Volíš ANO, jsi blb. Volíš ODS, jsi větší. Opravdu?
Redakce vždy zkoumaly zvyky svých čtenářů. Z různých průzkumů tak víme, že nejvíce lidí čte papírové noviny odpoledne u kávy nebo piva, prostě ve chvílích volna a pohody. Pokud mezi ně patříte a tuhle sobotní MF DNES čtete po sportu, nákupech nebo úklidu zahrady, tak už víte, jak dopadají sněmovní volby.
Já ne. Jen vím, koho chtěli volit kolegové z redakce, manželka a kamarádi ze stadionu a hospody.
Tak třeba v patnáctičlenné severočeské redakci MF DNES, kde mírně převažují ženy a věk se pohybuje od 27 do 55 let, to teď máme zhruba takhle: dva členové se rozhodují, že za chvíli hodí hlas STAN, dva zatím zvažují ANO, dva ODS, tři přemýšlejí nad TOP 09, tři nad Piráty, dva jít k volbám nechtějí, jeden se rozhodl pro gesto s prázdnou obálkou. Možná jste to také tak měli.
Jako před každými volbami jsme se i my různě hádali, co hlas znamená, jaké koalici nahráváme, jakou zemi chceme a jací vlastně jsme. V ironických debatách padaly výrazy typu starý komunistický rasista, vyhořelá rezignovaná mrtvola, komanč, co nás táhne na Východ, ale i inteligentnější: zajišťovací příkazy finanční správy, výhrůžky novinářům, výběr daní, skvělá EET, mizerná EET, peníze do školství, stát pro 21. století, protestní hlasy, migrace, odkaz Václava Havla a tak dále. Tři nebo čtyři si – pravda, spíš kvůli práci – pročetli programy, dva zkusili jakousi volební kalkulačku, dva volí, protože opozice potřebuje po čtyřech letech šanci, jeden chce v parlamentu souseda, zbytek se pak rozhoduje podle jmen na kandidátkách a kroužkuje. Předvolební debaty politiků jsme vesměs nevydrželi, jak byly trapné. Možná jste to také tak měli.
Zítra se zase sejdeme a budeme pracovat na povolebním pondělníku a budeme si přát, aby nová vláda zemi spravovala o něco lépe než ta stávající. Že jsem se zbláznil? Že je tu peklo a ještě větší nám po volbách hrozí? Ale ne. Vím, že máme svobodu, fungující právní systém, instituce, které chrání důstojnost každého z nás, řadu pojistek demokracie, rovnost před zákonem a třeba i dost odvážných, kteří na přešlapy mocných a chyby státu upozorňují.
Ano, vím, že jsou tu velké průšvihy a omyly ve výběru daní, že je tu blbá nálada, strach z migrantů, exekutorů a narůstajících cen a že řada politiků dělá ostudu. Vím, že z téhle země odtékají peníze bůhvíkam, a vím, jak je prorostlý byznys s politikou. Vím, že tady v kraji plném ghett je strašná (někdy i nezaviněná) chudoba, znám i ohromné (často nezasloužené) bohatství. Speciálně tady u Ústí, Mostu a u Chomutova víme, jak šlo rozkrást evropské dotace. Sám vidím při pravidelných cestách za hranici ty, kteří přijeli do Evropy zbohatnout, o válce sotva slyšeli a slovu integrace nikdy neporozumějí. Asi pak víc chápu všechny, kdo volí „antisystémové“strany. Peklo tu však není ani náhodou. Pomalu ale jistě, měsíc po měsíci se tahle země zvedá. Stačí zavzpomínat či porovnávat s řadou států okolo.
Nemá cenu nad volebními výsledky spílat lidem s jiným názorem třeba na sociálních sítích. Tahle země z cesty neuhne. To jen blázni za chvíli začnou psát o emigraci. Vždyť přece když ta naše volba neklapne, bude další šance. Ne že ne. Možná to také tak máte.
Pokud ne a doufáte, že dnes večer naše české politické peklo skončí, nebo jste přesvědčeni, že do něj právě padáme, vaše věc. Já vám nadávat nebudu, demokracii a téhle zemi věřím.