volil sociální demokracii. S bolševikama nemám nic společného,“střeží si svoje tajemství.

Ani včas podaná žádost o vydání voličského průkazu neznamená, že svůj hlas do volební urny opravdu vhodíte. Smůlu totiž lidé mohou mít i kvůli doručovatelům České pošty. „Voličský průkaz jsme vám odeslali 13. října, ale 16. října se nám vrátil s tím, že adresát na uvedené adrese je neznámý,“oznámila včera odpoledne úřednice městského úřadu v Kroměříži třiatřicetiletému Ondřejovi. Ten žije už několik let v Praze, proto o průkaz žádal.

Ještě v první den voleb do Poslanecké sněmovny ale neměl zprávu o tom, kde jeho průkaz právě je. Na pražské poště, pod kterou spadá, totiž o zásilce neměli záznam.

Podle Ondřeje není taková situace možná, schránku má řádně označenou jménem a příjmením a poštu z ní běžně vybírá. „Nejste první, komu se to stalo. I když většinou lidé říkali, že jim pošta nedala žádnou zprávu, ale na pobočce pak lístek byl. V této fázi je to chyba pošty,“dodala úřednice.

Aktuální vyjádření České pošty k potížím s doručováním voličských průkazů se MF DNES do uzávěrky získat nepodařilo, ještě před dvěma dny ale mluvčí podniku Ivo Vysoudil pro server iDNES.cz pochybení odmítl a uvedl, že pošta stížnosti na nedoručení voličských průkazů neeviduje.

Z posledních dnů ale existují případy chyb doručovatelů, a to když lidé ve schránkách skutečně nenašli oznámení o nezastižení adresáta a uložení zásilky na poště. Museli tak nejprve na svém úřadě zjišťovat, zda byl průkaz odeslán, a pak ho hledat na poště. Jiný ze stěžovatelů, který průkaz vůbec neobdržel, popisuje případ, kdy mu pracovnice na přepážce řekla, že pro doporučené Fakta Co lze dělat, když nemáte volební průkaz zásilky není garance dodání. Podle pravidel pošty však musí být doporučené psaní dodáno do tří pracovních dnů od podání.

Tito lidé ale volit nemůžou, pokud totiž o průkaz požádali, byli ze seznamu voličů vyškrtnuti. Podle ústavního právníka Marka Antoše lze podat stížnost.

„Úřad, na kterém jsou vedeni, by měl prošetřit, k čemu došlo, jestli byl průkaz řádně doručen, v jaké fázi se ztratil,“radí Antoš. Podle něj ale několik ztracených průkazů výsledky voleb nejspíš neovlivní. „Celý systém soudního přezkumu voleb stojí na tom, že se zkoumá, jestli došlo k porušení zákona, a za druhé, jestli porušení zákona mohlo mít reálný dopad na výsledky. Řeší se, jestli bylo natolik závažné, že by došlo k jinému výsledku voleb a hnulo s mandáty. Pokud úřad řádně průkaz odeslal a pak se ztratil, není to porušení zákona,“vysvětlil Antoš.

Ondřejovi tak teď nezbývá než se vydat do Kroměříže. Ze seznamu voličů vyškrtnut nebyl, protože jeho voličský průkaz úřad má.

Voličské průkazy bylo možné na úřadech osobně vyřídit do 18. října.