Spousta mega na koníčky
Před místním obchůdkem se smíšeným zbožím v malé moravské obci Mrlínek na Zlínsku pokuřuje čtyřiatřicetiletý Lukáš Zapletal. Právě byl volit a hlas vhodil hnutí Tomia Okamury – SPD. „Proč bychom měli přijímat uprchlíky? Mám dvanáctiletou dceru, chci pro ni bezpečí a Okamurovy názory jsou pro mě jako pro dělníka nejbližší, volit ho bude i matka a otec,“vysvětluje Zapletal.
Je přesnou ukázkou voliče Svobody a přímé demokracie. Stačí mu dva sliby strany: nechceme žádné uprchlíky a zakážeme islám. V kombinaci s tím, že se Okamura v malé obci několikrát ukázal, tu má kandidátka SPD vyhráno.
„Dal mi svou knížku, životopis s podpisem. Před třemi lety,“říká další muž, Jiří Zmeškal. Oba přiznávají, že uprchlickou krizi nijak nepociťují, uprchlíka žádného ještě neviděli. „Co není, může být,“dodává Zapletal. Strach z uprchlíků v Mrlínku – a vlastně u většiny voličů – kraluje. Tomio Okamura tady v každých volbách, v nichž kandidoval, uspěl. Sympatizantů tu má tolik, že dokonce i do obecního zastupitelstva sestavili kandidátku, vyhráli a roky měli starostu. Teď tu SPD zvítězila ziskem přes 40 procent. „Z vedlejšího městečka Bystřice pod Hostýnem pochází jeho matka,“vysvětluje současný starosta Jaroslav Vlček.
Hned vedle volební místnosti v bývalé mateřské škole žijí manželé Otáhalovi, učitelé v důchodu. „Volíme Okamuru samozřejmě. Udělá tady konečně pořádek,“popisuje Jaroslav Otáhal a jeho žena Vlasta přikyvuje – vhodit hlas „Bystřičákovi“je tady téměř povinnost. SPD.
Bystřice je zhruba čtyři kilometry od Mrlínku a Hostýn je kopec, na němž je velmi významné poutní místo křesťanů. Právě katolíky nedávno rozděloval nečekaný spor o Okamuru. Církevní časopis Monitor nasadil ostrou protievropskou rétoriku. „Zodpovědná volba křesťanů nemůže být prounijní, tj. promuslimská, a tedy protikřesťanská,“napsal a doporučil raději volit SPD než proevropskou KDU-ČSL.
Proti tomu se ostře ohradil plzeňský biskup Tomáš Holub. „Vše, co rozeštvává, co staví na strachu nebo naopak slibuje ráj na zemi, je neslučitelné s pravou křesťanskou nadějí,“řekl.
V ráj na zemi věří teď i noví poslanci SPD, kteří se dostali do Sněmovny. Je sobota a před hotelem Čechie v pražském Karlíně, kde má Okamurova strana volební štáb, postávají v hloučku. Jeden z nich vítězně zapaluje doutník.
„Bude sto padesát mega na koníčky,“říká. Propočítá, kolik SPD vynesl a vynese úspěch ve volbách od státu za následující čtyři roky. Další začíná ostatním nováčkům vysvětlovat, jak to bude v politice fungovat a jak se vydělává. „Ti, co jdou od koryt, si rozdělí dozorčí rady. Čtyři pětky měsíčně za dozorčí radu, klidně jich někdo má deset,“vypráví.
Uvnitř se vše pomalu šikuje k oficiální děkovačce voličům před kamerami a mikrofony za jejich hlasy. SPD skončila s 10,64 procenta hlasů čtvrtá a získala 22 křesel ve Sněmovně. Přichází zpěvák Aleš Brichta. „Největší fór bude, až se budou sestavovat nějaký koalice. Místní záležitost Děkování Tomio, já ti přeju, aby jakýkoliv koalice byly smysluplný, aby to nebyli idioti, i když jich je tam jinak většina,“prohlásil Brichta.
Stmívá se a většina členů SPD je navýsost spokojena s výsledkem. Okamura dává rozhovory i do médií, která předtím označoval za nepřátelská. Za půl hodiny má být na debatě v České televizi, proto odjíždí. Těsně předtím, než pod okna štábu přichází třicítka anarchistů protestovat proti úspěchu strany. „Nedej náckům žádnou šanci,“skanduje dav a snaží se dostat dovnitř. „Vylezte, fašisti!“řve dovnitř jeden z demonstrantů. Po chvíli ale demonstranti odcházejí.
Tomio Okamura ochotně vysvětluje svou taktiku. „Já jdu za programem všema silama. Když něco říkám, nehraju to. To bych to musel hrát několik let a to by se hrálo těžko. Pro mě je přirozené mluvit s normálním člověkem na ulici,“vstane a vyfotí se s desetiletým chlapcem.
Zhotelu Čechie v pražském Karlíně se vykolébá podsaditý muž, zapálí si tlustý doutník a vyfoukne vítězný oblak dýmu. Pak se zakaboní. „Ani nevím, jestli mám z teho mět radost,“brumlá silným moravským přízvukem. Je sobota odpoledne a v hotelu se pro tento den usídlil volební štáb SPD. S prvními volebními výsledky je jasné, že úspěch je větší, než mnozí čekali. Muž s doutníkem a narůžovělými líci má těžkou hlavu. Přemýšlí, jak skloubit nečekanou funkci s dosavadním zaměstnáním. Jeden by myslel, že kandidát na post poslance je tvor dostatečně sebevědomý na to, aby ho vítězství nezaskočilo. A také jedinec, který má soukromý život natolik srovnaný, aby mohl ve Sněmovně naplno pracovat. Byla jedničkou na kandidátce v Libereckém kraji, ač v něm nežije. A i když do ministryně sociálních věcí Michaely Marksové vkládali její kolegové z ČSSD naděje, úspěch nepřišel. Strana nezískala v kraji ani jediného poslance, i sama Marksová tak přišla o poslanecký mandát. V minulém volebním období měla ČSSD dva liberecké poslance. Křeslo tak neobhájil ani bývalý skokan na lyžích Pavel Ploc. (sol)